Ekologicky příznivější hnojiva pro pěstování zahradních plodin

Výzkumník americké výzkumné organizace ARS zkoumá využití EDDS - ekologičtější alternativy k doposud běžně používaným chelátujícím činidlům EDTA a DTPA přidávaným jako přísada hnojiv.

Rostliny vyžadují pro normální růst určité prvky včetně malých množství stopových prvků jako železo, mangan, měď a zinek. Hnojiva, která poskytují tyto mikroelementy, často  obsahují určité synteticky vyráběné organické látky známé jako „chelátující činidla“, zvyšující obavy o to, zda jejich splach do vodních toků zvyšuje úroveň těžkých kovů. 

Vědec Joseph Albano z americké výzkumné organizace ARS (Agricultural Research Service – Agentura pro zemědělský výzkum) z výzkumné laboratoře U. S. Horticultural Research Laboratory (USHRL) ve Fort Pierce na Floridě testuje relativně nové, přírodní a „zelenější“ chelátující činidlo jako alternativu k syntetickým chelátujícím činidlům.

Aby pěstitelé zajistili, že rostliny odebírají dostatečná množství stopových prvků, která potřebují, pěstitelé používají hnojiva sestavená s chelátujícími činidly. Tyto látky vážou stopové prvky, takže jsou dostupné v kořenové zóně. Chelátující činidla také umožňují pěstitelům udržovat koncentrované roztoky hnojiv, které obsahují rozpustné stopové prvky. Pěstitelé mohou tyto roztoky ředit a zavádět živiny do zavlažovací vod, sděluje odborník na zahradnictví Albano.

Účinnost chelátujícího činidla v dodávání  stopových prvků  rostlině je vyrovnávací působení, které závisí na výši pH půdy nebo pěstebního substrátu. Jestliže je pH příliš vysoké, kovy se stávají nerozpustnými a jsou pro rostlinu nedostupné, dokonce při použití chelátujících činidel a to vede k poruchám z nedostatku živin. Jestliže je pH příliš nízké, kovy se stávají rozpustnými a v kombinaci s chelátujícícmi činidly se mohou stát toxickými. Měsíčky, barvínek, netykavky a kakosty jsou obzvláště citlivé k poruchám způsobeným toxicitou železa a manganu a projevují se „syndromem toxicity stopových prvků“. Syptomy tohoto syndromu se mohou měnit, ale listy postižených rostlin si mohou často vyvíjet chlorotickou (žloutnutí) a nekrotickou (mrtvá tkáň)  skvrnitost, která může postupovat až k totální nekróze. Vývoj této poruchy značně snižuje hodnotu okrasných rostlin.

EDTA a DTPA jsou nejběžnější chelátující činidla používaná v recepturách rozpustných hnojiv pro produkci květinových s školkařských kultur, protože mohou „dodávat“ stopové prvky v doporučeném rozmezí pH pro pěstování většiny těchto plodin. Ale ty představují problémy. Když jsou doplněny železem a vystaveny slunečnímu záření, rychle se rozkládají, proto pěstitelé potřebují skladovat hnojiva obsahující cheláty v kontejnerech nepropouštějících světlo. Naléhavějším problémem je ale, že nejsou nejsou snadno biologicky rozložitelná a po nějaký čas setrvávají v prostředí. Mohou také extrahovat kovy ze sedimentů a má se za to, že jejich používání přidává další množství železa a těžkých kovů do vodních toků. EDTA (Chelaton 2, kyselina ethylendiamintetraoctová) je zvláště populární chelátující činidlo a je používáno v mnoha průmyslových procesech a komunálních produktech jako přídavek k zahradnickým hnojivům. Ale obavy z jejich používání v Evropě podnítily volání po používání alternativ, kdykoli to bude možné.   

Výzkumník Albano se domnívá, že nalezl „zelenou“ alternativu pro americké pěstitele. Chelátující činidlo známé jako „EDDS“ je právě tak účinné jako EDTA a DTPA při dodávání stopových prvků kořenům rostlin. Ale EDDS (organická kyselina - ethylenediamine-N,N'-disuccinic acid) je biologicky rozložitelné, což znamená že nebude setrvávat v prostředí a tak je méně pravděpodobné, že bude zachycovat a transportovat těžké kovy do půdy a vodních toků. EDDS získává oblibu v Evropě, protože se rozloží v týdnech namísto měsících.

V sériích skleníkových studií pěstoval Albano měsíčky 47 dní v kontejnerech plněných standardním hrnkovým substrátem bez půdy. Používal hnojiva sestavená s EDDS, EDTA nebo DTPA. Každé z těchto tří ošetření bylo obohaceno chelátovaným železem tak, aby mohlo být hodnocen odběr železa rostlinami, jejich celkové zdraví a model růstu a jak rychle cheláty železa se rozkládaly, když byly vystaveny světlu.

Výsledky ukázaly, že cheláty železa s EDDS se rozkládaly rychleji, když byly vystaveny světlu, ale neexistovaly žádné významné rozdíly ve zdraví rostlin, růstových modelech  nebo koncentracích stopových prvků zjištěných ve tkáních rostlin. Tato zpráva publikovaná v časopise HortScience byla první studií, která hodnotila EDDS jako chelátující činidlo v hnojivech používaných u zahradních plodin. Albano byl také apoluautorem kapitoly o chelátujících činidlech v knize o nejlepších praktikách managementu pro zahradnické plodiny pěstované v kontejnerech. Od této práce se očekává, že povzbudí používání EDDS jako ekologicky příznivého chelátujícího činidla při sestavování hnojiv používaných v produkci květinových a školkařských kultur.  

Agricultural Research, vol. 60, 2012, č. 7, s. 22

http://www.nzpk.cz/objednavka-reprograficke-sluzby/