Dnes si připomínáme Světový den veterinárních lékařů

10.07.2015 | SVS ČR

Ať už máte doma kočku, psa, králíka nebo třeba koně, na jedné věci se jako milovníci zvířat shodneme: veterinární lékaři odvádějí práci, která si zaslouží naši úctu. Dnes máte tedy možnost oslavit se svými zvířecími miláčky Světový den veterinárních lékařů, koupit jim pamlsek či novou hračku a říct jim tak, jak moc pro vás znamenají. Oceníte tím i práci veterinárních lékařů, kteří se starají o zdraví nejen domácích mazlíčků, ale i hospodářských a volně žijících zvířat. Světový den veterinárních lékařů má za cíl podtrhnout a propagovat činnost odborníků na zdraví zvířat po celém světě.

Při této příležitosti je rovněž nutné připomenout významnou roli, jakou veterinární profese přispívá k dobrému zdraví zvířat i lidí, pohodě zvířat, bezpečnosti potravin, bezpečnému obchodu se zvířaty a produkty živočišného původu a ochraně spotřebitele.

Historie veterinární péče sahá do dávné minulosti. Během společenských změn v rámci rozvoje dělby práce vznikala nová, zemědělsko-chovatelská kultura. V úrodných oblastech pak lidé domestikovali ovce, kozy, skot a prasata, později i drůbež, osly a koně. Zvířata se stala nejen zdrojem obživy, ale také pomocníky při hospodářských pracích a nabývala tak na důležitosti. V té době se začal člověk o zdraví a životní podmínky zvířat podle svých možností starat. Nutno dodat, že se dějiny veterinární péče a veterinárního lékařství v mnohém prolínají s dějinami péče o zdraví lidí a humánní medicíny. Velkým problémem života všech národů však byly nejen přírodní katastrofy, ale také epidemie a epizootie (nakažlivá onemocnění zvířat) a boj proti nim. Již od středověku začala postupně vznikat zdravotní a veterinární péče, která nabývala stále více veřejné povahy. Povinností orgánů zdravotní a veterinární správy bylo sledovat výskyt a šíření nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a chránit tak zdraví lidí.

Současná nákazová situace u zvířat v České republice je dobrá, což potvrzují i mezinárodní statusy země prosté řady nákaz udělené Evropskou komisí či Mezinárodní organizací pro zdraví zvířat (OIE). Těchto úspěchů bylo dosaženo i díky dobré spolupráci veterinární správy se soukromými veterinárními lékaři. Proto je dnes na místě poděkovat všem veterinářům, kteří se na realizaci ozdravných programů, zdolávání nákaz a uskutečňování všech preventivní opatření a úkonů podílejí.

V této souvislosti patří jistě dík i Ministerstvu zemědělství za dosavadní podporu dozoru nad zdravím a pohodou zvířat i za podporu veterinární profese jako takové.