Zachránci si mohou uškodit

Snaha pomoci zvířeti v nouzi je chvályhodná a je dobré ji podporovat. V tomto duchu také působí Státní veterinární správa. Ovšem je potřeba si uvědomit případná rizika.

Ti, kdo se s dobrým úmyslem pokusili dovézt si do ČR z jiných zemí opuštěné, popřípadě ohrožené pejsky nebo kočky se setkávají s „nepochopením“ úřadů. Nejde ani tak o nepochopení jako o to, že je třeba si uvědomit celou řadu rizik. Dovážet takováto zvířata veterinární předpisy umožňují, ovšem za podmínky jejich splnění. Jde totiž o ochranu jednak zdraví lidí, jednak ochrany zdraví zvířat. V celé řadě nejen evropských zemí je stále reálné riziko vztekliny. A u takovýchto zvířat, často bez známého původu, o nějaké vakcinaci prakticky nelze hovořit. Je tedy třeba vzít v úvahu toto riziko, zejména s ohledem na to, že ČR je této nákazy zvířat prostá, a to již od roku 2004. Likvidace vztekliny v naší republice trvala prakticky 20 let a stála opravdu nemalé peníze. Vzteklina je nebezpečná nákaza, která ohrožuje i životy lidí. A dalo by se také hovořit o celé řadě parazitů, zejména původem z exotických zemí.

Je tedy dobré takovéto zachránce na reálná rizika upozornit. Pokud opravdu hodlají takovýto dobrý skutek provést, měli by už v dotyčné zemi původu zajistit očkování zvířete, ať psa či kočky, a pokud jde o dovoz z členské země EU, zařídit zvířeti pas, v němž toto očkování musí být vyznačeno, a také zvíře opatřit čipem. Ano, je to zdlouhavé, chvíli to trvá, ale jedině tak se dá předejít případným problémům i postihům. Samozřejmě musejí být zvířata pro přepravu zdravotně a fyzicky způsobilá.

Také stojí za zamyšlení, zda není vhodnější pomoci u nás, ujmout se českého nalezence, kterých jsou plné útulky, a nepřidělávat problémy v ČR dovozem dalších zvířat.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS