Švýcarská Coca-Cola s českým šéfem v čele chce jezdit po železnici a bublinky do nápojů chytat ze vzduchu

• Tomas Gawlowski začínal v české Coca-Cole jako obchodní zástupce, dnes řídí její švýcarskou pobočku.

• V rozhovoru pro Hospodářské noviny popisuje i to, jak se firma vyrovnává se silným frankem.

• Pod Alpami pracují na unikátním projektu. Bublinky oxidu uhličitého v sycených nápojích chtějí jímat ze vzduchu.

• Coca-Cola Hellenic Bottling Company (CCHBC) je jednou z největších skupin, které pracují s ikonickým bublinkovým kolovým nápojem. V tomto takzvaném bottlerovi coly a dalších nápojů vlastní téměř čtvrtinový podíl i sama The Coca Cola Company.

  CCHBC působí v osmadvaceti zemích světa včetně Česka. Odtud také pochází momentální generální ředitel švýcarské pobočky CCHBC. Tomas Gawlowski má už téměř pět let na starosti tisíc zaměstnanců ve třech továrnách značky v zemi helvétského kříže. V rozhovoru pro Hospádřské noviny Gawlowski popisuje, jak jeho firma bojuje se silným frankem, mluví o problematice vztahů s obchodními řetězci i o tom, že k dlouhodobému růstu se nedá prošetřit.

  Jaké cesty vás zavedly až do čela švýcarské Coca-Coly?

  Do Coca-Coly jsem tehdy ještě v Československu nastoupil už v roce 1992 jako obchodní zástupce značky. Po dvou letech jsem poskočil na pozici ředitele oblastní pobočky pro severní Moravu. Pokračoval jsem přes pobočku v Brně do české centrály v Praze, kde jsem měl na starosti marketing a klíčové zákazníky firmy. Od roku 2003 po krátké stáži v Irsku jsem působil jako obchodní ředitel firmy v Česku. Od roku 2006 jsem pak pracoval jako obchodní ředitel maďarské pobočky, po třech letech jsem se přesunul do čela regionu Pobaltí, kde jsem z Tallinu šéfoval Coca-Cole v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Teď jsem už téměř pět let ve Švýcarsku.

  Co znamenalo počátkem 90. let pracovat pro Coca-Colu?

  Bylo to velmi prestižní. Vystudoval jsem v Brně stavařinu, ale po škole jsem nastoupil trochu mimo obor. Zlákala mě konkrétní nabídka. Šlo tehdy o jednu z prvních zahraničních investic v Československu. Na obchodního zástupce byl požadavek vysokoškolského vzdělání a výborné angličtiny. V té době to v porovnání se stejnou pozicí dnes byly poměrně vysoké nároky.

  Je dnes, tak jak se takzvaní bottleři Coca-Coly konsolidují, stejná nebo hodně podobná práce pro Coca-Colu v Praze, Budapešti, Tallinu či Zurichu?

  Procesy řízení těchto firem jsou velmi podobné, ale trhy, kde značka působí, jsou jiné. Každý trh je daný tím, jací jsou na něm hráči - výrobci, obchodníci. Český a maďarský trh jsou si relativně podobné. Ve Švýcarsku jsou ale v retailu jen dva velcí hráči, Coop a Migros. Ovládají 90 procent trhu. Migros navíc dělá primárně své vlastní privátní značky. Z našeho portfolia prodávají jen samotnou Coca-Colu a Monster. Všichni dodavatelé jsou tak hodně závislí na Coopu, což přináší své plusy i minusy.

  Kromě maloobchodních prodejů je pak možné se uplatnit v restauracích, barech...

  Ano. HORECA segment si je více podobný napříč zeměmi. Jeden podstatný rozdíl z hlediska fungování naší firmy je ten, že ve Švýcarsku tento segment sami nezavážíme, činíme tak přes velkoobchody.

  Je Švýcarsko typický západoevropský trh Coca-Coly?

  Ano, dá se říct. Švýcarsko je navíc, jak říkají mnozí, nejzápadnější země západní Evropy.

  V čem se to projevuje? Je nějaká inspirace, kterou bychom si měli ze Švýcarska, zejména směrem k podnikání a obchodu vzít?

  Celá společnost funguje unikátně. V Česku se často mluví o přímé demokracii. Spousta lidí ji ale ne zcela přesně chápe. Ta ve Švýcarsku vychází z tradice osobní zodpovědnosti za fungování celé společnosti. Bez toho by nemohla úspěšně fungovat. A ona zodpovědnost je podle mně důvodem toho, že jsou Švýcaři tam, kde jsou. Důležité je také to, že většina daní jde do místa, kde fungujete, do obecní, kantonální pokladny, do federální jde jen zlomek. Vymahatelnost práva je neuvěřitelná. Podvádět si lidé nedovolí.

• Co nejzásadnějšího se momentálně děje kolem vaší firmy?

  Letošní rok byl zásadně ovlivněn skokovým posílením franku. Národní banka držela kurz vůči euru na hladině 1,20:1 od roku 2011, kdy byl silný tlak na posilování franku až k hranici 1:1 vůči euru. Tomu centrální banka tehdy uměle bránila. Všechny navíc ujišťovala, že tak bude konat i nadále. V polovině ledna toho ale nechala, uvolnil se kurz, který skokově spadl. Posílení franku mělo velký dopad na všechny exportéry, my v podstatě neexportujeme, pro nás jsou to ale také náklady. S nadsázkou rád říkám, ale ono to vlastně není daleko od pravdy, že naším největším konkurentem je Coca-Cola, která do Švýcarska proudí z jiných zemí. A tomuto se de facto teď pomohlo.

  Kolik dnes stojí ve Švýcarsku Coca-Cola?

  Dvoulitrová lahev řekněme 1,95 franků (asi 49 korun). Malá sklenička v restauraci zhruba 4,5 franku (112,2 korun).

  S tím dovozem Coca-Coly odjinud nemůžete nic dělat?

  To by se asi úřadům nelíbilo. Třeba v Německu je bottler Coca-Coly úplně jiná firma než Coca-Cola Hellenic. Jsme tedy konkurenční firmy. Jediné, co můžeme, je snažit se jít dolů s výrobními náklady a nabízet solidní obchodní podmínky. I proto jsme se rozhodli konsolidovat naši výrobu. Máme tři továrny, Dietlikon, Bollingen a pak továrnu na vodu v Alpách u městečka Vals. Tu stěhovat nebudeme, tam je pramen. Od nového roku ale sloučíme obě naše továrny na sycené nápoje do Dietlikonu. Bollingen do Vánoc zavřeme. Jde o dlouho připravovanou věc. V Dietlikonu navíc právě spouštíme novou výrobní linku za 18 milionů franků.

  Kolik tím sloučením ušetříte?

  Je to zajímavá úspora. K tomu rozjíždíme projekt přepravy našich výrobků vlaky. Kamiony nesmějí jezdit v noci a v zemi je rozvinutá železniční doprava. Přímo v centrálním skladu se naloží vlaky našeho distribučního partnera, přes noc se zboží rozveze po celém Švýcarsku a ráno pak už jen ke konkrétnímu obchodníkovi na poslední kilometry vyrazí malá rozvozová auta.

  Takže nejen šetření ale i inovace.

  Máme přes 50procentní podíl na trhu v sycených nápojích, číslo dvě má asi 14 procent. Ale, jak to tak dnes v byznyse chodí, růst se vyžaduje neustále. A k růstu se dlouhodobě nedá prošetřit. Náklady musíte mít pod kontrolou, ale růst nějak zajímavě a s dlouhodobou perspektivou jde pouze skrze vyšší prodeje. A to není jen tak. Švýcarský nápojový trh, ale vlastně jakýkoliv jiný trh ve Švýcarsku, je poměrně stabilní, konzervativní.

  Jaké jsou ty konkrétní drobné kroky k dalšímu plánovanému růstu?

  Celkem se nám daří se prosazovat v kategorii ledových čajů. Celkem dobře se uchytila novinka Coca-Cola Life. Další mírný nárůst si slibujeme příští rok od napojení na velké sportovní akce, kterých je naše značka sponzorem – fotbalové Euro či olympiáda v Riu. Co se produktových novinek týče, tam nechystáme zásadní kroky. Snad jen, pokud se podaří, což máme v plánu, zapracování našeho projektu jímání oxidu uhličitého ze vzduchu. To je velká spolupráce se start-upem Climeworks. Jsme blízko uvedení této technologie do provozu.

  Jsou švýcarští spotřebitelé něčím specifičtí?

  Jak už jsem řekl, trh je konzervativní, spotřebitel loajální k oblíbeným, fungujícím a zavedeným značkám. Prorazit čímkoliv i třeba slevami, marketingem nějak získat podíl na trhu, není lehké. V dlouhodobém horizontu se budeme snažit prosadit i v kategorii džusů, ale jelikož v ní nejsme tradiční značkou, bude to boj. Švýcaři, myslím, velmi oceňují, když je něco vyrobené doma, ve Švýcarsku, i my se to snažíme hodně zdůrazňovat. Příští rok budeme na švýcarském trhu 80 let, zaměstnáváme tisíc lidí, to vše se snažíme komunikovat.

  Kdo vlastně image značky tvoří? Je to Coca-Cola Company, nebo vy Coca-Cola Hellenic, jako bottler?

  Je to půl na půl. The Coca-Cola Company je jedním z velkých akcionářů naší firmy. Platí, že se hodně staráme o obchodní marketing, oni o značku jako takovou, ale v obojím spolu hodně spolupracujeme.

  Co je podle vás hlavním tématem maloobchodního trhu ve Švýcarsku? Troufnu si tvrdit, že jedním z takových témat v Česku je spolupráce dodavatelů a odběratelů. Obecný tlak na potravinářské řetězce, aby se chovaly vstřícněji k dodavatelům, vzniká řada nových opatření, zákonů v tomto směru. Žije podobným tématem Švýcarsko?

  To téma v Česku sleduji jen zpovzdálí. Myslím, že ve Švýcarsku to není tak horké. Obchodní podmínky zkrátka vždy nějaké máte. A obecně, když něco nakupujete, vždy máte pocit, že jste to koupil draho a když prodáváte, tak levně. Snaha omezit tuto vazbu nějak shora je podle mě neefektivní. Když například administrativně zrušíte zalistovací poplatky, obchodník ty peníze stejně bude chtít a vezme si je jinak. Ve Švýcarsku mají dominantní řetězce tak velkou sílu, že si nikdo nedovolí proti nim jít. Coop a Migros jsou družstva, velevážené firmy. A menší obchodníci trh netvoří. Co je ve Švýcarsku téma je to, proč při posilování franku spotřebitelé neviděli žádné změny v cenách. Řetězce to totiž přehodily na dodavatele. Na firmy jako je ta naše je tedy velký tlak na snižování cen, což interně znamená velký tlak na snižování nákladů. V jiných odvětvích, zejména těch exportních šly ceny dolů a to pak logicky tlačí i na nás.

• Registrujete nějaké obecné spotřebitelské trendy?

  Takovým tématem je v mnoha zemích třeba cukr a možné snižování jeho spotřeby. A debata v tomto směru se pak využívá k tlaku na zvyšování daní. Švýcaři jsou však k uvalování daní velmi obezřetní. U výrobců, což se nás ovšem tolik netýká, je pak evidentním trendem snaha plnit poptávku po bio výrobcích.

• Je Coca-Cola stejná v Česku i ve Švýcarsku?

  Ano. Že není, je mýtus. Malé odlišnosti v chuti mohou být snad závislé pouze na vodě, ale ta se standardně upravuje, a cukru. Snažíme se v celé skupině používat lokální zdroje. Ale to není nic, co by mělo mít nějaký vliv na odlišnou kvalitu, jak se člověk různě dozví či dočte.

  Když jsme naše povídání začali tím, že práce pro Coca-Colu vás zlákala mimo jiné proto, že šlo o velmi prestižního zaměstnavatele, myslíte si, že dnes pro Švýcary je práce pro Coca-Colu prestižní?

  Věřím, že ano. Ve Švýcarsku je ale třeba oproti jiným zemím ten problém, že je tu obrovská koncentrace firem všeho druhu. Konkurence v náboru zaměstnanců je tak veliká. Jsou tu velké lokální firmy, banky, potravinářské firmy, farmaceutické koncerny. K tomu často evropské centrály, ostatně i Coca-Cola Hellenic má svoji centrálu ve Švýcarsku. V podstatě tady neexistuje nezaměstnanost a najít nového dobrého pracovníka je oříšek. K tomu tu standardně funguje tříměsíční výpovědní lhůta, která se totálně dodržuje. Když někdo dává výpověď, tak do posledního dne sedí do večera v práci s plným nasazením. Je tu tedy delší doba získávání zaměstnanců. Míváme otevřené pozice od 4 do 12 měsíců.

  Pak je tedy na druhou stranu asi fajn, že jste globální firma. A můžete sáhnout pro posily za hranice.

  To také není jednoduché, trh práce se uzavírá a omezuje. Získávat pracovní povolení pro zaměstnance ze zahraničí je čím dál tím složitější. Nemůžeme si jen tak říct: tady nikdo není, jdeme pro něj ven.

  Michal Šenk