Klíčové letos bude dokončení reformy

Letošní rok může přinést evropskému zemědělství nejedno překvapení. Mělo by totiž padnout rozhodnutí o podobě reformy Společné zemědělské politiky Evropské unie a v souvislosti s tím i o finančních prostředcích, které na ni budou v dalších letech vynaloženy. U nás by pak měla pokračovat restrukturalizace organizací spadajících pod ministerstvo zemědělství a další opatření spojená s úsporami státního rozpočtu. O tom všem a zejména o tom, co konkrétně letos čeká naše zemědělce jsme mluvili s ministrem zemědělství Petrem Bendlem. 

S jakými prioritami vstupuje do nového roku ministerstvo zemědělství i vy osobně? 

Pro ministerstvo, dokonce se nebojím říct, že pro všechny zemědělce od velkých podniků až po nejmenšího sedláka, je klíčovým očekáváním letošního roku dokončení reformy Společné zemědělské politiky (SZP). A samozřejmě ne jakékoli dokončení – logicky nám jde o to, aby její podoba našemu zemědělství v maximální míře vyhovovala. Když stručně připomenu další hlavní úkoly, musím zmínit dokončení transformace resortu, zajištění asi jedné a čtvrt miliardy, které nám zatím scházejí na spolufinancování projektů v Programu rozvoje venkova. A určitě nesmím zapomenout na pokračování v tématu kvality potravin obecně a podpory regionálních potravin. Ptal jste se na osobní priority, tady bych se snad zmínil o snaze udržet se v kondici a vyhnout se zdravotním problémům, protože bez dobrého zdraví se ostatní osobní i pracovní priority dají plnit jen velmi těžko. 

Jak daleko postoupily práce na koncepci našeho zemědělství? 

Koncepce se krok za krokem dostává do své finální podoby. V prvních měsících roku bych ji proto rád pustil do odborné diskuze, bez níž takový dokument nemá smysl – u koncepčních rozhodnutí je podle mě nutné nalézt shodu s hlavními partnery, kterými jsou pro mě zcela logicky zemědělské nevládní organizace a demokratické politické strany. Pevně věřím, že shodu nalezneme a že tak naše zemědělství dostane jasnou představu, kterým směrem se společně chceme v nejbližších letech vydat. Bude to mimochodem v rezortu zemědělství vůbec poprvé, kdy vznikne jasná vize zahrnující všechny oblasti resortu a já jsem rád, že jí budu moci představit. 

Kterým směrem se budou podle vašeho názoru ubírat jednání ČR s EU o příští podobě Společné zemědělské politiky, mění se nějak v této oblasti priority české strany? 

V zásadě platí, co říkám celý rok a čtvrt, co tady na ministerstvu působím. Musíme usilovat a usilujeme o to, aby SZP v příštím období otevřela prostor pro změnu trendů v našem zemědělství, především aby nám umožnila nastavit takový mechanismus podpor, který by zatraktivnil živočišnou výrobu, který by změnil dosavadní situaci, kdy nejefektivnější bylo se jí vůbec nevěnovat. Což je mimochodem klíčový důvod, proč mnozí zemědělci opustili takové obory jako chov prasat nebo drůbeže, což se samozřejmě projevilo na soběstačnosti. Asi není úplně optimální, když spotřebu vepřového masa kryjeme domácí výrobou pouze ze dvou třetin. Musíme zkrátka najít lepší model, než se každoročně strachovat, kolik peněz nám zbyde na podporu citlivých sektorů. Anebo to ještě řeknu z druhého úhlu pohledu – hledáme systém podpory, který bude výhodný pro aktivního zemědělce, pro toho, který chce vytvářet nějakou hodnotu, ucelený logický celek, a který se neorientuje jen podle toho, že teď se zrovna podporuje biolíh a za dva roky to budou třeba rychle rostoucí dřeviny umožňující produkci dřevné štěpky. 

Zmínil jste soběstačnost. ČR je nesoběstačná nejen v prasatech, ale i řadě dalších komodit. Ty vás nechávají klidným? 

Vždycky je třeba si vymezit, o čem mluvíme. Za prvé platí, že nikdo nemůže být soběstačný úplně ve všem. Řada lidí si to možná nemyslí a já jim to neberu, ale jsme celkem bohatá společnost – a dokud se to bohatství bude projevovat tím, že chceme konzumovat tropické ovoce a třeba mořské ryby, tak se musíme smířit s tím, že v těchto oborech soběstační nebudeme nikdy. Druhý rozměr je, že nikde není přesně definováno, podle čeho soběstačnost skutečně hodnotit, které produkty sledovat. Mezinárodní instituce za základní potraviny označují pšenici, rýži a cukr. To je viditelně struktura pro země, kde je problém naplnit základní potřeby, kdežto u nás by nikdo dlouhodobě s takovým jídelníčkem nevydržel. 

V našich podmínkách však mezi základní potraviny patří i maso... 

U nás za základní potraviny považujeme obiloviny, olejniny, cukr, skot, mléko, to pokud jde o to, u kterých jsme soběstační. A pak tři klíčové, u kterých se nám to nedaří, tedy vepřové maso, drůbež a vejce. Náš přístup je, že podporu si zaslouží ty produkty, které jsou tady u nás přirozené, pro které máme podmínky. To znamená, že ministerstvo nikdy nebude zpochybňovat kroky ke zvýšení soběstačnosti u vepřového, a že nikdy nedáme ani korunu do zlepšení soběstačnosti v produkci rýže. Náklady budou s vysokou pravděpodobností vyšší, než cena jakéhokoli dostupného dovozu. 

Chci ale říci, že soběstačnost sama o sobě není hlavním problémem. Obecně proto, že jsme průmyslová země, takže vytváříme obchodní přebytky v průmyslu a není problém dotovat deficit obchodní bilance v agrárním obchodu a koupit, co potřebujeme, což je uprostřed Evropy menší problém než někde v okrajovém regionu Afriky. To ale neříkám proto, že by mne ten deficit v bilanci těšil, netěší a chtěl bych ho snížit. Tady se ale dostáváme k tomu, co je důležitější než soběstačnost, nebo, chcete-li, co je větší problém než ta či ona úroveň soběstačnosti u jednotlivých produktů. Je to konkurenceschopnost. Podívejte se na hovězí maso. Míra soběstačnosti 120 procent, takže vyrábíme o pětinu hovězího víc, než spotřebujeme. A přesto nejsme spokojeni, přesto tu funguje čilý vývoz i dovoz.Pokud se našim producentům nedaří uspět na domácím trhu, odkud je vytlačují dovozy, znamená to, že mají nějaký problém. Že nejsou konkurenceschopní. 

Je to nedostatkem zpracovatelských kapacit. Proto říkám ano, pojďme hledat cesty, jak podpořit obory, kde bychom chtěli být soběstační, ale ne kvůli soběstačnosti samotné. Podporujme je proto, abychom v nich byli konkurenceschopní, a to v celém řetězci od půdy až na regály v obchodech. 

Jak tedy budete konkrétně podporovat konkurenceschopnost našeho zemědělství zejména živočišné výroby a odbyt českých potravin? 

Já chápu, že ode mne čekáte detaily nastavení konkrétních dotací, ale vzhledem k tomu, že ještě neznáme přesnou podobu SZP a velikost národních obálek, je to očekávání předčasné. Neumím zatím nic takového říci a umět to budu teprve poté, co položíme na stůl finální podobu společné politiky a přislíbené peníze a začneme rozdělovat na jednotlivé hromádky podle priorit, ke kterým kromě vámi zmíněné podpory živočišné výroby patří především podpora konkurenceschopnosti a udržení programu rozvoje venkova. 

Čím bude letos pokračovat restrukturalizace organizací v resortu? 

K 1. lednu proběhly dvě zásadní změny. Především vznikl Státní pozemkový úřad, do kterého se sloučily pozemkové úřady, které dosud působily ve struktuře ministerstva, a Pozemkový fond. Příslušný zákon byl finálně schválen těsně před vánoci, ale protože jsme byli dobře připraveni, nebyl problém to zvládnout. Mimochodem, v rámci toho zákona bylo schváleno jedno opatření, které vcelku zapadlo a na které jsem přitom nesmírně pyšný, protože zemědělcům pomůže a je i přínosem ke snížení administrativy v zemědělském podnikání. Zrušili jsme předkupní právo státu na pozemky, které dříve zemědělcům prodal. 

A ta druhá změna? 

I v tomto případě jsme vzali část dosavadní struktury Ministerstva zemědělství, konkrétně síť Agentur pro zemědělství a venkov (AZV), a vložili jsme je do struktury Státního zemědělského a intervenčního fondu. Ta dosavadní struktura byla zbytečně složitá, vyžadovala dva informační systémy a tak dále. Nově bude systém logičtější, na jednom místě bude jak poskytování rozmanitých služeb zemědělcům, především v souvislosti s administrací dotací, které dosud zajišťovaly AZV, tak i kontrolní činnost, kterou vykonává SZIF. Jedinou podmínkou, kterou jsme si kladli, bylo zachování rozsahu poskytovaných služeb a místa působení agentur. 

Samotné sloučení nám umožnilo snížit počet funkčních míst v síti AZV z 390 zhruba o čtvrtinu. A protože budeme v letošním roce dále pokračovat v propojování AZV a SZIF a efektivizaci jejich činnosti, budou postupně vznikat i další úspory. Stejně jako u dalších změn, které v resortu chystáme, myslím oblast rostlinolékařství i veterinární péče. Chci ale říci, že nejde úspory pro úspory – razím přístup, že škrtat se má na provozních výdajích resortu a ne na podporách pro zemědělce. Platí zkrátka nepřímá úměra, že čím více uspoříme ve správě, tím méně budeme muset spořit na platbách pro příjemce dotací. 

Jaké novinky připravuje pro letošek ministerstvo zemědělství v legislativě a podaří se konečně snížit administrativní zátěž farmářů? 

Velký balík legislativních úprav se samozřejmě týká transformace resortu, kde je třeba upravit zákonná zmocnění k výkonu jednotlivých kompetencí, které převádíme mezi institucemi a provést další související úpravy. Pokud jde o věcnou problematiku, chci především zmínit, že jsme už před koncem loňského roku poslali k projednání na vládu rozsáhlou novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Reagujeme tak na zjištění uplynulých patnácti let platnosti zákona o potravinách, především pokud jde o pravomoci inspekčních orgánů a výši sankcí. Motivací však není více obtěžovat podnikatele kontrolami. Právě naopak. Snažíme se změnit dosavadní roztříštěnost kontrolních funkcí v jednotlivých etapách produkčního řetězce, kde se dosud střídaly různé instituce. Nově by rostlinné produkty po celou dobu měla sledovat zemědělská potravinářská inspekce, živočišné pak zase veterinární správa. A nijak se netajím, že do budoucna nemůže být jiná ambice, než vytvořit jeden centralizovaný orgán odpovědný za veškeré potraviny. 

Pokud jde odstranění administrativní zátěže, je to proces, který běží svým tempem, funguje Antibyrokratická komise a přichází s podněty, jimiž se důkladně zabýváme. Některé nápady postupně realizujeme, jiné jsou sice pozoruhodné, ale také nerealizovatelné, protože chceme-li mít potraviny pod kontrolou, bez nějakého nutného papírování se to neobejde. Nejsložitějším úkolem bude vyrovnat se s požadavky, které vyplynou z nové podoby SZP a které budeme muset včlenit do právních předpisů někdy během tohoto roku, maximálně počátku toho příštího. 

Co byste popřál našim zemědělcům do nového roku? 

Chtěl bych jim popřát stabilní počasí, přesně takové, jaké potřebují. Ale protože zároveň vím, že statisticky nic takového jako optimální počasí neexistuje, omezím se na přání dobré úrody.

Zdroj: Agroweb.cz