Zájem o pohanku ze mlýna Šmajstrla ve Frenštátě stále roste

Pohankový mlýn Šmajstrla ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku je zřejmě jediným mlýnem v Česku, který zpracovává výhradně pohanku, a navíc pouze z tuzemských zdrojů. Zájem o výrobky z pohanky přitom stále roste. Zatímco před deseti lety oloupal mlýn asi 150 tun pohanky ročně, loni to bylo 300 tun a letos množství zpracované pohanky možná dosáhne už 400 tun, řekl ČTK mlynář Pavel Šmajstrla.

Rostoucí zájem o pohanku je podle něj dán tím, že lidé se stále více zajímají o to, co jedí, a pohanka je plodina se spoustou vitaminů. Je v ní mimo jiné rutin, který zvyšuje pružnost cév. Pohanka navíc neobsahuje lepek, takže ji kupují lidé, kteří na lepek mají alergii. A těch také přibývá.

Ze dvou desítek výrobků, které frenštátský mlýn nabízí, je nejžádanější mouka. Z té lze doma snadno upéct bezlepkový chléb. Mlýn jinak produkuje také krupici, lámanku, křupky, těstoviny a kaši.

Rodinný mlýn funguje od roku 1861. "Za mého dědy byla jenom pohanka kroupa," řekl Pavel Šmajstrla, který je už pátým mlynářem v řadě. Kroupa je prakticky jen oloupaná pohanka. Používala se do jelit, do polévek i jako hlavní jídlo. K ní časem přibyla do sortimentu mlýna lámanka, což je pohanka, která je po oloupání rozpůlena, aby lépe nasávala vodu.

"Lidé si na ni zvykli, protože lámanka je na zpracování v kuchyni jednodušší. Nemusí se vařit, to sypnete do už uvařené polévky, ona krásně změkne. Dá se používat jako příloha místo rýže, sypne se do vroucí vody, vypne se a ona krásně do deseti patnácti minut dojde," popsal Šmajstrla. Lámanka se dá jíst i syrová, třeba zamíchaná místo müsli v jogurtu.

"Před pěti šesti lety byla lámanka u nás nejvíce žádaná. Pak se začaly dělat křupky, těstoviny, kaše. Instantní kaše začaly jít vloni na odbyt opravdu hodně," řekl mlynář. Ač to zní trochu chemicky, jde o čistou extrudovanou pohanku. "Křupečka, která vznikne, se rozmixuje a je z toho kašička, která se úplně jednoduše použije do vlažného mléka nebo vody. Sousedka přišla na to, že se to dá místo strouhanky použít na obalování řízků," řekl Šmajstrla.

Zájemci si ve mlýně mohou koupit i knihu receptů, kterou sepsal zatím předposlední z rodu mlynářů, Pavlův otec Zdeněk Šmajstrla. Ten učil na učilišti a mlynařině se začal věnovat až poté, co jeho otec roku 1991 náhle zemřel a zůstaly po něm nesplněné zakázky. Rozhodl se je dodělat, na učiliště už se nevrátil a zůstal u mlynařiny. Všechny stroje, které nyní ve mlýně pracují, navíc se svým kamarádem Josefem Gajdůškem i sám vyrobil.

"Nejprve se udělaly jeden dva mlýnky, pak se postupně přidávalo, přidávalo a dneska už je to opravdu loupací linka. My pořád tam dodneška něco přidáváme, upravujeme, abychom zlepšili výkon, déle to vydrželo, dalo se to lépe opravit," řekl Pavel Šmajstrla, který už mlynařinu prakticky převzal od svého otce.

Dříve Šmajstrlovi neměli mlýn jako živnost, mlelo se v něm spíše jen po práci. V roce 1992 se prakticky celý mlýn zboural a postavil znovu. Od té doby jeho produkce roste. Nyní zaměstnává osm lidí a přes léto ještě dva brigádníky. Po pohance je větší poptávka, než mlýn stačí vyrobit, a to nejen z Česka, ale i ze Slovenska a Polska.

"Lidi to už berou po krabicích, ne po sáčcích. Budeme muset postavit novou linku, bude se muset investovat do dalších výrob, postaví se nudlárna pro výrobu těstovin," řekl Zdeněk Šmajstrla.

Mlýn dnes jede skoro 360 dní v roce, někdy i na dvě směny. Mlynáři už nemají čas ani na údržbu. "Na té lince se loupe od roku 93. Už by to chtělo zrenovovat. Sklady nám chybí. Chtělo by to přistavět, ale není místo. Na budování toho je pořád dost," řekl Pavel Šmajstrla.

Autor: ČTK

www.ctk.cz