Zemědělství už 20 let chřadne

Česká agrární produkce se trvale snižuje, výměra zemědělské půdy rychle klesá. Soběstačnost v základních potravinách je rok od roku nižší a podíl dovážených potravin na domácí spotřebě kontinuálně roste. Spotřebitelské ceny hotových potravinářských výrobků rostou také, ale jejich kvalita klesá.

Přitom se od konce druhé světové války česká zemědělská produkce až do roku 1990 zvyšovala. Půda byla legislativně mnohem lépe chráněna, soběstačnost v základních druzích potravin i při dynamickém zvyšování spotřeby vzrůstala.

Státní a oborové normy byly u potravinářských výrobků garancí nutriční hodnoty a kvality. Soběstačnost v základních druzích potravin rostla a v živočišných produktech mírného pásma již byla republika v poslední předlistopadové dekádě soběstačná.

Dnes si spotřebitelé všímají absence mnoha tradičních českých produktů v nabídce trhu a jejich nahrazení nezřídka méně kvalitním (i dražším) zbožím z dovozu.

Asi jen lidé, kteří se zajímají o agrární historii a někteří pamětníci vědí, že nejvyšší růst českého agrárního sektoru a nejrychlejší vzestup domácí výroby i spotřeby potravin, rozšíření potravinového sortimentu jakož i nejmarkantnější zlepšení parametrů zahraničního obchodu se základními potravinami bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Zemědělská družstva vzkvétala, mzdy se zvyšovaly, přicházely vyspělé zahraniční technologie, špičková plemena hospodářských zvířat a osiva nejvýkonnějších odrůd.

Zemědělská produkce rostla

Hodnota souhrnného ukazatele zemědělské výroby ČR, hrubá zemědělská produkce (HZP, zde v cenách roku 1989), vzrostla od roku 1970 do roku 1989 ze 79,5 miliardy korun na 108,6 mld. Kč, tedy o 36,7 procent, z toho HZP živočišné výroby z 43,9 miliardy na 63,9 mld. Kč, neboli o 45,5 %.

Výroba jatečných zvířat (skotu, prasat a drůbeže) se zvýšila od roku 1970 do roku 1990 o 52,6 %, výroba mléka za stejné období o 49,5 %. Naproti tomu produkce (vyjadřovaná HZP v cenách roku 1989) od roku 1990 do roku 2010 poklesla z hodnoty 106,1 mld. Kč na 68,1 mld. Kč, resp. o 35,8 % a byla v tomto roce nižší, než např. v roce 1936.

Vzestup objemu domácí agrární výroby a paralelní růst koupěschopnosti obyvatelstva se promítal do zvyšování spotřeby potravin. Tak např. vzrostla v období 1970 až 1989 spotřeba masa celkem (v hodnotě na kosti) ze 77,3 kg/obyvatele na 97,4 kg, (tzn. o 26 %) a spotřeba mléka a mlékárenských výrobků z 197,1 kg/obyv. na 259,6 kg/obyv., tedy o 31,7 %.

O čem se nemluví

Tato fakta (a mnohá další) ovšem česká mainstreamová media zamlčují, zemědělství a potravinářství je na okraji zájmů a burcující fakta o úpadku domácí zemědělské a potravinářské produkce jsou ignorována či bagatelizována s poukazem na to, že přece »vše vyřeší trh«.

Cokoliv pozitivního o sedmdesátých a osmdesátých letech je zcela nežádoucí připomínat. Aby byla zastřena současná nebezpečná a národohospodářsky i sociálně a ekologicky neobhajitelná degrese, je každé srovnání s dřívějším obdobím růstu tabuizováno. Z ideologických či spíš propagandistických důvodů jsou také informace o čemkoliv pozitivním v ČR v období 1970 - 1990 odmítány.

Napsali jsme knížku

Naším cílem bylo hlasitě upozornit na riskantní pokles asi nejdůležitějšího odvětví národního hospodářství, na skličující a absurdní útlum agrárního sektoru v době vzrůstajícího globálního rizika nedostatku potravin, vody, zemědělské půdy a energetických surovin.

Mezinárodní renomované organizace vydávají výzvy ke zvyšování národní potravinové soběstačnosti, ochraně půdy a přírodních zdrojů. Ceny agrárních surovin a potravin na mezinárodním trhu dynamicky rostou.

Knížku České zemědělství očima těch, kteří u toho byli lze koupit za 180 Kč vč. DPH na e-shopu www.nakladatelstvi-futura.cz nebo přímo v Nakladatelství FUTURA, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, tel: 222 897 205, 222 897 329.

Chtěli jsme však také podat svědectví o zodpovědné, namáhavé a úspěšné práci českých zemědělců a alespoň symbolicky jim poděkovat, protože tento dík jim naše společnost dluží. V zájmu vyšší autenticity jsme do knihy zařadili osobní vzpomínky třinácti »reprezentantů« českých zemědělských odborníků, kteří působili v zemědělském provozu v různých funkcích a v různých částech České republiky.

Současně jsme se snažili oslovit ty zemědělské odborníky, kteří měli zkušenosti z provozu jak v 70. a 80. letech, tak po roce 1989. Jejich »neretušovaná« vyprávění jsou spontánní a proto věrohodná. Dohodli jsme se, že budeme pracovat pouze s doložitelnými fakty a oficiálními statistikami a že se vyhneme sociálním a politickým rozborům a komentářům.

Děsivá redukce celého odvětví

Kniha České zemědělství očima těch, kteří u toho byli (Toman, M., Codl, S., Tuček, P.) vychází z  oficiálních dat a statistických údajů. Jde především o kompletní časové řady (1936 až 2010) rozhodujících ukazatelů produkce rostlinné a živočišné, stavů a užitkovosti hospodářských zvířat, struktury osevních ploch, výnosových parametrů, intenzity rostlinné a živočišné výroby, vývoje výměry zemědělské a orné půdy, spotřeby hnojiv a změn počtu pracovníků v českém zemědělství.

Díky skvěle zpracovaným statistikám ČSÚ, kde všechny hodnotové ukazatele byly přepočítány na cenovou úroveň roku 1998 jsme děsivou a pokračující redukci našeho zemědělství měli faktograficky podloženou. Zasvěcenému čtenáři by možná stačil pouhý pohled na tyto tristní časové řady, aby pochopil, kam se české zemědělství po roce 1990 propadlo.

Rovněž pasáže, dokumentující změny v zapojení českého, resp. československého agrárního sektoru do mezinárodního obchodu se opírají pouze a oficiální statistická data a analýzy, zpracované pro ministerstvo zemědělství pověřenými výzkumnými pracovišti.

Ilustrují naši dramaticky rostoucí závislost na dovozu základních potravin, konverzi některých významných exportních agrárních komodit na zboží dovozní, dokumentují pokles potravinové soběstačnosti a dokonce zánik některých tradičních agrárních exportních oborů. Jsou smutným svědectvím ztráty léta budovaných pozic na mezinárodním trhu a dokladem bolestných změn ve zbožové skladbě agrárního zahraničního obchodu příznačných pro upadající odvětví.

V knížce jsou rovněž souvislé časové řady dat ilustrující vývoj spotřeby potravin a změny ve skladbě této spotřeby. A rovněž tato čísla svědčí o převážně pozitivním vývoji naší výživy v předlistopadovém období.

Pravda je nepohodlná

Ovšem navzdory fakty podloženému obsahu každé kapitoly, vzbudila tato publikace nevoli současného ministra zemědělství. Dne 21. listopadu přinesla MF Dnes článek Jana Brože »Šéf muzea skončil kvůli oslavě socialistického zemědělství«.

Ředitel Národního zemědělského muzea, které technicky spolupracovalo na vydání této publikace, byl podle autora článku v MF Dnes ministrem odvolán proto, že »…Bendlovi vadí především to, že instituce spadající pod ministerstvo řízené ODS podporuje podobně zaměřené publikace«.

Naše knížka však nebyla zamýšlena jako oslava či chvalozpěv na jednu vývojovou etapu českého zemědělství. Pokud ovšem tak vyzněla, není to vina ani autorů, ani ředitele Národního zemědělského muzea, které na jejím vydání spolupracovalo. Je to důsledek striktního respektování fakt a historické reality. A je politováníhodné, že českému ministru zemědělství nevadí úpadek jím řízeného úseku hospodářství, ale vadí mu fakta svědčící, že jeho předchůdci byli úspěšnější.

Petr TUČEK