K průběhu jednání o novele zákona o myslivosti

V průběhu května tohoto roku zorganizovalo Ministerstvo zemědělství (MZe) další dva kulaté stoly k výměně názorů a diskusi o připravované novele zákona o myslivosti (další měl proběhnout 1. června). V květnovém čísle Světa myslivosti jsme informovali o tom, že věcný ministerský návrh novely je rozdělen do šesti okruhů: 1. Snížení stavů spárkaté zvěře, plán a kontrola lovu; 2. Lov a krmení zvěře; 3. Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami; 4. Honební společenstvo a jeho fungování; 5. Pravidla pro zkoušky z myslivosti a celoživotní vzdělávání; 6. Rozšíření způsobů rozhodování o nahrazování škod. Zástupci pozvaných subjektů dostali příležitost se k těmto okruhům vyjádřit a prezentovat svá stanoviska a postoje. V naší anketě jsme se zeptali představitelů mysliveckých organizací na to, jak hodnotí dosavadní průběh jednání a jeho výsledky.

Ing. Josef Orlovský, jednatel ČMMJ

V úvodu musím konstatovat, že jednání spíše připomíná debatu k přípravě ideového podkladu k tvorbě nového zákona. Řeší se i okruhy, které se neměly otvírat, a debata je místy destruktivní namísto toho, aby přinesla varianty řešení. U bodů, které lze charakterizovat jako technické (krmení, přikrmování, myslivecká stráž aj.), došlo k výrazné shodě diskutujících a navržené řešení je akceptovatelné pro všechny. U témat zásadních (škody působené zvěří na zemědělských a lesních kulturách, početní stavy spárkaté zvěře, zavedení institutu rozhodce) ke shodě nedošlo. Ještě nás čeká jedno pracovní setkání, takže je předčasné hodnotit jednání jako celek. Myslím však, že mohu dát za pravdu jednomu z diskutujících, který konstatoval, že takto se novela zákona nepřipravuje. Na obou jednáních padlo mnoho názorů na to, jak řešit konkrétní problém. Je však otázkou, které řešení si do novely pracovníci MZe vyberou. Jaká rozhodovací kritéria použijí? Zváží, koho jednotliví diskutující zastupují? Kolik členů, či jakou výměru honebních pozemků reprezentuje každý názor? Na tyto a další otázky nám odpoví až paragrafové znění novely. To, co mě při řešení některých témat vždy upoutá, je fakt, že kdybychom měli silnou státní správu s rozhodovací pravomocí, tak dnes řešíme pouze kosmetické změny některých ustanovení zákona a máme čas na tvorbu promyšlené dlouhodobé koncepce myslivosti a přípravu nového zákona o myslivosti.

Ing. Libor Řehák, Ph.D., prezident APM ČR

Asociace profesionálních myslivců České republiky (APM ČR) byla pozvána MZe na 15. dubna na „jednání k tématu novely zákona". Hned v jeho úvodu jsem jasně deklaroval, že podle našeho názoru je novelizace současného zákona o myslivosti zbytečnou prací, která jen zhorší již tak dost kritický stav odvětví myslivosti. Opakoval jsem letitý návrh APM ČR, aby se nejprve vypracovala odborně fundovaná Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v České republice a hned potom se vytvořil nový, moderní zákon o myslivosti. Ostatní myslivecké organizace (s výjimkou ČMMJ) na tomto jednání taktéž vystoupily s požadavky zastavit tuto novelizaci a začít pracovat na dlouhodobé koncepci myslivosti. Úředníci MZe (Mgr. Patrik Mlynář a Ing. Martin Žižka, Ph.D.) však sdělili, že novela se dělat bude, protože na ministra jsou vyvíjeny enormní politické tlaky. Dotázal jsem se, proč jsme uvedené výchozí materiály nedostali předem, abychom se mohli na jednání připravit, a ne fundovaně diskutovat k novým věcem promítaným na zeď... Chci tím zdůraznit, že uvedené jednání nemělo se seriózním jednáním ve věci novelizace zákona nic společného. Marně jsem se snažil vysvětlit, že jednání ve věci novelizace má základní pravidla a rozhodně to není nezávazné povídání nad průřezem zákona o myslivosti.

Následně jsme byli pozváni na další jednání (5. a 12. května a 1. června). K tomu jsme již obdrželi od MZe i jakési propozice – o čem se nesmí jednat (protože si to pan ministr nepřeje) a o čem se jednat bude. Tento materiál pro novelizaci od MZe jen dokládá tristní odbornou i úřední úroveň úředníků MZe (například fatální odbornou neznalost současného zákona o myslivosti). Uvedená jednání se konala v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Hned první jednání moderoval a řídil ředitel této lesnické instituce Ing. Jaromír Vašíček, CSc., který rozhodně není mysliveckým odborníkem, jenž nás hned v úvodu informoval, že úředníci MZe budou na jednání jen sedět a poslouchat, co říkáme, ale nebudou se ho účastnit (což jsem po jejich vystoupení 15. dubna docela chápal)! Dále jsme vyslechli trapnou přednášku o tom, co je to konsenzus, a pak striktní informace o zásadách jednání – kdy se například všech přibližně 25 účastníků musí na všem konsenzuálně (jednomyslně) shodnout, a pokud na něčem nebude stoprocentní shoda, „tak si to rozhodne samo MZe". Dále nám bylo „demokraticky" sděleno, že když někdo z přítomných nesouhlasí s novelizací zákona (a bude proti ní konat nějaké protestní kroky), byla by slušnost „sebrat se" a jednání opustit (což bylo namířeno na všechny myslivecké organizace, které na prvním jednání na MZe jasně trvaly na zastavení novelizace a zahájení jednání o koncepci). Dosti překvapivý úvod celého jednání... Komentovat jeho průběh nemá cenu, protože to nebylo odborné jednání o novelizaci zákona podle pravidel, ale doslova „tlachání" o ničem, které moderátor mistrovsky udržoval a ještě rozvíjel. Prvních přibližně pět hodin jednání se neustále dokola omílala nesmyslná změna ustanovení § 31 a zaznívala stále opakovaná výzva moderátora: „Tak, a teď přesně naformulujte návrh vašeho znění."

Další jednání (12. května) probíhalo obdobně. Proto jsem se v jeho polovině omluvil a vysvětlil, že se APM ČR snažila vést odbornou diskusi k novelizaci, která však nemá nejmenší smysl. Z tohoto důvodu odchází z jednání a začne ihned podnikat veškeré kroky k tomu, aby neodbornou a škodlivou novelizaci zákona zastavila. APM ČR se nebude podílet na „novelizaci", která plánuje likvidaci mysliveckých stráží, chce likvidovat systém mysliveckého plánování, chce pro lov vybraných druhů zvěře zrušit veškerá myslivecká pravidla a zásady (a povolit jen bezuzdné zabíjení zvěře), chce zavést povinné odevzdávání preparovaných spodních čelistí veškeré ulovené spárkaté zvěře správním orgánům atd. I když se na jednáních většina přítomných poctivě snažila dobrat k nějakému závěru, tak se – podle mého názoru – dá celé jednání shrnout do dvou výstižných slov: neodborná fraška (ze strany úředníků MZe). Záměr MZe je zcela jasný – nechat všechny subjekty „se vypovídat" a pak ministrovi nahlásit, že novelizace byla projednána se všemi subjekty zainteresovanými v myslivosti, které však nebyly schopny se na ničem shodnout, takže nakonec si ministerští úředníci stejně udělají vše podle svého. Tedy tak, jak už to beztrestně dělají celých 25 let po roce 1990. Proto APM ČR důrazně odmítá novelu zákona a požaduje zahájení jednání o koncepci myslivosti!

Jan Votava, velmistr Řádu sv. Huberta

Řád sv. Huberta formuloval své stanovisko k novele zákona o myslivosti v dopise zaslaném náměstkovi ministra Mgr. Patriku Mlynářovi dne 14. dubna 2015. Konstatujeme v něm, že nepovažujeme za vhodné novelizovat zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, bez předchozí důkladné analýzy jeho nedostatků a bez vypracování vize vývoje myslivosti a jejího postavení ve správě živé přírody v České republice v příštích letech.

V současné době považujeme za zásadní následující nedostatky a problémy: nevyhovující stav prostředí – biotopu; systém a způsob zemědělského a lesnického hospodaření; lokální přemnožení zvěře; narušená sociální a věková struktura spárkaté zvěře; nedostatečný způsob vzdělávání myslivců a chybějící následné vzdělávání (minimálně mysliveckých hospodářů a pracovníků statní správy myslivosti); minimální nebo spíš žádný aplikovaný výzkum; nevyhovující systém mysliveckého plánování; nezodpovědné chování veřejnosti v přírodě a rostoucí tlak na zvěř volnočasovými aktivitami.

Příčinou většiny výše uvedených nedostatků a problémů je především absence zodpovědnosti na všech úrovních – ze strany zemědělců, lesníků, myslivců, veřejnosti, státní správy atd. Má li být náprava účinná a trvalá, musí vycházet z analýzy nedostatků – nalezení a pochopení problémů, vytyčení cíle – vize budoucího vývoje myslivosti, vytvoření legislativy a konečně uvedení legislativy do praxe. Řád sv. Huberta je připraven aktivně se podílet na všech výše uvedených krocích a spolupracovat se státní správou myslivosti i s ostatními subjekty hospodařícími v přírodě.

Od předání našeho stanoviska náměstkovi ministra zemědělství uplynul přibližně měsíc a uskutečnily se dva kulaté stoly, na kterých jednotlivé subjekty vyjadřovaly své názory a stanoviska k předloženým okruhům. Zástupci naší organizace tato jednání nadále sledují a připomínkují, ale jsme přesvědčeni, že tímto způsobem nelze dojít ke smysluplnému konsenzu. Průběh dosavadních jednání nám náš názor potvrzuje. Je li skutečně hlavním důvodem novelizace zákona o myslivosti přemnožená zvěř a jí působené škody, tak podle našeho názoru lze tuto situaci řešit úpravou vyhlášky a vymezením zodpovědnosti jednotlivých subjektů. Největší riziko navrhovaných změn však vidíme ve změně fungování honebních společenstev. Pokud bude s pronájmem pozemku přecházet rozhodovací pravomoc týkající se honitby a myslivosti z vlastníka na uživatele pozemku, hrozí, že honební společenstva budou ve velmi krátké době ovládnuta zemědělskými subjekty a poté budou následovat příkladu LČR a honitby budou nabízet k pronájmu. Tím téměř skončí většina mysliveckých sdružení, protože nebudou schopna ekonomicky konkurovat podnikatelským subjektům. Tento možný vývoj a případný zánik mysliveckých spolků je pro nás natolik zásadní, že bez jasné deklarace a shody nad budoucností myslivosti v České republice považujeme otevření zákona za krajně nezodpovědné.

doc. Ing. Miloslav Vach, CSc., prezident Safari Clubu International Bohemia

Zásadní podmínkou pro tvorbu dobrého zákona je zpracování koncepce rozvoje myslivosti, která usnadní budoucí formulace v zákoně a prováděcích vyhláškách.

Výčet živočichů zařazených zákonem o myslivosti do seznamu zvěře by se neměl uvádět v abecedním pořadí, které je zoologicky nepřehledné. Další podmínkou je uvádět názvy zvěře podle zoologického systému, který je nadřazen, aby nedocházelo k používání dvojích názvů pro jeden druh zvěře (například daněk skvrnitý a zoologický název je daněk evropský).

Snížení stavů spárkaté zvěře, plán a kontrola lovu: jsme pro radikální snížení stavů prasete divokého, siky japonského a daňka evropského. Jejich současné vysoké početní stavy poškozují zájmy zemědělců, lesníků, ale i myslivců, i když to mnozí myslivci nevnímají. Zapomínají na jednoduché přirovnání: do litrové nádoby se vejde pouze jeden litr tekutiny. Když do této nádoby budeme stále přilévat tekutinu, tak bude přetékat a přebytek bude znehodnocen. Tak je to i se zvěří a úměrnou plochou, kde musí zvěř nacházet potravní, krytové a klidové podmínky. Pokud je tam zvěře více, dochází k vnitrodruhové i mezidruhové konkurenci a zpravidla se začne vytrácet nejmenší zvěř a tou je zvěř srnčí.

Kontrola lovu by se měla provádět nejen plombami, ale zavedením on line systému, kdy lovec po ulovení zvěře vyfotografuje mobilním telefonem úlovek a odešle MMS mysliveckému hospodáři, eventuálně i státní správě, přičemž na snímku je uvedeno datum a hodina ulovení. Do databáze telefonu se běžným lovcům nepodaří vstoupit a eventuální snaha údaje upravit je téměř nemožná. Předkládání čelistí se v 80. letech ověřovalo a výsledky byly v některých okresech (například Kutná Hora) významné, ale v současnosti je tato metoda spíše přáním než reálným a dobře fungujícím způsobem kontroly.Sčítat zvěř bez moderních přístrojů a techniky je postup, který je z 90 % nereálnou, a tudíž zbytečně prováděnou inventarizací. Následné zpracování plánu lovu se v praxi provádí opět pouze podle potřeb uživatele honitby, který se musí manipulací čísel dopracovat k podobě plánu akceptovatelné především držitelem honitby, ale i orgánem státní správy. Přitom všichni vědí, že plán obsahuje údaje nekorespondující s realitou.

Co se týče lovu a krmení zvěře, lze konstatovat, že o výživě zvěře se stále mluví, ale jen málo subjektů se řídí skutečnými potřebami zvěře. Mnoho času se věnuje otázce, jaké množství krmiva je úměrné předkládat, aby nevznikaly hromady, ale téměř se nehovoří o povinném zavedení racionální výživy spárkaté zvěře, která před více než 80 lety poskytla myslivcům a chovatelům ověřené základy, jak chovat zvěř k větší tělesné a trofejové prosperitě a jak eliminovat tlak zvěře na lesní porosty a zemědělské kultury. Metoda Franze Vogta, v mnoha státech rozpracovaná a s úspěchy užívaná, pomohla vyřešit četné výživové problémy v kulturní krajině, kde dochází ke střetu mezi zájmy člověka a potřebami zvěře. Rozhodně odsuzujeme hromady tlejícího krmiva předkládaného proto, aby se zvěř koncentrovala na malém území, kde se bude téměř celých 24 hodin lovit. Jsme pro rozptýlené vnadění atraktivními krmivy (kukuřicí) rozhozenými na plochu několika metrů, aby se zvěř zdržela na místě delší dobu. Podporujeme přikrmování jadrnými krmivy v době, kdy dochází k výraznému úbytku krmiva sklizní zemědělských plodin.

Ke změnám honiteb v souvislosti s majetkovými změnami: pokud dojde ke změně vlastnictví půdy, nemělo by se na tuto změnu reagovat okamžitým zrušením rozhodnutí o uznání původní honitby, ale až v polovině nájemního období nebo na jeho konci. Pokud by se tato lhůta nedodržela, může dojít k „dominovému" jevu, kdy se k těmto úpravám budou přidávat další subjekty, a takovou vlnu úprav není státní správa schopna zvládnout v přijatelném časovém horizontu.Diskutuje se též o pravidlech pro zkoušky z myslivosti a celoživotní vzdělávání. Podle našeho názoru by vzdělávání myslivců mělo zůstat třístupňové. Tematické okruhy by se měly logicky uspořádat zejména u vyšších odborných mysliveckých zkoušek. Doškolování mysliveckých hospodářů jednou za pět let, nebo následně po zásadních změnách legislativy by se mělo považovat za standardní povinnost a pověřené subjekty by se musely přizpůsobovat zvyšování úrovně vzdělanosti myslivců. Pověřující orgán by měl do legislativy zakotvit základní podmínky vybavenosti (učebna, výukové sbírky, audiovizuální technika) a kvalifikační předpoklady subjektu, který se bude vzděláváním myslivců zabývat.

dr. Ing. Jiří Hanák, předseda Myslivecké matice české

Při snaze o snížení stavů spárkaté zvěře se musíme zabývat příčinami a důvody nárůstu její početnosti. Takový postup je logický a profesionální při řešení každého problému v kterémkoliv oboru. Hlavní příčinou navýšení stavů spárkaté zvěře a současně mizení zvěře drobné je obrovská nabídka energeticky vydatných zdrojů potravy v podobě rostlin používaných k výrobě energií. Zemědělci přetvořením krajiny sami vytvořili ideální podmínky pro přemnožení například divokých prasat. Pro snížení stavů zvěře bude nutné vytvořit podmínky k jejich účinnému lovu v podobě biopásů na rozhraní pole les, políček s atraktivními plodinami k odvedení zvěře od hlavní kultury, případně políček s jinými agrotechnickými lhůtami apod. Bez těchto opatření bude snaha o snížení stavů černé zvěře jen snovým ideálem. Lokálně dochází k přemnožení spárkaté zvěře v lesích. Jde o důsledek výrazné chyby uživatelů honiteb, především špatné skladby lovu – nelovení holé, produktivní zvěře. Současně je ovšem třeba řešit problém neúnosných škod na zvěři působených zemědělskou technikou. A kontrola lovu? Současná úprava stanovování plánů lovu a chovu je podle našeho názoru dostatečná, ale je otázkou, jak se využívá. Pro kontrolu lovu černé zvěře existuje evidence Státní veterinární správy z kontrol na trichinelózu. U ostatní zvěře je třeba zlepšit komunikaci mezi uživatelem honitby a jejím držitelem, který má právo upravit výši lovu.

Co se týče lovu a krmení zvěře, je třeba upozornit na to, že v době, kdy zemědělství produkuje ve vegetačním období „terajouly na entou" energie ve formě nutričně silných plodin, představuje podíl přínosu přikrmování jen zlomeček miliontiny z této energie. Jsme pro přikrmování hned po sklizni polních plodin, aby zvěř nabrala dostatek tukových zásob co nejdříve před zimou a snáze přečkala období strádání, a dále pro přikrmování v době nouze a strádání. Jinak si zvěř najde potřebný objem potravy sama.

Změny honiteb v souvislosti s majetkovými změnami jsou podle našeho názoru bezpodmínečně nutné. Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy, vyjmenovává jako jedno ze základních práv právo vlastnické a jeho ochranu. Pro svobodnou vůli rozhodování vlastníka honebního pozemku rovněž požadujeme odstranit limit do 10 % výměry honitby pro úpravu hranice. Z důvodu tohoto administrativního omezení například zůstala v drtivé většině nevhodná hranice honiteb pole les. Limitem by mělo zůstat pouze zachování dosavadní minimální výměry pro utvoření honitby, tj. 500 ha. Dále se domníváme, že vlastník honebního pozemku by měl být, pokud bude mít zájem, neopomenutelný při výkonu práva myslivosti, a to i v případě, že honební společenstvo neprovozuje honitbu ve vlastní režii, ale pronajímá ji.

Honební společenstvo a jeho fungování: současná úprava je zcela dostačující, jen s malými doplňky. Například svolávat valnou hromadu je zbytečné každý rok, ale na žádost člena honebního společenstva by měl být honební starosta povinen umožnit členovi nahlížet do účetnictví a pořizovat si kopie.Myslivecké vzdělávání bereme jako celoživotní proces. Základní zkoušky by bylo vhodné zjednodušit a zpřístupnit manuálně pracujícím zemědělcům. Doporučujeme využít moderních metod dálkového vzdělávání přes internet (jde to u MBA, tak proč by to nešlo u zkoušek z myslivosti) a zrušit roční praxi v honitbě, neboť v současné době nad ní nemá organizace pověřená k provádění zkoušek v 99 % případů kontrolu. Zkoušky na vysokých školách by měly platit pouze pro získání loveckého lístku. Doporučujeme zavést cyklické vzdělávání mysliveckých hospodářů a jednotné osnovy předmětů pro základní zkoušky a pro zkoušky mysliveckých hospodářů s odstupňováním nároků.

K náhradám škod působených zvěří: termín škoda používáme až při přemnožení zvěře. Náhradu škody je nutné řešit i s ohledem na opatření provedená zemědělským subjektem, a to důsledněji než dosud. Pokud nebude zemědělsky hospodařící subjekt zakládat biopásy, zvěřní políčka pro odváděcí přikrmování atd., nárok na úhradu škody mu navrhujeme nepřiznávat. Škody působené zvěří bychom řešili až při evidentním přemnožení zvěře a opakované nečinnosti uživatele honitby všemi již dnes dostupnými opatřeními, která jsou zakotvena v zákoně, ale nevyužívají se, a to až po pověření cizích lovců provést redukci zvěře v honitbě uživatele, který tak nečiní. Dovolujeme si důrazně varovat před jednosměrným vymáháním škod. Úhrada škody sama o sobě stav zvěře nesníží. Naopak hrozí to, co se děje v Německu a nyní již i v Polsku, kde kvůli tvrdému vymáhání úhrady škod některé honitby nikdo nechce, takže se v nich neloví, zvěř se tam úspěšně množí a zemědělci mají škody ještě větší.

Ing. František Frola, sekretář Mezinárodního sdružení myslivců příhraničí

Naše organizace se po počátečních problémech, zda bude přizvána k výměně názorů a diskusi o novele zákona o myslivosti (pravděpodobně jsme nebyli uvedeni v adresáři MZe), zúčastnila všech jednání. Na prvním, které proběhlo na MZe v Praze, jsme vznesli zásadní stanovisko, ve kterém kategoricky trváme na neprolomení minimální výměry honitby pod 500 ha a navrhujeme vypracovat koncepci myslivosti do roku 2050, ze které by vzešel nový zákon o myslivosti. Jsme toho názoru, že současná legislativa dostačuje k dosažení sledovaného cíle, tj. ke snížení škod působených zvěří. Přijmout nová a podpůrná zákonná opatření, která by vedla k tomuto cíli, nemusí být adekvátní vynaložené snaze. Toto stanovisko jsme předali v písemné podobě zástupcům MZe.MZe následně zorganizovalo diskusní kulaté stoly za účasti všech zainteresovaných subjektů (okolo třiceti) s cílem pomoci řešit politické zadání ministra, především problémy spojené se škodami působenými zvěří, novelou zákona o myslivosti. Pokud byla taková teze přijata, je zřejmé, že MZe hodlá novelu stůj co stůj připravit a zahrnout do ní i takové změny, které se promítnou i do jiných oblastí výkonu práva myslivosti.

Máme li se vyjádřit k dosavadnímu průběh jednání a vyhodnotit ho, lze říci, že jsou vyslechnuty všechny názory, aniž by docházelo k dehonestaci přednášejícího nebo jeho organizace. Horší je to s přijetím konsenzu k navrhovaným okruhům a podokruhům. Zdá se, že v některých bodech k takovému konsenzu došlo – například zavedení tzv. licencovaného mysliveckého hospodáře a celoživotního vzdělávání myslivců. U jiných okruhů již k názorové shodě nedochází. Pokud dojde k převzetí smysluplných „vylepšení" zákona o myslivosti, která umožní dosažení uvedeného cíle politického zadání novely, jsme připraveni pomoci. Obáváme se však, že při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky může dojít pozměňovacími návrhy podanými poslanci po „lobbování" ke zmaření dobře míněného návrhu novely zákona dosaženého lopotnou a dlouhou diskusí.Stále zastáváme názor, že by bylo vhodné zahájit práci na kvalitní koncepci myslivosti v České republice, která by vyústila v přijetí zcela nového zákona o myslivosti. Už také proto, že je v platnosti nový občanský zákoník, jenž přinesl mnoho změn týkajících se i myslivosti.

Redakce Světa myslivosti