Třicet hektarů za tři procenta

Letošní srpnové číslo Světa myslivosti uveřejnilo korespondenční rozhovor s ředitelem Oddělení státní správy lesů, myslivosti a rybářství Ing. Martinem Žižkou, Ph.D., o novele zákona o myslivosti z pohledu ministerstva zemědělství. Dlužno říci, že se tento pohled značně rozchází s pohledem vlastníků honiteb. Také o nich není v celém hovoru ani zmínka. Z pohledu MZe patrně běhá zvěř nejméně metr nad zemí a je věru s podivem, kolik škod na ní napáchá (ničení zemědělských a lesních porostů, rozrývání luk, polních i lesních cest atd.). Je proto naprosto samozřejmé, jak konstatuje pan odborový ředitel, že nemohlo dojít „ke shodě ve způsobu nahrazování škod působených zvěří či v řešení otázky postupu ke zlepšení stavu krajiny“.

Ing. Žižka měl na mysli jednání tří až pěti tzv. „kulatých stolů“, svolaných MZe v loňských podzimních a v letošních  jarních měsících. Osobně jsem se zúčastnila čtyř z nich a mohu dosvědčit, že základní okruhy, které určilo MZe k diskusi, se zlepšení krajiny a dokonce ani snížení přemnožení spárkaté nijak zvlášť netýkaly. Patrně na těchto věcech panu řediteli Žižkovi, který měl tahle jednání na svědomí, pramálo záleží. Záleží však na nich majitelům honebních pozemků, protože jde o jejich majetek, o jejich půdu a záleží na nich všem občanům České republiky vyjma patrně těch pracovníků MZe, kteří připravovali zmíněné „kulaté stoly“. Obávám se, že jsou totožní s těmi, kteří připravují novelu zákona 449/01Sb. Totiž – ono prý už vlastně ani tak o novelu nejde, jen snad o úplně malou.  Když zkrachovaly návrhy ministerských úředníků na přeměnu honebních společenstev ve spolky (člen HS vkládá do organizace majetek, což člen spolku ne), nebo v akciové společnosti (člen a.s. vstupuje i vystupuje ze společnosti s majetkem, kdežto člen HS musí při vystoupení ze společenstva majetek v něm nechat), rozhodli se ministerští úředníci vyhovět Ing. Řehákovi z Asociace profesionálních myslivců a zabývat se tvorbou koncepce myslivosti. A to dá práci a chce to čas. Hodně času!

Pokud vím, pracuje MZe na „koncepci myslivosti“ už šest let. Svědčí o tom diskuse ve Světě myslivosti z července 2009. Mám silné podezření, že oddělení, které vede Ing. Martin Žižka, Ph.D., vždycky když neví kudy kam, začne tvořit koncepci. Na letošních podzimních poradách s vybranými zástupci myslivců, zemědělců a lesáků dokonce hovořil o tom, že to bude trvat mnoho let. Snad mu to vydrží do důchodu. Jestli to vydrží naše pole a lesy, je jiná otázka…

Vraťme se ještě k výše zmíněným kulatým stolům. Vlastníci honebních pozemků na nich žádali návrat k původnímu znění zákona 449/01Sb., podle kterého se musela valná hromada honebního společenstva scházet nejméně jednou za rok. Podle uzavřené gentlemanské dohody se neměl zákon deset let měnit, nicméně na návrh poslanců Grůši (KDU-ČSL), Skopala (ČSSD) a Kováčíka (KSČM) se v roce 2003 změnil natolik, že se prakticky roční valné hromady nekonaly ani jednou za 10 let a členům HS dodnes hrozí vytunelování jejich majetku. Což uznal i Ústavní soud, ale zákon nezrušil, protože členi HS mohou přece z HS vystoupit. Ovšem, majetek v něm nechat musí, ale nepřijdou o něj. Většina větších majitelů honebních pozemků doporučení Ústavního soudu využila a z HS vystoupila. Zajímavé je, kdo se proti požadavku vlastníků honiteb, aby se do zákonu vrátilo původní znění a aby byl připojen paragraf o zřízení revizní komise HS, postavil. Byly to Českomoravská myslivecká jednota, Řád sv. Huberta, Asociace myslivosti ČR, Rybářské sdružení ČR, Mezinárodní sdružení myslivců příhraničí a Agrární komora ČR, zastoupená Zemanovým exministrem Tomanem, který za svého působení na MZe už hotovou novelu zákona s dokončeným připomínkovým řízením smetl se stolu. Tedy – až na pana Tomana byli zástupci majitelů honebních pozemků pro přijetí návrhu. Vysvětlí mně někdo, jak souvisí volba revizní komise a pravidelné roční svolávání valných hromad HS s lovem vánočních kaprů? 

A nyní trocha zamyšlení nad myslivostí samotnou. Jde vůbec uzákonit, vtěsnat do paragrafů myslivost? Jsme jedinou zemí na světě, která se o to pokouší. Das Jägergesetz, vytvořený za Protektorátu vrchním říšským lovčím maršálem Göringem, omylem přeložený v revolučních dnech 45. roku jako myslivecký zákon a vylepšený komunistickým ministrem Ďurišem, kterému se náramně hodilo znemožnit majitelům pozemků lovit na svých pozemcích a nahradit je dělnickou třídou, zvláště z řad lidových milic, tento omyl nás obtěžuje dodnes.  Jestliže vyjmeme z dnešního zákona 449/01Sb. paragrafy o tvorbě honiteb a honebních společenstvech a paragrafy o lovu zvěře, co zbyde na myslivost?

A co to vůbec je „myslivost“? Pokud je mi známo, jsme jediní na světě, kteří ji mají, tak bychom o ní měli něco vědět.

Když jsem před rokem na poradě u Ing. Žižky navrhla, aby státní správa „rozparcelovala“ republiku na oblasti chovu zvěře a předepsala povinné minimální stavy zvěře, pro které jsou vlastníci povinni na těchto plochách vytvořit podmínky coby tzv. břemeno (úkryt, pestrá strava, voda) a stát se s majiteli pozemků dohodl na tvaru a velikostech jednotlivých honiteb v těchto oblastech, spustili ministerští úředníci lamentaci, že státní úředníci to neumějí, že nejsou na to dost vzdělaní apod. S potěšením teď slyším, že státním úředníkům bude zvýšen plat o 3 % a pevně doufám, že se to nebude týkat těchto neschopných. Nicméně, na vytvoření oblastí chovu a v jejich rámci na různě velkých honitbách trvám a na kvalitní státní správě též. Bez té se totiž nedá opravdová myslivost dělat. Jestliže nemá zvěř dostatek vody, kryt a pestrou stravu, odejde tam, kde ji najde, nebo vyhyne. Jakž se již za dobu platnosti současného tzv. mysliveckého zákona stalo.

Závěrem mně dovolte pokus o definici myslivosti. Je součástí hospodářské činnosti majitele pozemku, vyžaduje podrobnou znalost revíru, znalost počtu a kvality zvěře, která se v něm nachází, které kusy a kdy jsou k odstřelu a to bez tzv. vnadiště, což je pytlácký způsob lovu a nemá s myslivostí nic společného. A spoustu dalších „maličkostí“, jejichž vyjmenování by zabralo několik stránek. Toto všechno prostě nelze vtěsnat do paragrafů, protože v každé honitbě je třeba postupovat jinak, podle vzniklých přírodních podmínek a co je správné v jedné honitbě, může být špatné v druhé honitbě. Zákon může chtít po majiteli honitby udržování minimálního stavu zvěře v dané oblasti a státní správa musí kontrolovat dodržování těchto stavů včetně přemnožení zvěře, aby nedělala škody v sousedních honitbách. Tak je tomu např. v rakouském lesním zákoně. Ne majitel hlásí škody zvěří, ale pracovník státní správy pokutuje majitele, jestliže zvěř jeho honitby (minimální výměra 115 ha, Tyroly 200 ha) poškozuje zemědělské nebo lesní porosty nebo naopak nedosahuje minimálních stavů. Problém patrně vězí u té naší státní správy…

Protože ne naše zvěř, naše pole, louky a lesy potřebují současný zákon 449/01Sb., ale především jej potřebují státní úředníci, aby mohli sekýrovat občany. Proto tvrdošíjně hájí zákon maršála Göringa a komunisty Ďuriše, který je dost hloupý na to, aby mu rozuměli i neschopní státní úředníci. Nevadí jim, že tím škodí a ničí naši přírodu. Dokonce prý chtějí po zemědělcích, aby povinně zakládali po třiceti hektarových lánech osetých jednou plodinou, pásy s nízkou kulturou, aby mohli lovci lépe střílet zvěř, ukrytou v oněch 30 hektarech.  Úmyslně nepíši myslivci, ale lovci, protože každý opravdový myslivec ví, že zvěř – zvláště zvěř černá – je příliš chytrá na to, aby jim na podobnou pitomost skočila. Splete se jednou, dvakrát a konec. Ale páni státní úředníci budou mít o činnost víc. Budou hlídat pruhy mezi třiceti hektary a tím si patrně zaslouží ono tří procentní zvýšení platu.

Věra Petrová, Sdružení vlastníků honebních pozemků ČR