Rozmazlení čeští zemědělci. Co všechno jim zachraňují dotace

Jen díky miliardovým dotacím dosáhlo loni zemědělství rekordního zisku. Mnohdy to je vykoupeno plýtváním, nešetrným přístupem k půdě, masivním používáním chemikálií nebo likvidací živé přírody.

Když zveřejnil Český statistický úřad finanční bilanci tuzemských zemědělců za rok 2014, zdálo se, že čeští farmáři mají skvěle našlápnuto. Zisk meziročně narostl o 40 procent na rekordních 22,9 miliardy korun, což je nejvyšší částka od roku 1998, odkdy se tato veličina v Česku vůbec sleduje.

"Ve vztahu k výnosům a poměrně slušným prodejním cenám lze říct, že to byl jeden z nejlepších roků," pochvaloval si předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík.

Jenže podrobnější rozklíčování hospodaření jasně ukáže, že zisk je tvořen především dotacemi. Z evropských fondů a národních zdrojů bylo zemědělcům vyplaceno celkem 32,9 miliardy korun. Podle statistického úřadu pracovalo ve třetím čtvrtletí roku 2014 v zemědělství, lesnictví a rybářství 139 tisíc lidí. Na každého z nich tak na dotacích z Bruselu a Prahy přišlo v průměru 237 tisíc korun.

Dotace v zemědělství jsou tak běžná věc, že už vlastně nikoho nepřekvapují. Nesměřují jen do nepříznivých horských a podhorských oblastí. Peníze na obdělávané hektary, na sekání luk, na chov dobytka, na nákup techniky dostávají zemědělci po celé republice. Žádný jiný obor se nemůže pyšnit takovou finanční přízní státu a Evropské unie.

"Kdyby neexistovaly dotace, zemědělství by rázem nebylo v zisku, ale ve ztrátě," přiznává ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), podle něhož si obor nese obrovský vnitřní dluh. Přeloženo: v následujících letech se bez dalších miliard farmáři neobejdou.

Jenže navzdory ministrovým slovům žijí v Česku i farmáři, kteří se bez dotací obejdou. A rozhodně nebankrotují.

Autor: Pavel Baroch