Páté místo ve Farmě roku 2015 - Dvůr Svržno

Svržno - jeden ze čtyř původních dvorů historicky proslulého hostouňského hřebčína ležící v podhůří Českého lesa oslavil v letošním roce sté výročí založení. Svému primárnímu účelu – tedy chovu koní, však za totality nesloužil. Na jeho zašlou slávu navázal až v roce 1993 otec dnešní majitelky Michaely Kodadové Miroslav Koza, který zde začal soukromě hospodařit. Společnými silami, elánem, nadšením a za pomoci dalších členů rodiny přeměnili neudržovaný dvůr v agroturistický areál s téměř sedmdesátkou koní.

Pod heslem „vše co se týče koní“ tu poskytují nejen ustájení, ale zejména řadu volnočasových aktivit. Areál je i dějištěm mnoha chovatelských, kulturních a společenských akcí.

Když byl roku 1915 založen knížecí rodinou Trauttmansdorffů hřebčín v Hostouni na Domažlicku, staly se jeho součástí i další dvory, jeden z nich v nedalekém Svržně. Po vzniku republiky sloužil hřebčín jako vojenský, především k odchovu koní pro finanční stráž, po okupaci pak přešel pod správu německé armády. V té době sem, na klidné místo daleko od válečné vřavy, byla postupně transportována řada vzácných koní z celé Evropy. Nový domov zde na několik let našli nádherní bílí lipicáni ze slavné Španělské jezdecké školy ve Vídni, ale i lipicáni z Polska, kozáčtí kabardinští koně či angličtí plnokrevníci.

Obava ze zdecimování drahocenného stáda Rudou armádou vedla v květnu roku 1945 ke zcela ojedinělé záchranné akci, která spočívala v přesunu více než šesti stovek koní z Hostouně a Svržna do americké okupační zóny v Bavorsku. Dostala název „Operace Kovboj“ a jejími hlavními aktéry se stali tzv. „Pattonovi duchové“ – příslušníci 2. kavalérie 3. americké armády generála Pattona. O celé akci, díky níž se později podařilo vrátit většinu lipicánů zpět do Rakouska, pojednává hollywoodský film z ateliérů Walta Disneye „Zázračná záchrana bílých koní“. Jedinečnost této bojové mise připomíná i každoroční průvod trasou tehdejší operace tvořený jezdci na koních spolu se zástupci americké armády, přímými následovníky tehdejších Pattonových vojáků.

Z euforie do smutné reality – tak by se dala nazvat léta poválečná a totalitní, kdy na zdejších dvorech začal hospodařit Státní statek Domažlice a koně jakožto „buržoazní přežitek“ byli značně upozaděni. Hostouňský hřebčín přeměnilo socialistické zemědělství na statek se zaměřením na chov skotu, ve Svržně několik koní zůstalo, ti však nebyli prioritou zdejšího hospodaření.

O jejich návrat v plném rozsahu se v devadesátých letech zasloužil až otec dnešní majitelky Dvora Svržno Miroslav Koza. Do té doby bydlel s rodinou v Domažlicích a koně pro něj byli „pouze“ celoživotní láskou, které se věnoval ve volném čase v jezdeckém oddíle, ale rozhodl se to změnit. Jeho projekt privatizace Dvora Svržno byl prvním schváleným v rámci Západočeského kraje a tak se v říjnu roku 1993 začala psát nová kapitola jak historického hřebčína, tak rodiny Kozových.

Někdy však dobrý úmysl a čiré nadšení, když chybí praktické zkušenosti a jasná vize, tak úplně nestačí. Přesto, že statek již v té době začal nabízet celou řadu služeb pro majitele a milovníky koní, a jako na jednom z mála míst u nás zde praktikovali i hippoterapii, bylo prvních několik let doslova bojem o přežití.

Koňskému světu však postupně propadla i dcera pana Kozy Michaela Kodadová, která po nasbírání zkušeností na koňských farmách ve Francii, Německu či Nizozemí začala na počátku nového milénia společně se svým manželem Davidem a za vydatné otcovy pomoci měnit směr podnikání na zdejším dvoře.

Zaktivnil se prodej koní, majitelé začali obhospodařovat, navíc v režimu ekologického zemědělství, všech 117 hektarů půdy, která ke dvoru náležela a jíž zpočátku z velké části pro nedostatek zkušeností a zemědělské techniky pronajímali. Na řadu přišlo po vstupu do EU i využití několika dotačních titulů, které umožnily přeměnu dvora na agroturistický areál, jež dnes poskytuje skutečně komplexní služby pro všechny příznivce koní a pobytů na venkově.

Michaela Kodadová, která hospodářství v roce 2009 v rámci generační výměny od svého otce převzala, je dnes hlavní hybatelkou veškerou dění v areálu, a tomu se díky její energičnosti a dobrým nápadům daří. Již nějakou dobu jí v její snaze zdatně sekundují i tři dcery, které po ní lásku ke koním zdědily.

V areálu v současné době naleznete téměř sedmdesátku koní, s nimiž je spojena většina zdejších aktivit. Kromě ustájení nabízí svrženský dvůr výuku jízdy na koni, vyjížďky do přírody, svezení dětí, již dvanáctým rokem pak i několik turnusů letních dětských táborů, funguje zde i jezdecký oddíl. 

Dvůr Svržno se stal postupně místem konání celé řady chovatelských, kulturních a společenských akcí, pro jejichž účastníky je k dispozici přímo na farmě restaurace a penzion o kapacitě třiceti lůžek. Je i součástí hipostezky. Stále rozšiřovat škálu aktivit tohoto víceúčelového areálu a mít plný kalendář akcí všeho druhu je pro paní Kodadovou a její blízké výzvou i do budoucna.  

O poloze dvora mnozí říkají „tam na konci světa“. I proto nebylo pro Michaelu Kodadovou a její rodinu vůbec snadné tu více než dvacetiletou cestu, na jejímž počátku byl desítky let neudržovaný areál, ujít. Odpověď na to, zda udělali správně, jim dává každý nový den. A mimo jiné i popsaná návštěvní kniha, do které zaznamenávali své dojmy účastníci letošních květnových oslav 100. výročí hřebčína a 70 let od památné „Operace Kovboj“.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka ASZ