Francouzské sýry či skotská whisky. I to je naše Evropa

Rozšíření EU je výzvou pro evropskou identitu 
a pro její budoucnost. I když procházíme evropeizací, ztotožnění s Unií je v členských státech jinak historicky podmíněné, a proto i různě silné. Evropa je rozmanitá, nikdo nás nenutí být uniformní a potírat naše národní specifika. Rovněž naše motivy ke spolupráci se liší.

Občas mají lidé pocit, že EU příliš zasahuje do jejich životů a snaží se je regulovat, aniž by si uvědomili nutnost těchto kroků. Kvalita výrobků či služeb není na západě i východě stejná, i když jsme součástí jedné Unie. Proto musí chránit spotřebitele nastavením stejných standardů a podmínek pro všechny.

Totéž platí o stírání rozdílů v životní úrovni. EU již dávno není pouze hospodářskou integrací šesti západních zemí, ale prostředkem pro šíření stability, prosperity a demokracie v celé Evropě.

Často si neuvědomujeme výhody, které EU přináší, ale upozorňujeme na chyby, které dělá. Naše transformace 
v demokratický stát by neproběhla tak hladce, kdybychom neobdrželi finanční pomoc na reformy institucí 
i hospodářství. To platí i pro další státy. Dnes kolem sebe vidíme množství projektů, které by nemohly být uskutečněny bez pomoci fondů EU. Většinou směřují do chudších a méně rozvinutých koutů, což má multiplikační efekt nejen 
v dané oblasti. Díky volnému pohybu v EU můžeme vycestovat tam, kam to v komunistickém režimu nebylo možné, a kdekoliv se cítit jako doma. 
U nás naopak můžeme mít kousek své Francie či Slovinska, jelikož našim oblíbeným francouzským sýrům, štýrskému dýňovému oleji či skotské whisky nebrání omezení zahraničního obchodu.

Kooperace a solidarita

Spolupráce se prohlubuje na různých úrovních, já ji jako studentka pociťuji především na akademické půdě. Naši školu běžně navštěvují studenti z celého světa a světové kapacity oboru a já se naopak mohu rozhodnout jít studovat do zahraničí. Jedná se pouze o omezený výčet možností, který nám rozšířená Unie nabízí. Nikdo nám neodepírá právo volby a osobní svobodu, záleží jen na nás, jak tyto příležitosti využijeme.

Rozšířená Unie může reagovat na výzvy, pokud si uvědomí, že není o konkurenci jednotlivých států, ale o jejich kooperaci a solidaritě. Musíme přestat svalovat vinu za nezdary na „ty v Bruselu", kteří se zdají být abstraktním pojmem. Brusel, to ve skutečnosti znamená samotné národní státy. I když omezíme suverenitu v některých oblastech, neznamená to, že ztratíme svá národní specifika. Uvědomme si, že režim, který nám diktoval, není současností, ale naší minulostí. Evropská historie by měla vést k tomu, že sjednocená Evropa ukáže svým partnerům, že je „arénou" pro dialog, nikoliv bojištěm národních států. Současné krize potvrzují, že EU může reagovat na výzvy, pokud vytvoří jednotný postoj, který nebude podkopávat národní zájmy. Při přijímání dalších zemí je potřeba respektovat jejich geopolitický vývoj. Některé země si neumí samy vládnout, čímž se stávají snadnou kořistí. Proto potřebují perspektivu, která je hnací silou reforem. Pokud by se EU uzavřela některým státům na východě, odepřela by jim demokratický pokrok, který učinily její členské státy. Tím by zapřela své principy (upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva), na kterých stojí celá euroatlantická společnost.

MARKÉTA KREJČÍZ