Francie – zemědělská velmoc v Evropě

Že je Francie zemí velkého zemědělství, lze sotva pochybovat. Stačí se podívat na mapu. Velké země mají i velké výměry zemědělské půdy a Francie mezi všemi ostatními členskými zeměmi EU (neboť se zabýváme pouze touto částí Evropy) má tuto výměru zdaleka největší – 29,4 milionů hektarů.

To samo o sobě nestačí, musí jít o zemědělství s intenzivním hospodařením. Ačkoli se někomu může zdát, že velká země, velké zemědělství, ale i velký počet obyvatelstva jsou samozřejmé souvislosti, jde tu ještě o něco jiného. O dosah v oblasti vývozů a dovozů agrárního zboží. Země s velkým zemědělstvím mají v tomto směru daleko větší vliv na zahraniční obchod než země ostatní. Agrární sektor je součástí ekonomiky země se všemi s tím souvisejícími vazbami.

Francouzská ekonomika patří k těm nejvýkonnějším – hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na hlavu činí 28,4 tisíce eur a vzhledem k počtu obyvatelstva a tím i lidí v aktivním věku, patří Francie do skupiny deseti zemí světa s největší ekonomikou.

Směřování k velkým podnikům

V zemi hospodaří celkem 516,1 tis. zemědělských podniků, jejichž počet se v průběhu let 2003-10 snížil o 16,1 procenta, tj. absolutně téměř o 100 tisíc hospodařících jednotek. Snížení se týká všech velikostí s výjimkou výměry podniků nad 100 ha, jejichž počet se zvýšil o 10,4 %.

Podle údajů, které jsou k dispozici, tento jev, tj. postupná koncentrace, která vede ke snížení počtu podniků a zvýšení jejich průměrné velikosti, se projevuje i v ostatních zemích EU. Avšak domněnka, že snižování počtu podniků klesá s růstem jejich velikosti, není správná.

K největšímu snížení došlo ve skupinách 20–30 a 30–50 ha – počet podniků poklesl o 27 %. Podle výsledků výběrového šetření FADN na jeden francouzský zemědělský podnik připadá 88 ha obhospodařované půdy. Je to daleko více než v postsocialistických členských zemích s výjimkou Česka a Slovenska. Tento proces bude jistě pokračovat i nadále. V zemědělských podnicích nad dva hektary pracuje celkem 888,8 tis. lidí, z toho 72 % jako tzv. pracovní síly neplacené, tj. hospodařící fyzické osoby a jejich rodinní příslušníci, lidé, kteří nejsou v zaměstnaneckém poměru. Je to pochopitelné, neboť to odpovídá velikostní struktuře podniků.

Jaká je výroba a ekonomika?

O intenzitě výroby na jednotku půdy vypovídá řada ukazatelů – např. struktura osevních ploch, ale zejména výnosy plodin, stavy zvířat na 100 ha a jejich užitkovost. Za jinak stejných okolností (např. přírodní podmínky hospodaření) odlišnost zemědělství je ovlivněna i počtem obyvatelstva na jednotku půdy. Je to velmi zřetelné právě na příkladu Francie a Německa.

Francie má o 73 % více zemědělské půdy než Německo, ale obyvatel má méně o 21 %. Nedivme se proto, že již na první pohled vidíme odlišnosti. V čem jsou ale stejné, to je jejich ekonomická výkonnost. V tabulce uvádíme i Polsko a Česko. Polské zemědělství patří rovněž mezi velké a spolu s Německem jsou v oblasti agrárního obchodu našimi nejvýznamnějšími partnery. Srovnáváme-li se se západními zeměmi, berme v úvahu třetinový pokles výroby (a vše co s tím souvisí), ke kterému došlo v našem zemědělství po roce 1990. Nic podobného západní země neznají.

I řada dalších údajů by byla zajímavá. Např. podíl krmných plodin na obhospodařované půdě ve Francii je 45 % (v Německu 41 a u nás 38 %).  Francie spolu s Itálií a Španělskem patří mezi největší producenty vína. Podíl vinic na půdě činí téměř tři procenta Lze si snadno představit, jak to ovlivňuje export agrárního zboží.

Za rozhodující ukazatel ekonomické výkonnosti se považuje dosažení čisté přidané hodnoty (ČPH) na pracovníka. Podle posledních údajů, které jsou k dispozici, ve francouzském zemědělství ČPH na pracovníka činila 924,6 tis. Kč, v Německu 869,3 tis. Kč (převedeno na koruny podle směnného kurzu). Vzhledem k tomu, že ve Francii jsou spotřebitelské ceny vyšší zhruba o čtyřicet procent než u nás, není vzájemné srovnávání s námi jednoduché. Ale i z toho, co je zde uvedeno, lze odvodit v tomto směru docela dost – např. ze vztahu mezi počtem pracovních sil a vyrobenou produkcí na 100 ha obhospodařované půdy (i produkci na pracovníka). A čtenář, který se v této problematice vyzná, nalezne i více.

Vývoz a dovoz agrárních produktů

Z 28 zemí EU pouze devět vykazuje v exportu a importu agrárních produktů kladnou bilanci. Mezi ně na přední místo patří Francie. Po Německu má druhý nejvyšší export (ve Francii 60,8 mld. a v Německu 68 mld. eur), ale vzhledem k podstatně nižšímu importu činí přebytek Francie až 16 mld. eur. Ze zemí EU je to zdaleka nejvíce.

Je jistě zajímavé, že francouzský vývoz do zemí EU představuje 65 %, ale podíl na kladné bilanci pouze 23 %. Je to dáno jak jinou strukturou exportu, tak i rozdílem mezi exportem i importem mezi členskými zeměmi na straně jedné a zeměmi mimo EU na straně druhé.

A jakou roli hraje Francie v našem zahraničním obchodě? V roce 2013 byla v případě našeho exportu mezi ostatními zeměmi na osmém místě, vyvezli jsme tam tři procenta našich agrárních produktů. U importu byl podíl vyšší a představoval 3,7 %. Místo Francie v našem zahraničním obchodě je v každém případě výrazně nižší než sousedního Německa a Polska.

Plyne z těchto údajů pro nás nějaké poučení? Především to, že ekonomicky velmi vyspělé země mají stejně tak i velmi vyspělé zemědělství. A že jeden z nejdůležitějších problémů našeho zemědělství je nízký objem produkce na jednotku půdy a vztah mezi rostlinnou a živočišnou výrobou. Je sice pravda, že podíl živočišné výroby na hrubé produkci je u nás i ve Francii stejný, ale rozdíl spočívá ve velmi rozdílném objemu produkce z jednotky půdy.

Dimistrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)