I křivá mrkev chutná dobře. Proti plýtvání potravinami prý nejlépe pomůže osvěta

V Evropské unii se každoročně vyplýtvá asi 88 milionů tun potravin za přibližně 143 miliard eur. To znamená nejen nešetrné nakládání s penězi, ale také zbytečné využívání půdy a přírodních zdrojů a plýtvání úsilím lidí, kteří potraviny pěstují a vyrábějí.

Vyhazování jídla není jen evropský, ale globální problém, a tak se jím zabývá mimo jiné Organizace spojených národů.

Loni v září se státy OSN dohodly na krocích, které by měly zajistit udržitelný rozvoj života na celé planetě. Jedním z nich je i cíl snížit na úrovni maloobchodu a spotřebitelů množství potravinového odpadu v přepočtu na jednoho obyvatele o polovinu, a to do roku 2030. Ztráty by se měly omezit také ve výrobním a dodavatelském řetězci.

EU s tímto závazkem počítá v aktuálně projednávaném balíčku pro oběhové hospodářství, který se soustředí na šetrné využívání zdrojů na mnoha úrovních v různých oblastech.

Součástí balíčku je i nová verze rámcové směrnice o odpadech, ke které stanovisko v europoslaneckém výboru pro průmysl, výzkum a energetiku připravuje Miroslav Poche z ČSSD (v Evropském parlamentu součást skupiny S&D).

Plýtvá se všude

Právě tato směrnice by měla obsahovat cíle pro prevenci potravinového odpadu.

„Opatření se musí týkat celého řetězce, tedy spotřebitelů, prodejců i produkce samotné, včetně ztrát po sklizních a podobně,“ řekl český europoslanec EurActivu.

Jídlem se totiž podle odborníků plýtvá doslova všude.

„K plýtvání dochází ve všech fázích potravinového řetězce: na poli, během posklizňové a zpracovatelské úpravy, ve výrobě, v distribuci, při prodeji v obchodech s potravinami, v restauracích, kantýnách i v domácnostech,“ vyjmenovává Anna Strejcová z nevládní organizace Zachraň jídlo, která se na toto téma dlouhodobě zaměřuje.

Pokud chtějí státy s tímto fenoménem bojovat, v první řadě by podle Strejcové měly shromáždit co nejpřesnější údaje o tom, kolik jídla se v celém procesu výroby a spotřeby vyhazuje.

„Na základě toho může vzniknout strategie, jak redukovat plýtvání potravinami na úrovni jednotlivých členských států i celé Evropské unie,“ řekla redakci.

Náš zákazník, náš pán

Jedním z často zmiňovaných důvodů pro plýtvání potravinami jsou nároky zákazníků na velikost a tvar ovoce a zeleniny.

„Zemědělci vyhodí tuny ovoce a zeleniny kvůli tomu, že nesplňují estetická kritéria supermarketů. Spotřebitel si radši koupí hezčí ovoce nebo zeleninu, která ‚lahodí‘ oku a supermarkety tomu přizpůsobují nabídku,“ upozorňuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.

Podle Strejcové se přitom problém netýká jen českých zemědělců, ale i těch z rozvojových států. Pokud totiž jejich produkty směřují na evropský trh, podléhají stejným náročným požadavkům a dochází k plýtvání. V zemích globálního Jihu je přitom o potraviny často nouze.

Že je za příčinou potřeba jít právě do řetězců, které mají vypracovány vlastní standardy s požadavky na vzhled dodávané zeleniny a ovoce, si podobně jako Pýcha myslí také ředitelka Potravinářské komory ČR pro marketing a komunikaciDana Večeřová.

„Zemědělec neovlivní estetičnost pěstovaného ovoce a zeleniny, obchodník ale nabídku ovlivnit dokáže,“ říká.

Klíč k řešení ovšem, zdá se, leží někde jinde.

„Samozřejmě by bylo v tomto ohledu nejjednodušší ukázat prstem jen na supermarkety, ale je potřeba jít hlouběji a pokusit se změnit uvažování zákazníků,“ zdůrazňuje europoslanec Poche.

„Myslím, že se jedná o přirozený proces konzumní společnosti. Zákazník chce kupovat hezké, správně velké a správně barevné potraviny, proto mu to obchody umožňují,“ vysvětluje.

„Supermarketům nikdo nebrání v tom, aby nakupovaly esteticky nepřitažlivé plody, ovšem ve výsledku si stejně spotřebitel vybere radši na regálu to hezčí ovoce nebo zeleninu,“ říká také Pýcha.

Podle manažerky Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR pro cestovní ruch, sociální dialog a PR Ireny Vlčkové samotní obchodníci estetické nároky nijak nezpřísňují.

„V posledních letech se soustředí především na kvalitativní požadavky na ovoce a zeleninu, například omezení pesticidů,“ řekla redakci.

Jsem připraven

Všichni oslovení se proto shodují, že zásadní roli bude hrát větší osvěta mezi spotřebiteli.

„Musíme se sami zbavit pocitu, že křivá nebo tlustá mrkev nechutná stejně dobře jako ta rovná, a musíme se naučit v zájmu dobré věci někdy upozadit svou pohodlnost. Jako příklad tady rád uvádím právě tu mrkev – ta se podle současných pravidel musí dát oloupat na jeden zátah. Tím je okamžitě vyloučeno až 30% zdravé zeleniny, která se vůbec nedostane na trh,“ říká k tomu Poche.

Podle Večeřové je například nezbytné ukazovat dětem už odmalička, že i nestandardně vypadající zelenina se dá jíst.

Pokud pak budou zákazníci nakupovat i potraviny, které z estetického hlediska nejsou perfektní, budou mít i obchodní řetězce důvod je prodávat, myslí si Pýcha.

Proto prý nemá smysl řešit tento problém legislativou.

„Důležitá je edukace společnosti. Zemědělský svaz prostřednictvím projektu ‚Zemědělství žije!‘ navázal spolupráci s iniciativou Skutečně zdravá škola, která zdůrazňuje význam regionálních potravin a snaží se, aby právě tyto potraviny byly dodávány do školních jídelen,“ říká.

Také organizace Zachraň jídlo přibližuje problematiku plýtvání potravinami veřejnosti. Nedávno například spustila kampaň ‚Jsem připraven‘, která upozorňuje, že je potřeba konzumovat i zeleninu a ovoce, které na první pohled nevypadají jako z obrázku.

Do kompotu

Podle Anny Strejcové jsou ovšem vzdělávání společnosti a legislativní změny jako spojené nádoby. Jedno bez druhého prý nemůže fungovat.

Legislativa totiž může například vytvořit dobré podmínky pro podnikatele, kteří využívají potraviny, jež se v současnosti běžně vyhazují.

„Jsou to například takzvané výpěstky druhé kategorie. Ty v Česku nemají odbyt v druhotně zpracovatelském průmyslu, který téměř vymizel,“ vysvětluje.

Takové řešení je dobré i podle Vlčkové ze Svazu obchodu. Pěstitelé například mohou prodávat své produkty na trzích, nebo je dodávat právě odběratelům, kteří mohou surovinu dále zpracovat – do konzerváren, vývařoven nebo výroben ovocných šťáv.

Dalším dobrým krokem je podle Strejcové podporovat potravinové banky zajišťující sociální služby, které nenabízí stát. Ty totiž dokážou významně redukovat následky nedokonalého potravinového systému.

S tím souhlasí i Vlčková. „Řada našich členů – především z řad obchodních řetězců – již řadu let pracuje s potravinovými bankami, kterým darují potravinové přebytky, od loňského září se navíc rozjel pilotní program na darování čerstvých potravin,“ uvedla.

zdroj: http://euractiv.cz/clanky/klima-a-zivotni-prostredi/i-kriva-mrkev-chutna-dobre-proti-plytvani-potravinami-pry-nejlepe-pomuze-osveta/