Do českých lesů se vracejí vlci, rysi i medvědi

Do českých lesů se po mnoha letech vracejí jejich někdejší obyvatelé včetně velkých predátorů. Pro Beskydy je typický návrat rysů, vlků či medvědů, na Šumavě rys už dokonce zdomácněl. České Švýcarsko zase čeká na příchod vlků z Německa. Máme se bát vyrazit do lesa na procházku či na houby?

„Na volně žijící velké šelmy má veřejnost tendenci pohlížet často z perspektivy dlouhodobě tradovaných předsudků a iracionálních strachů,“ řekl Právu Marek Klitsch ze Správy Národního parku České Švýcarsko. Návrat velkých šelem podle něj odpovídá přirozenému vývoji a obohacuje přírodní prostředí o důležitý vrcholový článek, který napomáhá ke stabilitě lesa a k regulaci stavů zvěře.

„Existuje množství zkušeností z oblastí, kam se šelmy již vrátily, a soužití s lidmi zdaleka není tak problematické, jak by se na první pohled mohlo zdát,“ dodal Klitsch. Pro člověka představují minimální hrozbu; za uplynulé století v Evropě například nebyl zaznamenán jediný případ usmrcení člověka vlkem.

Nejbližší stabilní výskyt vlků byl zaznamenán v oblasti saského Hohwaldu, malá smečka se příležitostně pohybuje i na české straně hranice. Na východ Německa se vlci vrátili koncem 90. let z Polska a jejich počet se zvyšuje díky každoročně narozeným mláďatům. Celkem již v Německu žije kolem stovky zvířat, tvořících minimálně 18 smeček, z toho 13 jich žije na území historické Lužice, sousedící s Českem a Polskem.

„Populace rysů je v Beskydech poměrně stabilní, čítá až 15 zvířat, která se pravidelně rozmnožují. Vlci i medvědi jsou spíše jen občasnými návštěvníky,“ řekl Miroslav Kutal z Hnutí Duha.

Medvědi se podle něj vracejí do Moravskoslezských Beskyd od 70. let minulého století. „Ale zatím se jim nepodařilo navrátit trvale. A podobné je to u vlků. I ti tady podmínky k životu mají, nejsou náchylní k různému vyrušování,“ dodal s tím, že z jiných ohrožených druhů žijí v Beskydech, stejně jako v jiných částech ČR, vydry.

Podle zooložky CHKO Beskydy Dany Bartošové se velké šelmy vrátily do moravskoslezských hor přirozeně ze Slovenska. „Na rozdíl od zubrů nebo bobrů, kteří byli v ČR vysazeni uměle, případně norka, který sem byl zavlečen,“ upozornila a dodala, že rysi a medvědi se do Beskyd vrátili v 70. letech, zatímco vlk se v beskydských lesích objevil v roce 1994.

Zubr nepatří sice k šelmám, nicméně jeho mohutná postava budí respekt. Ze zubrů v bývalém vojenském prostoru Ralsko ale nemusí mít turisté strach vůbec. V zajetí jsou zubři přikrmováni a chrání si potravu, ve volné přírodě jsou plaší. Zaútočí jen v ohrožení.

V Ralsku se připojili do projektu na záchranu největšího volně žijícího přežvýkavce v Evropě, zubra evropského. Rodince původem z polského národního parku se v lesích na Českolipsku daří.

„Prostředí bývalého vojenského prostoru je velmi podobné přirozenému biotopu polských národních parků, kde zubři žijí,“ řekl před časem zoolog a ředitel českolipského vlastivědného muzea Zdeněk Vitáček.

Podle něj se stáda zubrů v ČR pohybovala nejvíce v příhraničních oblastech, tedy i v okolí Ralska. V 16. století se poprvé objevil polodivoký chov zubrů v oborách u Brandýsa nad Labem a na Křivoklátsku. Zubři v Čechách vyhynuli asi v 18. až 19. století vinou člověka.