Víno je mocnou zbraní v přetahované o chudé Moldavsko

Moldavsko je nejchudší zemí Evropy, za branami vinařství Milestii Mici se ale návštěvník cítí spíš jako ve Francii či v Kalifornii. U vjezdu do obřího sklepního komplexu zurčí dvě fontány. Z jedné prýští do majestátních kalichů bílá tekutina, z druhé červená. Nechci přijít o iluzi ochutnávkou. Po obhlídce množství vína uloženého pod zemí by však nebylo velkým překvapením, kdyby byl nápoj v kašně pravý.

Vinařství sice využívá „jen“ čtvrtinu ze dvou stovek kilometrů chodeb sklepení, na pěší procházku to ale rozhodně není. Až poté, co mikrobus projede kolem nespočtu dubových sudů, je na čase vystoupit. Průvodkyně odemyká bránu největšího skladu lahvového vína na světě, který ukrývá 1,5 milionu sedmiček bílého, červeného, dezertního a šumivého vína.

Úctyhodné množství svědčí o tom, jak důležitým sektorem je pro zemědělské Moldavsko vinařství. Zaměstnává kolem 150 tisíc lidi a generuje kolem třiceti procent HDP. Závislost Moldavska na exportu alkoholického nápoje se stala hlavní zbraní Ruska ve snaze odradit Kišiněv od podpisu asociační dohody s Evropskou unií, ke kterému má dojít 27. června. Ruská federace však politický motiv popírá, vrchní ruský hygienik zářijové zastavení importu zdůvodnil nízkou kvalitou moldavské produkce.

Není to přitom poprvé, co Moskva přikročila k podobnému opatření. Po minulém embargu v roce 2006 přišli producenti moku podle listu Financial Times o zisky ve výši dvou set milionů dolarů a více než stovka vinařství zkrachovala. Další se však poučila, a tak je nynější situace už tolik nezaskočila. Zatímco před předešlým zákazem směřovaly do Ruska téměř dvě třetiny exportu, před aktuálním embargem to byla zhruba třetina.

I ze slov průvodkyně v Milestii Mici vyplývá, že nynější nepřízeň Kremlu není pro podnik tak drtivá jako zákaz před necelou dekádou. „Rusko bylo náš největší trh, ale teď tam nevyvezeme nic. Nyní je naším největším zákazníkem Čína, jde tam více než padesát procent produkce. Už po prvním embargu jsme začali hledat nové trhy a vývoz do Číny jsme odstartovali v roce 2008,“ vysvětluje.

Produkty vinařství se prý také probojovávají do Spojených států, mezi nezanedbatelné zákazníky patří také Německo, Finsko či Albánie. „Do Česka jsme v minulosti několikrát dodávali, ale v současnosti ne,“ podotýká průvodkyně. Oficiální politika Moskvy navíc neodrazuje ruské sběratele, kteří mají ve sklepení moldavského vinařství své boxy se vzácnými lahvemi hned vedle těch pronajatých čínskými znalci či investory.

Podle expertů je pro Kišiněv jedinou cestou z problémů zvyšování kvality vína a zpřehlednění výroby tak, aby bylo možné proniknout na náročnější trhy. V současnosti totiž v sektoru panují poměrně volná pravidla. Malí pěstitelé často prodávají úrodu velkým podnikům, hrozny se míchají, část sklizně se ilegálně vyváží.

Ke zlepšení situace pomohou i Češi. Moldavsko totiž patří mezi hlavní příjemce české rozvojové pomoci, ročně jde o zhruba osmdesát milionů korun. Část podpory směřuje do zemědělství a během nedávné návštěvy prezidenta Miloše Zemana byla podepsána dohoda, díky které v zemi vznikne registr vín. Polovinu z potřebných 22 milionů korun vyčlení Praha, druhou Washington.

„EU má spoustu pravidel. Požaduje, aby bylo každé víno dohledatelné, aby se nemíchaly odrůdy. Díky zlepšení standardů se moldavské produkty budou moci snáze dovážet do EU. Bude to prospěšné nejen pro Moldavsko, ale i pro evropského spotřebitele, který bude mít jistotu, že vína jsou kvalitní,“ říká ředitel České rozvojové agentury Michal Kaplan.

Víno však není jedinou kartou, kterou Kreml v souboji s Bruselem drží v ruce. Před nedávnem naznačil, že může v obchodní válce pokračovat a rozšířit embargo například na ovoce. Kišiněv je k tomu na Moskvě silně závislý z hlediska dodávek energií. Čtvrtinu moldavského HDP navíc tvoří příspěvky od lidí pracujících v zahraničí, kolem čtyřiceti procent přichází právě z Ruska.