Eva Malá: Rusové pašují zakázaná jídla, chybějí hlavně dobré sýry

Na začátku byla touha posunout se z Prahy na východ, jen nebylo jasné, jak moc daleko. Místo zvažovaného přesunu do Jižní Koreje si nakonec Eva Malá vybrala Rusko. Učí tam angličtinu a věnuje se projektu Commietravels.com, který mapuje socialistické umění, historii a architekturu někdejšího východního bloku. A hlavně – založila facebookovou komunitu 365 Days of Russian Ban on Food. Stránka je věnována dopadům ruských sankcí na ruské obchody a stravování vůbec.

„Vždycky jsem se chtěla podívat do Ruska. Moje babička byla z Ruska, tehdy Sovětského svazu, je to tedy pro mě takový malý návrat ke kořenům a zároveň pátrání po příbuzných, se kterými babička během války ztratila kontakt,“ říká Eva Malá v rozhovoru pro týdeník Euro.

Jak vaše facebooková komunita funguje a jaký má ohlas?

Projekt má tři vrstvy. První a v podstatě nejdůležitější vrstvou je dokumentace všeho, co jím. S postupem času je a bude zajímavé sledovat vývoj i změny ve stravování. Druhou vrstvou jsou fotoreporty z obchodů, tržnic, restaurací, jídelen, hospod a podobně. Poslední vrstvou jsou rozhovory s lidmi, co tu žijí. Stránka se tak nestává subjektivní. Co se ohlasů týká, jsou víceméně pozitivní. Mám kvalitní fanoušky. Negativních ohlasů jsem měla velmi málo a byly spíše úsměvné. Vzpomínám si, že nějaký pán z Česka psal v reakci na fotoreport z poloprázdného obchodu, že mě platí USA, abych šířila americkou propagandu, a že určitě chodím fotit těsně před zavřením obchodu, abych zmátla lidi.

Kde sbíráte podněty? Jak se tváří obchodníci, když fotíte v obchodech?

Největším podnětem je každodenní život. Chci totiž, aby Třistašedesátpětka byla co nejvíce realistická. Focení kdekoli musí být vždy co nejrychlejší. Obchodníci a jejich ochranky nemají rádi fotoaparáty. Členové ochranky jsou všudypřítomní. Najdete je ve všech obchodech, marketech, často v restauracích, samozřejmě v barech…

Kterého západního zboží je v Rusku největší nedostatek?

Pokud si mám vybrat jen jedno zboží, kterého je nedostatek a je přímo ovlivněno embargem, musím zmínit sýr. Parmazán, kvalitní modrý sýr, sýr s plísní nebo i dobrý čedar, gouda a další v podstatě vymizely z regálů. Osobně nejsem fanouškem ruských náhražek, jsou dost často bez chuti.

Jak se na situaci dívají obyčejní Rusové?

Záleží na tom, kdo se skrývá pod výrazem „obyčejný Rus“. V Rusku totiž pořád funguje rozdělování lidí do sociálních skupin, mezi kterými je velký rozdíl. Pokud se tedy bavíme o nižší vrstvě a střední, která necestuje za hranice státu, setkáme se s téměř absolutní podporou embarga. Jejich strava se totiž žádným zásadním způsobem nezměnila, je tu pořád dost mrkve, cibule a brambor. Lidé v této kategorii jsou většinou dost politicky naivní a věří všemu, co slyší nebo vidí ve státem vlastněných médiích. Pokud mluvíme o střední vrstvě, která cestuje, občas uslyšíme stížnost na vzrůstající ceny. U vyšší vrstvy se dá zaregistrovat i jakýsi nesouhlas s embargem a stížnost na absenci některých potravin.

Jak se o sankcích mluví v médiích?

V případě, že se jedná o státem vlastněná média, tak pozitivně. Ve smyslu, že je zákaz dovozu potravin dobrý pro ruskou ekonomiku a místní rozvoj.

Jak Rusové řeší nedostatek západních potravin? Vzrostla poptávka po domácích, narostl počet padělků, náhražek, černý obchod?

Jak jsem již uvedla, záleží, kde se nacházíte na společenském žebříčku. Pokud jste ve skupině, která něco postrádá, máte zároveň i dostatek peněz na to, abyste si udělal výlet do zahraničí a vše potřebné si dovezl. Embargo se totiž nevztahuje na zahraniční potraviny, které si dovezete v menším množství pro osobní potřebu. Co se týká pokusů propašovat do země zakázané produkty, zatím jsem zaregistrovala pouze jednotlivé příklady. Například v srpnu se ruští turisté pokusili dovézt z dovolené 70 kilogramů francouzské paštiky, v říjnu se pán z Petrohradu pokusil provézt více než 350 kilogramů zakázaných potravin, převážně ryb. Nicméně v tuhle chvíli pohraniční stráž hlásí něco přes 800 případů pokusu o propašování zakázaných produktů do země. Pravděpodobně se to tedy stane trendem. Poptávka po ruských produktech určitě vzrostla, momentálně tu totiž není moc jiných možností. Počet náhražek vyšší je, ale kvalitativně se s originálem nedají srovnat.

Jaká je kvalita ovoce a zeleniny v obchodech?

Rusko není v ničem černobílé. Tudíž i tady záleží na tom, o jakém obchodě se bavíme. V podstatě tu jsou tři hlavní druhy obchodů – supermarkety s relativně levným zbožím, obchody s „normálními“ cenami a pak ty s drahým zbožím. Obchody, které prodávají levnější zboží, mají obyčejně problém s kvalitou i množstvím nabízených druhů ovoce a zeleniny. Běžné obchody sem tam postrádají některé druhy ovoce a zeleniny a může se i stát, že uvidíte spoustu shnilých kousků. Obchody s drahým zbožím mají bohatý a kvalitní sortiment, ale velmi vysoké ceny.

Klesá cena ropy i hodnota rublu, k tomu dopad sankcí… Zdražuje se?

Ano, zdražuje se. Nejvíce je nárůst cen znát na mléku a mléčných produktech. Stát se snaží kontrolovat ceny, ale zatím to moc dobře nefunguje. Často se setkávám s reakcí některých Rusů, kteří vždy nakupují stejné nebo podobné zboží: Před embargem jsem si za tisíc rublů nesla domů dvě tašky plné potravin, dnes jen jednu.

Co vám osobně ohledně jídla v Rusku chybí a co jste si naopak oblíbila?

Upřímně? Chybí mi guláš. V Rusku není lehké ani levné sehnat dobré hovězí. Chybí mi čerstvé pečivo, sýry a dobré mléko. Ruská kuchyně potom nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale až se vrátím domů, do Čech, budou mi určitě chybět uzbecká a gruzínská jídla, která jsou v Moskvě všudypřítomná.

Největší stravovací překvapení v Rusku?

Největším překvapením je, že většina jídel, která jsou tu vydávána za klasickou ruskou kuchyni, v podstatě ani není ruská: boršč – Ukrajina, šašlik – Turecko, pelmeně – Čína a tak dále. Tudíž po více než roce stráveném v Rusku si pod pojmem „ruská kuchyně“ představím už jen ta opravdová ruská jídla – obyčejně to je něco bez chuti, plavoucí v majonéze nebo posypané spoustou kopru.