Půda – jak zabránit jejímu znehodnocování?

Asociace soukromého zemědělství se dlouhodobě a cíleně věnuje tématům, která jsou skutečně zásadní a jež lze ovlivnit. Jedním z těch nejpodstatnějších, které Ministerstvo zemědělství a řada nevládních organizací mnoho let ignorovaly, je půda. Půda jakožto nejcennější zemědělská komodita. Ta byla také hlavním předmětem semináře, který pořádala ASZ první zářijový den u příležitosti výstavy Země živitelka na českobudějovickém výstavišti.

Půda není samozřejmá a faktorů, které přispívají k jejímu znehodnocení, je mnoho. Jsou důsledkem velmi nešetrných zásahů do krajiny způsobených kolektivizací venkova v druhé polovině minulého století a nastolením nájemní velkovýroby přetrvávající dodnes. „Jednou z nejzávažnějších forem degradace půdy je eroze, která ji ochuzuje o nejcennější část – ornici. V České republice je vodní erozí ohroženo 50 % zemědělského půdního fondu, větrnou 14 %. V posledních letech se rovněž zrychlují úbytky té nejkvalitnější půdy z důvodu průmyslové či bytové výstavby nebo těžby nerostů,“ řekl při své velmi zajímavé prezentaci na semináři ředitel Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jiří Hladík.

„Další formou znehodnocení půdy je fragmentace jejího vlastnictví, jako další neblahý pozůstatek komunismu. Malé parcely či pozemky s několikanásobným spoluvlastnictvím jsou výrazně častěji pronajímány a vztah vlastníka je k nim pak mnohem slabší, než by asi měl být,“ informoval místopředseda ASZ ČR Jan Štefl.

Jak této situaci čelit? Právě ochranou vlastníků půdy a snahou o nárůst vlastnictví půdy obhospodařované rodinnými farmami, neboť je v jejich zájmu předat pozemky v co možná nejlepším stavu následujícím generacím. Dále vyšší pravomocí při rozhodování o podobě krajiny lidem, kteří jsou její součástí, na venkově trvale žijí a mají tak největší zkušenost s tím, co krajina potřebuje. A samozřejmě podporou pozemkových úprav, které vytvářejí podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy.  

„Tématu půdy a její ochrany se naše stavovská organizace přirozeně věnuje od počátku svého působení. Tedy od doby, kdy toto téma bylo pod tlakem „výrobní lobby“ všemi zcela paradoxně považováno za okrajové. O problematice půdy lze diskutovat z mnoha pohledů a rozsah nebude nikdy konečný. Půdě je věnována i podstatná část tzv. Křížové cesty českého sedláka, kterou loni představila ASZ, a kterou se budeme zabývat i nadále, zejména nyní společně s otázkou krajinotvorby,“ zmínil v průběhu semináře tajemník ASZ Jaroslav Šebek.

Půda, voda, krajina – tři prvky, tři hodnoty, které spolu velmi úzce souvisí a nelze je při hospodaření oddělovat. Bohužel například politiky Ministerstva zemědělství či Ministerstva životního prostředí jsou mnohdy protichůdné. Systém je nastaven tak, že úředníci sice rozhodují podle resortní legislativy, ale již méně podle souvislostí a vztahů v přírodě. Tím, kdo by měl být nejčastěji praktickým a odpovědným hybatelem těchto složek, je právě zemědělec. Musí to však být sedlák, který ve svém katastru, ve kterém hospodaří, také skutečně žije a ne jen, že párkrát v roce dorazí v obrovském stroji za „průmyslovým“ zemědělstvím.

Není náhodou, že členem stavovské organizace – Asociace soukromého zemědělství je také Svaz vlastníků půdy.

Hlavní kancelář ASZ