Kdo zabíjí včely?

Pro používání insekticidů a fungicidů, které jsou nebezpečné pro včely, platí přísné předpisy. A přesto krajské veterinární správy, v součinnosti s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ, dříve Státní rostlinolékařská správa), řeší řadu případů úhynů včel v souvislosti s podezřením na otravu po aplikaci těchto látek.

Je třeba zemědělce upozorňovat, že chemické přípravky je možné aplikovat pouze v souladu s předpisy a informacemi udávanými výrobci. Například na přípravku proti blýskáčkovi řepkovému stojí: „aplikujte pouze ve fázi zeleného až žlutého poupěte“. Jednoznačně je tedy zakázáno použít na květ. Chovatelé včel pak mají povinnost hlásit podezření na otravu neprodleně po jeho zjištění. Pozdní vyšetření odebraných vzorků uhynulých včel a ošetřeného porostu značně snižuje laboratorní průkaz účinné látky, která je ve většině případů odbourána po 72 hodinách od jejího vstřebání (zejména v porostu).

A nejde jen o včely, ale i o ostatní hmyz, včely samotářky, čmeláky, pestřenky, motýly aj. Ohrožení včel se věnují i bruselské orgány. Na posledním semináři v Bruselu na dané téma, který se konal 7. dubna, byla prezentována nejen přímá nebezpečí otrav včel létavek, tedy těch, které přijdou přímo do kontaktu s ošetřovaným porostem, ale i ostatních včel v úlech, kam právě létavky přinášejí kontaminovaný pyl, což má negativní vliv na výživu matek, plodu a na odolnost včelstev vůči chorobám a ostatním škůdcům. Může pak docházet k chronickým otravám, které trvají delší dobu a včelař zpravidla ani nezjistí, že ve včelstvu tato otrava probíhá. Důsledkem může být až úhyn včelstva, kdy je chronická otrava jedním ze závažných faktorů, vedle napadení včelstva roztoči a s nimi spojenými virovými onemocněními. Včelstvo totiž vyčerpá všechny možnosti kompenzovat nepříznivé životní podmínky a celý organismus se postupně zhroutí vlivem kumulace všech nepříznivých vlivů.

Problémy bývají především s ošetřováním porostů řepky. Zemědělci mají povinnost vyrozumět včelaře, kteří jsou v dosahu do 5 km, 48 hodin předem. Ale i pak mohou ošetřovat porost až poté, když „už jsou včely doma“, a to nejpozději do 23. hodiny. Včelaři zase mají povinnost oznámit obci vždy do konce února umístění trvalých stanovišť včelstev a nové umístění, včetně kočovných 5 dnů před jejich přemístěním.

Dnešní odrůdy pěstované řepky se bez chemického ošetření prakticky neobejdou, je tedy třeba najít konsenzus, aby ohrožení včelstev bylo minimální. Řešením by bylo pěstovat GMO odrůdy, to však EU nepovoluje. Je tedy nutné pečlivě dodržovat předpisy, které možná rizika mohou zásadně snížit.

Bohužel se však ukazuje, že problémů s otravami včelstev v poslední době zásadně neubývá. Touha po stále vyšších a vyšších výnosech způsobuje velké ohrožení nejen včel, ale i ostatních druhů hmyzu. A že problém není malý, o tom svědčí fakt, že v ČR je podle údajů ČZU (České zemědělské univerzity) oseto řepkou téměř 400 000 hektarů orné půdy.

Jak může situace vypadat, o tom je možné si učinit představu například po zhlédnutí krátkého filmu „More than honey“, který byl představen na zmíněném semináři v Bruselu. Známý dokumentarista Markus Imhoof za něj získal řadu ocenění.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS