Německé pivovary zaspaly. Teď se snaží změnit

Za zdmi bývalého benediktinského kláštera Weihenstephan na kopci nad bavorským městem Freising pár desítek kilometrů severně od Mnichova zdokonalují mistři sládci své pivovarnické umění už téměř 1000 let.

Od okamžiku, kdy tu svatý Korbinián a jeho mniši uvařili první várku zlatavého moku, přečkal nejstarší pivovar světa požáry, mor, řádění cizích vojsk i zrušení kláštera, jehož byl součástí.

Chrám piva ve Weihenstephanu je symbolem hrdé německé pivní kultury, jejímž každoročním vrcholem je mnichovský Oktoberfest.Podle mnoha odborníků jsou však zlaté časy německého piva dávno pryč. Jeho spotřeba klesla za poslední čtvrtstoletí o více než třetinu.Stale více mladých Němců totiž dává přednost lihovinám a nealkoholickým nápojům. 
V zemi s nejvyšší produkcí piva na světě to vyvolává cenovou válku. „Působíme na vysoce konkurenčním trhu," řekl agentuře Reuters Josef Schraedler, ředitel pivovaru Weihenstephan. „Expandovat tu můžete, jen pokud snížíte ceny."

Podle Schraedlera ohrožuje současná situace na trhu především malé a střední podniky.

Počet pivovarů vyrábějících mezi 5000 a 500 000 hektolitry piva ročně se v minulých 20 letech výrazně snížil. Nepřežily kvůli klesající spotřebě, ale i stoupajícím cenám energií, skla a sladu.

Prodej piva přináší nízké zisky

Podle Svazu německých pivovarníků není nikde na světě výroba piva tak nákladná 
a zároveň v poměru k ní jeho cena tak nízká jako v Německu. Nikde prý prodej piva nepřináší tak nízké zisky.

A to i přesto, že Němci jsou stále ještě přeborníky v jeho konzumaci. Porazit je dokážou jen sousedi z Rakouska 
a Česka. Specifikem německého trhu je i jeho roztříštěnost, která znesnadňuje velkým světovým hráčům získat dominantní postavení.

Významný podíl mají v této zemi jen dvě nadnárodní firmy: Anheuser-Busch se značkou Beck's a dánský Carlsberg.

Nejvyšší prodeje má však 
v současnosti domácí skupina Radeberger, která vaří pivo nedaleko Drážďan, a pokračuje tak v tradici nejlepšího piva bývalé NDR.

Zaspané trendy v ochucených pivech

Ještě před dvaceti lety německé pivovary nestíhaly uspokojit rostoucí poptávku. Později však zaspaly nové trendy jako třeba ochucená piva a neinvestovaly ani do rostoucích trhů v rozvojových zemích.

Ani o image piva jako takového se příliš nestaraly. „Považují ho za něco samozřejmého," říká Schraedler z weihenstephanského pivovaru.To se však začíná měnit. Ve snaze zvýšit prestiž německého piva chtějí firmy dostat slavný bavorský zákon o čistotě piva, takzvaný Reinheitsgebot, na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Zákon ze 16. století určuje čtyři základní přísady piva: slad, chmel, kvasnice a vodu. Podle Schraedlera by to mohlo pomoci, avšak nijak výrazně.

Pivní speciály

„Zapsání zákona o čistotě na seznam UNESCO nepřesvědčí 18letého Němce, aby vyměnil Bacardi za pivo," říká. Některé pivovary se snaží odlišit nabídkou pivních speciálů. Stoertebeker z baltského přístavu Stralsund se podle svého marketingového ředitele Karstena Triebeho zaměřil na dražší piva, která „vypadají, voní a chutnají jinak". Po změně firemní filozofie zaznamenal pivovar nárůst prodeje o 25 procent. A to je prý jen začátek. Podle Triebeho by mohly pivní speciály obsadit namísto současných dvou až deset procent trhu.

V rámci stagnujícího odvětví je Weihenstephan výjimkou. Za posledních 14 let expandoval pivovar na 43 zahraničních trhů, a tak se vyhnul osudu svých konkurentů.

Export nyní tvoří až 60 procent jeho obratu. „Doufám, že budeme vařit pivo i za dalších 1000 let," říká ředitel Schraedler.Poslední statistiky pro něj přitom vypadají povzbudivě. Za první čtvrtletí letošního roku spotřeba piva v Německu meziročně vzrostla o 2,8 procenta.

Autor: ČTK