Co dělá sedláka sedlákem?

Když v roce 1992 přestavěl Mojmír Lička stodolu na rodném statku v obci Vřesina nedaleko Ostravy na odchovnu drůbeže a začal hospodařit na deseti navrácených hektarech polností, věřil, že se vydal správnou cestou. A ačkoliv rozhodně nebyla jednoduchá, čas mu dal za pravdu a dnes již po této cestě kráčí i jeho dva synové – Martin, předseda ASZ Nový Jičín, a Petr.

 Základem úspěchu hospodaření rodiny Ličkových byla již od počátku prozíravost pana Ličky staršího, který se nebál navyšování výměry již v době, kdy se mnozí sedláci domnívali, že jim do budoucna bude stačit desetina. A pak také výběr hlavního zaměření farmy, kterým se poněkud netypicky stal a dodnes je odchov a výkrm drůbeže.

A tak rodina již v roce 1994 obhospodařovala 280 hektarů půdy a k uskutečnění svých podnikatelských plánů si pronajala část prostor bývalého JZD v osadě Dušná na Vsetínsku. O dva roky později se Ličkovým díky bankovnímu úvěru podařilo v tomto areálu zakoupit a posléze kompletně zrekonstruovat čtyři produkční haly určené na odchov a výkrm krůt.

„Víte, takto z vyprávění to může znít hezky. Je ale třeba si uvědomit, že k těm 280 hektarům jsme na začátku neměli nic než jeden traktor, dluhy a chuť do práce. Obdělávali jsme je tedy v rámci rodiny tím jedním traktorem a v podstatě non stop. Jeden měl noční, druhý denní a tak pořád dokola,“ vzpomíná Mojmír Lička a dodává: „Když jsme v Dušné zrekonstruovali všechny haly a naskladnili je, přišla katastrofální povodeň. A když jsme se trochu oklepali, zůstaly nám na jatkách, kam jsme dodávali krocany, celkem tři miliony korun a v konkurzu jsme pak obdrželi pouze 0,1 % z této částky.“

Ličkovi se však nenechali odradit, a když se jim naskytla možnost pronájmu a později nákupu půdy a části areálu bývalého státního statku Bílovec v Bravanticích na Novojičínsku, využili ji. Ani to se však neobešlo bez komplikací. „Přihlásili jsme se do veřejné soutěže na prodej pozemků a v ní byla upřednostněna firma, která, jak jsme ale zjistili, nebyla ještě v době, kdy se do soutěže hlásila, oficiálně založena. Výsledek soutěže jsme proto napadli a následovala pětiletá soudní cesta, která skončila rozsudkem Nejvyššího soudu v náš prospěch. Mezitím však v daném katastru proběhly pozemkové úpravy…,“ vysvětluje Martin Lička.

V současné době Ličkovi hospodaří na téměř 900 hektarech půdy ve třech okresech a 11 katastrech, chod hospodářství mají na starosti bratři Martin a Petr. Martin Lička zajišťuje provoz farmy v Bravanticích, kde se věnuje obhospodařování 400 hektarů pozemků. Zdejší oblast umožňuje při správné agrotechnice i pěstování náročnějších plodin, příslušných spíše produkční oblasti. Pan Lička se proto zhruba na 50 % výměry rozhodl pro obilniny, na druhé polovině se daří cukrovce, řepce a máku. Prostory části bravantického zemědělského areálu využívá k odchovu nosnic, které ve stáří od 12. do 20. týdne prodává přímo z farmy drobnochovatelům.

Po předchozích negativních zkušenostech rodiny s jatky je i většina produkce z farmy v Dušné na Vsetínsku, kterou má na starosti Petr Lička, prodávána v živém přímo ze dvora, a to krůty, kachny, husy, brojleři i prasata. Krůty v několika turnusech v šesti až deseti týdnech na dokrmení, před vánočními svátky pak již vykrmené. Brojleři v pěti turnusech buď rozchovaní (od třítýdenních), či jateční o hmotnosti dva a více kg. Kachny a husy jsou prodávány vykrmené v průběhu října a listopadu. Velký zájem je i o selata či vykrmená prasata na domácí zabíjačky.

Část produkce nechávají Ličkovi porazit v sousedním Polsku a nabízejí přímo ve svém obchůdku v Ostravě-Svinově, stejně tak i masné výrobky, které pro ně zpracovává rodinná firma manželů Klemensových. Hned vedle obchůdku provozují Ličkovi již dvacet let i jídelnu s pestrým výběrem snídaní, svačin a obědů z drůbežího a vepřového masa z farmy. Nyní se rodině po poměrně dlouhých průtazích s vyřizováním všech povolení podařilo začít budovat vlastní malou porážku drůbeže, která je aktuálně ve fázi realizace.

Selský rod Ličků tedy v nové etapě hospodaření značně rozšířil pole své působnosti, nezapomíná však na to, co dělá sedláka sedlákem – propojení se životem v obci, ve které hospodaří. Ačkoliv Martin Lička žije v rodné Vřesině, spoluorganizuje a podílí se i na řadě akcí, konaných v obci Bravantice. A právě Vřesina, která je s Ličkovic rodem spojena po dlouhou řadu let, se může pyšnit jejich opravdu štědrým darem, který bude sloužit ještě mnoha dalším generacím. Když se zde v roce 1998 stavěl kostel svatého Antonína Paduánského, Mojmír Lička neváhal a jako symbol díku za to, že rodina zde opět může svobodně hospodařit, pro něj zakoupil dva nové zvony. Pojmenoval je po svých nástupcích – synech Martinovi a Petrovi.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ