Poctivost jako přidaná hodnota

„Zemědělství, to je pro nás živočišná výroba,“ shodují se manželé Ladislav a Jana Burešovi, oba bývalí zootechnici, paní Burešová absolventka agronomické fakulty brněnské vysoké školy zemědělské. Jejich rodinná farma v Pustiměři je zaměřena na výkrm a prodej prasat, což je nejen na Vyškovsku vcelku výjimkou. Nejen proto jsou však Burešovi v širokém okolí vyhlášení a zájemců o zde vykrmená prasata stále přibývá. Svou práci dělají s takovou láskou a poctivostí, že za touto přidanou hodnotou jsou lidé ochotni jet a nepočítat kilometry.

Živočišná výroba byla vizí pana Bureše od úplného počátku soukromého hospodaření, přizpůsobil jí i navýšení výměry půdy (nejprve na 30 hektarů) a samozřejmě i zaměření rostlinné výroby. Hned v roce 1990 se začal věnovat chovu mléčného skotu. Nejprve na původním rodinném gruntu přímo v Pustiměři, poté z kapacitních důvodů zvolil v restituci navrácený kravín v bývalém objektu JZD na konci této obce a společně s kolegou-sedlákem rozšířil stádo na sedmdesát kusů. Absence pastvin a potíže s odbytem mléka ze strany olomoucké Olmy však po čase vedly k rozhodnutí zaměřit se na chov prasat.

Společné zemědělské podnikání manželů Burešových v roce 2000 tak začalo koupí míchárny krmiv a třiceti selat. Výrazný zlom nastal o šest let později pořízením druhého kravína K-96 v témže objektu a jeho celkovou rekonstrukcí na moderní stáj s roštovými podlahami a plně automatickou technologií krmení řízenou počítačem. Stáj je rozdělena do tří sekcí a její celková kapacita činí 700 prasat ve výkrmu. Původní budova kravína byla upravena pouze částečně a je zde umístěno maximálně 240 vykrmovaných prasat do cca 120 kg. Ročně se tak na Burešovic farmě vykrmí až dva tisíce prasat, z nichž tři čtvrtiny jsou prodány na základě velkého zájmu konečnému spotřebiteli, zbytek odeberou jatka.

Selata nakupovali Burešovi až do roku 2010 od německého dodavatele, který garantoval perfektní zdravotní stav a zmasilost minimálně 58 %. Z důvodu navýšení ceny však již nebyla další spolupráce možná, dodavatelem je proto ku spokojenosti hospodářů již několik let česká firma.

Většina produkce rostlinné výroby provozované na 85 hektarech půdy je určena k výrobě krmných směsí, tedy zejména pšenice a hrách, dokupován je pouze premix a sójový extrahovaný šrot. „S extrahovaným šrotem máme velmi dobré zkušenosti. Výhodou tepelně ošetřené sóji je zvýšení celkové využitelnosti dusíkatých látek oproti sójovým bobům, které se jenom pošrotují. Využití živin se zvyšuje o 5 – 10 %,“ informuje Ladislav Bureš.  Výsledná zmasilost prasat dosahuje 58 % při průměrném přírůstku 0,82 kg/ks/den a konverzi krmiva 2,94 kg směsi na kg přírůstku.

„K prodeji konečnému spotřebiteli nás samozřejmě vedly zejména ekonomické důvody, ale i fakt, že kontakt s lidmi máme oba velmi rádi. S tím jsou spojeny i naše další plány, které pomalu realizujeme. Již nějakou dobu vyrábíme zkušebně pro potřeby rodiny domácí uzeniny, hlavně klobásy a salámy, bez chemických přísad, čistě jen maso, koření a voda. A protože bychom je rádi nabídli i zákazníkům, jak přímo ze dvora, tak na farmářských trzích či v některé z farmářských prodejen, budujeme tady na farmě výrobnu,“ vysvětluje pan Bureš.

O odbyt svých budoucích výrobků Burešovi jistě strach mít nemusí. Při návštěvě farmy nám jeden z odběratelů řekl: „Jsem zde stálým zákazníkem. Hned při mé první poptávce jsem si mohl prohlédnout stáje, přesvědčit se, v jakých podmínkách jsou zvířata chována, čím krmena a jak je o ně postaráno. Tedy žádná velkovýrobní anonymita. Na možnost koupě uzenin se velice těším. Co může být lepšího, než si nakoupit čerstvé výrobky, jejichž původ a kvalitu velmi dobře znám?“

Jelikož jsou oba manželé Burešovi absolventy Střední zemědělské školy ve Vyškově, poskytují některým studentům této školy možnost praxe na své farmě. „Je vidět obrovský rozdíl mezi dětmi, které vyrůstají na statku a kontakt se zvířaty, půdou a zemědělskou technikou je pro ně zcela přirozený, a těmi, které s praxí příliš do styku nepřijdou. Myslím, že je na čase se nad budoucností zemědělského školství více zamyslet,“ myslí si Jana Burešová.

Tato problematika však v případě čtyř Burešovic dětí není aktuální, neboť jejich sepjetí s životem na rodinné farmě je znát již i u nejmladší předškolní Aničky. Pečlivě hřebelcuje koně, kteří jsou chloubou její maminky. „Koně miluji odmala, nyní se snažím co nejvíce angažovat ve Svazu chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka. Toto plemeno, původně vyšlechtěné pro rakousko-uherskou armádu, které dříve sedláci hojně zapřahali do pluhů a vozů, bylo uznané až v roce 2004 a stalo se mou srdeční záležitostí. V budoucnu bych se ráda jeho chovu více věnovala,“ plánuje paní Burešová.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ