Sudy za podvody nemohou

Stalo se již v našich krajích zvykem, že kdykoli se objeví v rámci podnikatelského prostředí nějaká komplikace, použije se jako univerzální řešení zpřísnění existujících zákonů, které má příslušný problém vyřešit.

Eskalace zpřísňování, které jsme v poslední dobou stále častěji svědky, však v důsledku vede do ještě neprostupnější houšti zákonů, norem, vyhlášek a evidencí, přičemž pro takový vývoj vždy obecně platí, že nepřehlednější právní prostředí generuje vhodnější prostředí pro obcházení a nedodržování zákonů včetně méně přehledného prostředí pro možné kontroly. Vůbec nejhorším důsledkem je pak postupná ztráta svobod, a to především svobod podnikatelských. A především svobod pro malé a střední podnikatele, kteří obvykle nemají natolik významný ekonomický, lobbistický a politický vliv, aby mohli novým a novým restrikcím čelit.

Jedním z mnoha příkladů zpřísňování je i plánovaný zákaz distribuce vína v sudech do sítí vinoték a obdobných zařízení. Argumentem k takovému kroku je možnost sudy opakovaně plnit buď vínem nesprávně deklarované země původu, nebo vínem ředěným vodou. Tedy – zamezení klamavému jednání. Což o to – klamavé jednání je jistě třeba postihovat, nicméně – sudy za podvody nemohou. Kdo chce prodávat víno ředěné vodou nebo víno ze Slovenska jako „Vína z Moravy, vína z Čechů, bude tak činit bez ohledu na obal, ať již je větší nebo menší. A především tak bude činit, bude-li existovat po takových produktech poptávka. A ta existovat bude, spíše dokonce poroste, protože spotřeba vína v naší zemi stoupá a dostatek suroviny z domácích zdrojů není a dlouho nebude k dispozici. 

Připravované zpřísnění podmínek distribuce vína tak, jak jej zatím navrhuje ministerstvo zemědělství, možná může zkomplikovat situaci podvodníkům, ale problém nevyřeší. A navíc, což se často nezmiňuje, se prakticky nezabývá regulací distribuce vína v lahvích, ačkoli i tam zjišťují opakovaně kontroly dozorových orgánů nemálo případů klamání. To je jeden z rozměrů řešení, které tím zavádí nerovné podmínky pro účastníky trhu s vínem, a je tak otázkou, jak bude tento krok vnímat třeba EU.

Recept na omezení klamavých praktik jistě není jednoduchý. Je ale zřejmé, že svůj díl odpovědnosti musí převzít samotní vinaři, třeba prostřednictvím nějakých cechovních společenstev. Nepochybně existují také možnosti, jak lépe identifikovat obaly, v nichž se víno ke spotřebiteli dodává – ale je nutné připomenout – všechny obaly. Rezervy jsou jistě i v osvětě spotřebitele a především v budování spojení výrobce – spotřebitel. K tomu ale není nutné rušit sudy. Sud není nepřítel ani podvodník.

Petr Havel

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info