Buzerace (nejen) na jatkách

Již při letošních jarních diskusích o podobě novely zákona na ochranu zvířat proti týrání se na ministerstvu zemědělství strhla velká diskuse o způsobu implementace evropské legislativy do té naší. Úředníci i právníci ministerstva zemědělství nakonec díky argumentům  odborníků, poradců ministra i podnikatelů od původně navrhovaného znění ustoupili. Nyní se problém opakuje.

Lepší důkaz úřednické arogance, přehlížení argumentů skutečných odborníků a snaha vytvořit zdání vlastní nepostradatelnosti lze přitom těžko najít. I tentokrát zpracovala připomínky k vyhláškám navazující na zmíněný zákon na ochranu zvířat proti týrání Komora veterinárních lékařů, nezávislí specialisté na veterinární legislativu a opětně se dotazovali na nutnost navrhované implementace bruselských pravidel poradci a vedení ministerstva. Vše marno – pasáže o vzdělávání na úseku ochrany zvířat proti týrání si úředníci stejně prosadili tak, jak sami uznali za vhodné. Výsledkem je, že ministr zemědělství Petr Bendl přípravu příslušných doprovodných veterinárních vyhlášek pozastavil, a ten, který na ministerstvu zaštiťoval úředníky prosazované nadstandardy, již není na svém místě. Což je nepochybně důležitý a správný symbolický signál. Zatím však působí jako ojedinělý výstřel z Aurory.

Jádrem sporu je tentokráte termín „vzdělávací vyhlášky“, který úředníci prosazují s odkazem na legislativu EU (Nařízení Rady (ES) č.1099/2009) o ochraně zvířat při usmrcování. Podle ministerstva musí vyhláška platit od počátku příštího roku, v samotném Nařízení ale nic takového není, respektive, legislativa EU umožňuje přechodná období. Což je protipólný názor oponentů ministerského řešení. Kromě toho jde o nesoulad již přijatých vyhlášek 418/2012 Sb., 419/2012 Sb., s vyhláškou vzdělávací i samotným „protitýracím“ zákonem. Především jde ale o to, od kdy, jak intenzivně a kdo bude školit pracovníky na jatkách a obecně osoby zajišťující welfare zvířat v těchto podnicích. V tom je základní filosofický rozpor. Samozřejmě jde o souboj o peníze, vliv, moc a možnost vykládat Nařízení EU i naše domácí aplikace po svém. Zvláště, kdy zejména v současné doně je moc možná více, než peníze. Mít moc totiž znamená mít k získání peněz nástroj. Ačkoli to zatím nikdo nerozklíčoval, a ani legislativně a fakticky nekontroloval, je v celé řadě evropských dokumentů zabudováno více či méně závazné upozornění na možný střet zájmů v situacích, kdy konkrétní úředník na jedné straně rozhoduje o povinnostech, které musí příslušný podnikatel splnit, a zároveň tentýž úředník provádí školení o tom, jak se má jím stanovení povinnost provádět, přičemž za školení o školení inkasuje peníze. Jinými slovy a poněkud schematicky: Celá řada povinností stanovovaných našimi úředníky nad rámec předpisů EU je do našich zákonů zapracována také proto, aby si mohli sami úředníci, případně jejich známí, případně jejich spřízněné instituce, finančně přilepšit. Je to prostě lidově řečeno malá domů.

To je ovšem vážný a systémový problém, který nemá jednoduché řešení.  Na jednu stranu se zdá logické, aby zákon vykládal ten, kdo jej připravoval, neboť by měl nejlépe vědět, co měl příslušným předpisem konkrétně na mysli. Na druhou stranu je často velmi sporné, v jakém rozsahu a zdali vůbec se mají nové povinnosti zavádět. A také jak brzy. V souvislosti s „týracím zákonem“, jak již bylo řečeno, již vstoupily v planost další předpisy (a další se připravují), přičemž vše má začít platit od počátku příštího roku. Skutečností ale je, že minimálně na vyhlášku o vzdělávání má v rozporu s tvrzením úředníků ministerstva ČR ještě čas, neboť příslušná legislativa EU umožňuje dvouleté přechodné období. Protože však tato vyhláška legitimizuje čerpání finančních prostředků pro již čekající zájemce z řad různých organizací i jednotlivců, je legislativní spěch na to, aby se vše stihlo co nejdřív – samozřejmě na úkor podnikatelů z řad zemědělců. K překotnému spěchu ale opravdu důvod není – mimo jiné i proto, že ačkoli s tím naše legislativa nepracuje, má příslušný předpis EU povahu Nařízení, které je automaticky platné v členských zemích, a teoreticky bychom tak nemuseli harmonizovat vůbec nic – jen dodržovat ustanovení EU.

Jak vše dopadne, je otázkou. Zdá se však, že je vůle přijaté i plánované vyhlášky v brzké době revidovat tak, aby spolu vzájemně korespondovaly, nepřinášely nové národní nadstandardy a pokud se vše podaří, bude nová školicí vyhláška dokonce sjednocovat celou řadu dosud samostatně a nekoordinovaně stojících školících předpisů. Problém je, že i když se tak stane, půjde o jedno vítězství nad zbytečnou byrokracií z tisíců případů. Což vlastně svým způsobem žádné vítězství není.

K opravdu systémovému řešení by bylo proto zřejmě třeba otevřít poněkud jinou úroveň diskuse o míře byrokracie v našem zemědělství, než „jen“ vychytávky největších jednotlivých problémů prostřednictvím Antibyrokratické komise. Zdá se navíc, že jde o nadresotní problém, který má své hluboké kořeny v Legislativní radě Vlády ČR, a v pojetí tvorby zákonů v Ústavě ČR. Leccos, například zákaz některých praktik v oblasti střetu zájmů státních úředníků, by mohl řešit služební zákon, který ČR ale po celou dobu své existence nemá. No, prostě to není jednoduché. I proto, že ačkoli si to ne každý přizná, současná EU a zemědělství zvlášť o byrokracii je a bude a ČR s tím nic nenadělá. Jenom by si to neměla komplikovat více, než je nutné. Zastánců byrokracie je ale více než odpůrců….

Petr Havel