Sběrači banánů vydělávají méně než 4000 korun měsíčně. Většina zisku jde supermarketům

Zaměstnanci na banánových plantážích v Guatemale si vydělají méně než čtyři tisíce korun měsíčně. Zlepšit jejich situaci se snaží hnutí Fair Trade. Na rozdíl od kávy či čokolády ale banány pod značkou Fair Trade v Česku nedostanete. Nebyl o ně zájem.

Zatímco ve Švýcarsku je pod značkou Fair Trade prodávaný každý druhý banán a ve Velké Británii každý třetí, v Česku nejsou na rozdíl od čokolády nebo kávy k dostání vůbec.

Před časem to zkoušel Interspar, ale čeští zákazníci vyhledávají spíše slevové akce, než že by byli ochotni připlácet na zlepšení pracovních podmínek a dodržování ekologických norem kdesi ve Střední Americe.

Nyní obchodníci tvrdí, že pro Česko nemohou sehnat dodavatele Fair Trade banánů. Vyplývá to z informací neziskové organizace NaZemi, která v úterý spolu se zahraničními partnery pořádala v Praze mezinárodní konferenci na téma společenská odpovědnost firem v dodavatelských řetězcích tropického ovoce.

Většina zisku z obchodu s tropickým ovocem zůstává supermarketům a   nadnárodním společnostem, vyjednávat s nimi je těžké, shodují se v   rozhovoru pro IHNED.cz guatemalský odborář a zástupce jednoho z největších guatemalských exportérů banánů AgroAmerica.

Noe Ramirez je hlavním sekretářem odborové organizace SITRABI a Bernardo Roehrs ředitelem vztahů s veřejností a zaměstnanci společnosti AgroAmerica.

Kde v obchodě s banány zůstává největší podíl ze zisku?

Bernardo Roehrs: Myslím, že jsou to nadnárodní společnosti a distribuční  firmy, které vlastní lodě a podobně. A pak samozřejmě supermarkety.

Účastnil jsem se řady podobných konferencí, jsme tu většinou  pořád ti samí lidé, ale zástupci obchodních řetězců vždy chybí.

Do jaké míry ovlivňuje tlak obchodních řetězců platy za práci na plantážích?

Noe Ramirez: Kdyby supermarkety zvýšily ceny ovoce, tak by firmy mohly zlepšit ekonomické a sociální podmínky pracovníků.

Ale vzhledem k současné poptávce ceny klesly, takže to producentům nedává velký prostor.

Proto se alespoň v rámci společných jednání odbory a producenti snaží předat tento vzkaz distributorům a supermarketům, aby ceny alespoň mírně zvedli.

Kolik pracující na plantážích berou?

Noe Ramirez: Minimální mzda, jak ji stanoví vláda, je v přepočtu kolem 8,50 dolaru za den. (170 korun na den, měsíčně tedy méně než 4000 korun).

Našim odborům se při posledním jednání povedlo tyto mzdy podstatně zvýšit někam k deseti dolarům.

Často se ale platí výkonově, za každou sklizenou bednu banánů a podobně. Standardní pracovní doba pro minimální mzdu je osm hodin, v době sklizně to bývá často deset hodin, jindy méně.

Mohou pracovat i nezletilí? A jaké je procento žen?

Noe Ramirez: Pracovat mohou od 16 let, ale potřebují řadu povolení od rodičů, nezletilý musí mít čas na školu a vůbec je s tím spousta papírování. Takže na plantážích v podstatě pracují jenom zletilí, od 18 let. Žen na našich plantážích pracuje asi 25 procent, větší část ale v balírnách. Sklízení banánů je fyzicky náročná práce. Musíte pracovat tvrdě, když chcete vydělat peníze.

Existuje v Guatemale právo na stávku? Zažil jste nějakou stávku, setkal jste se s použitím síly ze strany dozorců?

Noe Ramirez: Zažil jsem spoustu stávek, dělám v oboru 38 let. Zažil jsem v rámci hnutí solidarita dvě stávky, které trvaly 28 dní a jedna trvala 39 dní. A pak řada stávek dvou či tří denních. Dřív si zaměstnavatel skutečně myslel, že je normální používat na dělníky sílu, ale v poslední době se situace přece jen zlepšila.

A jsou v zemi stanoveny nějaké minimální výkupní ceny banánů tak jako v Ekvádoru? I když i tam to poté prý vykupují od farmářů obchodníci načerno pod touto cenou.

Bernardo Roehrs: V Guatemale nejsou minimální ceny stanoveny. Máte pravdu, příklad Ekvádoru ukazuje, že to nefunguje.

Má AgroAmerica osvědčení Fair Trade? Usiluje o něj?

Bernardo Roehrs: Nemáme ho, protože náš hlavní odběratel jsou Spojené státy a ty zatím nemají zájem platit něco navíc za Fair Trade. Nechápou, proč by něco takového měly vůbec dělat. Také je pravda, že certifikát Fair Trade snáz získá drobný pěstitel. Pro středně velké firmy, jako je ta naše, je splnění všech podmínek pro certifikaci obtížné.

Má krize v Evropě nějaký dopad na obchod s banány? Prodáte sem teď méně?

Bernardo Roehrs:  Je to zhruba nastejno. Ale naše firma dodává do Evropy velmi málo, většinu posíláme do USA.Noe Ramirez:  Guatemala ještě nese následky kvót, které na banány měla stanovené EU. Podíl, který měla Guatemala, byl třeba proti kvótám pro Ekvádor velmi malý. A to ze setrvačnosti přetrvává ještě nějaký čas poté, co EU tyto kvóty pro jednotlivé země uvolnila.

Kolik stojí v Guatemale na trhu kilo banánů, těch co jsou běžné v Evropě?

Oba (smích): To my nevíme, my banány nekupujeme, dostáváme je.Bernardo Roehrs: Jestli si vzpomínám správně, na semaforech vám prodají obrovské pytle za deset quetzalů, to je asi pět liber banánů. Nechají vám je i za osm. To znamená za dolar dva a půl kila. (Kilo tedy v přepočtu vyjde na méně než osm korun.)