Vinař Chytil: Moravská vína jsou srovnatelná s celým světem

Vinař Miroslav Chytil se zabývá zpracováváním hroznů a výrobou vína už pětatřicet let. Je majitelem dubňanské společnosti Livi, která ročně naplní asi půl milionu lahví. Má dva syny, Jiřího a Miroslava. A také tři vnoučata, Anetu, Jiřího a Mirka. Hodonínský deník Rovnost mu věnuje další díl ze seriálu Vinaři pod lupou.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

Rodiče vlastnili vinohrad Pod Dubňansků Horů a já jsem tam v dětství chodíval. Samozřejmě se mi moc nechtělo, ale postupem času jsem kouzlu vinařství podlehl.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Jednoznačně nejdůležitější je vstupní surovina. Pokud nejsou kvalitní hrozny, nepomůže ani ta nejlepší technologie. Platí pravidlo, že víno se dělá ve vinohradě. Dalším důležitým faktorem je kvalitní a šetrné zpracování sklizeného produktu. Při výrobě vína je pak velmi podstatná čistota.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Vinařství je dynamické odvětví, které se stále vyvíjí. Co platí dnes, nemusí platit za několik let. Mám pocit, že je důležitá pokora a chuť se stále učit. Každoročně se snažím vyjet někam do zahraničí za poznáním. Pro jakékoliv hodnocení je totiž potřeba nejdříve poznat technologické postupy, kulturní tradice a mentalitu lidí, již víno vyrábějí.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

Přes den nevypiji nic, pracovní náplň to nedovoluje. Víno si většinou vychutnám večer s rodinou nebo s kamarády.

Bílé, nebo červené? Jaké víno máte raději a proč?

Upřednostňuji spíše červené to jsem asi neměl prozrazovat (smích). Už slyším poznámky svých kamarádů, že červené víno je mléko starců.

Na co by měl člověk dávat pozor při výběru vína k jídlu?

Jsem toho názoru, že by lidé měli odbourat stará pravidla. Pobízím proto i naše zákazníky k hledání nových kombinací. Na většinu zajímavých snoubení vín s jídlem se došlo náhodně. Jako to bylo třeba například u polosladkého Sauvignonu a melounu.

Vaše nejoblíbenější kombinace vína a jídla?

Mám rád hovězí maso. K němu se výtečně hodí Rulandské modré. Za báječnou kombinaci také považuji Zweigeltrebe a vepřovou panenku.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Víno provází všechny naše rodinné příležitosti. Některé jsou velmi krásné, třeba když jsme zapíjeli vnučku či vnuka. Každoročně si také přiťukáváme u vánoční tabule Sauvignonem, je to naše tradice. Ale jsou i smutné chvíle, když připíjíme na památku někomu, kdo už není mezi námi.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Naše vína bodují na tuzemských i zahraničních výstavách. Máme medaile z celého světa od San Francisca v USA až po Izrael. Proto se mi těžko hodnotí, co je nejcennější. To poslední, co mě opravdu potěšilo, byl úspěch na největší výstavě AWC Vienna v Rakousku. Poslali jsme na soutěž osm vín a dovezli si osm ocenění.

Jakou máte motivaci? Čeho chcete dosáhnout?

Jsem šťastný, že mohu dělat to, co mě baví. A to je práce ve vinohradě a ve sklepě.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

Upřednostňuji moderní technologické postupy, ale odrůdy mám raději tradiční.

Kterého ze svých konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Za posledních dvacet let se moravská vína neuvěřitelně zkvalitnila a jsou srovnatelná s celým světem. Téměř každý profesionál umí vyprodukovat špičková vína. Ta zvládají ale také někteří drobní výrobci a právě ti mě často překvapují. Přitom obdivuji některé velmi staré vinaře, kteří jsou schopní a ochotní učit se novým postupům.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Mám dva syny, které jsem od malička bral do vinohradu. Dnes jsou to velcí chlapi a jsou zapojení ve firmě. Já si to ještě pojišťuji a do vinic si beru vnoučata.