České zemědělství očima těch, kteří u toho byli

Přesně pod tímto názvem vyšla nedávno kniha, která u určité části veřejnosti vyvolá jistě značnou pozornost. Jejími autory jsou: Ing. Miroslav Toman, CSc., Ing. Stanislav Codl, CSc. a Ing. Petr. Tuček, CSc.

Všichni po skončení vysoké školy prošli podnikovou praxí, aby se poté dva z nich věnovali převážně výzkumu a jeden z nich dosáhl postavení nejvyššího – byl federálním i českým ministrem zemědělství a místopředsedou české i federální vlády.

A aby dali slovo i přímým účastníkům dění a poskytli tak pohled na vývoj československého i českého zemědělství ze všech možných zorných úhlů, přizvali ke spolupráci skupinu předních zemědělských odborníků. Jde o kritickou analýzu, která usiluje o objektivní poznání toho, co se v průběhu více než šedesáti let událo, doplněnou o individuální vzpomínky lidí, kteří u toho opravdu byli.

Hlavní směr pozornosti autorů je upřen na zemědělskou výrobu – na její výchozí stav, na změny v čase, na komplikace spojené s dosažením cíle (a ten byl jednoznačný a nejenom v poválečném Československu) - zvyšování zemědělské výroby s její vazbou na dovoz a vývoz agrárních produktů. To vše s cílem zvýšení spotřeby potravin obyvatel Československa.

Kritický pohled na minulost

Po krátkém textu o poválečném startu (1945 – 1950) následuje pojednání o prvním dvacetiletí (1950 – 1970) jako období nového směru a stabilizace, aby poté následoval výklad o dynamickém rozvoji a intenzifikaci (1970 – 1990). Zde končí socialistické období.

Statistické údaje, ale i většinové mínění u nás je takové, že zemědělství bylo až do začátku devadesátých let velmi úspěšné. Pokud by z toho někdo odvozoval, že to bude jenom »sama chvála«, tak to se mýlí.

Lze to ilustrovat na příkladu roku 1950. V českém zemědělství pracovalo 1 232 tisíc osob na výměře 4 678 tisíc ha zemědělské půdy, z toho orné 3 362 tisíc ha. Chovalo se 3,1 milionu kusů skotu, z toho 1,4 mil. ks krav a 2,9 mil. ks prasat. To jsou sice údaje podstatné, ale o vlastní výkonnosti bez další analýzy mnoho nevypovídají.

Zato údaje o výnosech a užitkovosti patří k těm, které vrhají světlo velmi kritické – výnosy obilovin (rozhodující plodina na orné půdě) činily na začátku padesátých let 1,85 t, brambor 13,9 a cukrovky 30 t. Průměrná dojivost v téže době dosahovala 1630 litrů na krávu.

Při hodnotě hrubé produkce ve výši 65,2 mld. Kč (ve stálých cenách roku 1989) bylo pracovních sil až příliš mnoho – na 100 ha z. p. 26,3 pracovníka. Do značné míry to vyplývalo z tzv. agrárního přelidnění na tehdejším venkově.

Z toho důvodu, ale i proto, že během příštích dvaceti let se kvalitativně změnila úroveň mechanizace zemědělských prací, mohl se počet pracovních sil za dvacet let snížit o 533 tis. Tito lidé nacházeli uplatnění mimo zemědělství. To byl jev, který se projevoval ve všech ekonomicky se rozvíjejících zemích.

Mohli bychom se pozastavit nad neskutečně nízkou dojivostí. Nezapomeňme ale, že krávy byly zejména v menších hospodářstvích na začátku padesátých let hlavním zdrojem živé tažné síly.

Dvě úspěšná dvacetiletí

Dvacetiletí 1950 – 1970 se vyznačuje vzestupem výroby, a to zejména výroby živočišné. Její podíl na hrubé produkci se výrazně zvyšuje. Hrubá zemědělská produkce v posledním roce tohoto období byla vyšší o 21,8 procenta, ale živočišná o 39,4 %. Výnosy obilovin se zvýšily o 50 %, dojivost pak z 1630 na 2477 litrů, tj. o 52 %. Produktivita práce, měřená hrubou produkcí na pracovníka, vzrostla více než dvakrát.

K nejúspěšnějšímu dvacetiletí patří roky 1970 – 1990.  Hrubá zemědělská produkce již dosahuje přes 100 miliard korun a ve srovnání s rokem 1950 je vyšší o 66,6 %. Objem živočišné výroby se zdvojnásobil. Stavy skotu překročily číslo 3,4 mil. kusů (81 ks na 100 ha), z toho krav bylo 1,2 mil. (tj. 29 ks na 100 ha, což odpovídá současným stavům v západních zemích EU).

Mezi úspěšné obory v zemědělství nesporně patřilo obilnářství – jeho výnosy dosáhly 4,7 t, z toho u pšenice výnosy přesahovaly 5 t. Je to dvaapůlnásobek ve srovnání s výchozím obdobím a o 70 % více než na začátku dvacetiletí. Dojivost krav se zvýšila na téměř 4000 litrů.

Cesta k soběstačnosti

…a od ní

Vztah mezi zemědělskou výrobou a výrobou i spotřebou potravin ovlivňuje zahraniční obchod agrárními komoditami. ČSR nebyla v letech 1948 – 1960 v žádné skupině produktů mírného pásma soběstačná. Výjimkou byl pouze cukr a brambory.

Ani předválečná ČSR nebyla soběstačná v obilovinách – v některých letech jich dovážela i přes 1 mil. t. Růst výroby masa (vepřového a drůbežího) vyžadoval stále větší množství koncentrovaných krmiv. Až do konce padesátých let se ročně dováželo (čistý dovoz) zhruba 900 tis. t obilnin.

Do roku 1980 se náš vývoz opíral o tradiční komodity: cukr, slad, chmel a pivo. Poté dochází ke zvyšování podílu exportu masa a masných výrobků a mléka a mlékárenských výrobků. V tom se odráží dlouhodobý vzestup živočišné produkce. Příznivě se vyvíjely naše dovozy: klesá podíl obilovin, masa a masných výrobků a silně se zvyšuje podíl dovozu zeleniny a ovoce, a v tom i nekompetitivních druhů.

V té souvislosti jistě není nezajímavé, že zatímco v prvních létech po vzniku ČR činilo záporné saldo kolem 10 mil. Kč, v poslední době dosahuje již více než 30 mld. Kč. Je to obraz toho, jak se vyvíjí vztah mezi vlastní zemědělskou výrobou země a spotřebou potravin.

Dimitrij CHOMA