Zabraňme falšování a nelegálnímu obchodu s vínem

Novela zákona o vinohradnictví a vinařství, která právě prochází legislativním procesem, má za úkol zamezit falšování vín, zabránit nelegálnímu obchodu a daňovým únikům a ochránit spotřebitele.

Potřeba novelizace zákona vychází z negativních výsledků kontrol v posledních letech. V případě nebaleného vína je totiž oproti vínu balenému daleko snadnější manipulovat s jeho parametry, ať už jde například o přidávání vody, umělé zvyšování přirozené míry alkoholu, porušování nařízení o podmínkách slazení či přidávání konzervantů, kyseliny sorbové nebo oxidu siřičitého. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, který má kontroly na starost, v posledních čtyřech let zaznamenala míru nevyhovujících vzorků za hranicí 30 %, 1/3 vzorků potom neodpovídala parametrům převážně z důvodu nedodržení postupu výroby. Tato čísla jsou alarmující a jsou důvodem pro regulaci, kterou novela zákona v oblasti prodeje sudových vín přináší.

Podle prezidenta Svazu vinařů Tibora Nyitraye skoro žádné rozlévané víno označované jako víno z Moravy nemá moravský původ a černý trh s vínem narůstá tak, že skončí nezdaněno zhruba 100 milionů litrů vína ročně. Sudové víno se u nás prodává zhruba na 30 000 místech. Uvážíme-li, že mimo Jihomoravský kraj připadá na každé dva kraje jen jeden inspektor Státní zemědělské a potravinářské inspekce pro kontrolu vína, je vysoký počet prodejců jen stěží kontrolovatelný.

Připravovaná novela pracuje s variantou, kdy sudové víno budou moci prodávat pouze první články distribučního řetězce, tedy výrobci a příjemci nebaleného vína ze zahraničí. Jedním ze základních problémů současné distribuce je vysoký počet subjektů, přes které jsou vína přeprodávána ke konečnému spotřebiteli. V tomto řetězci je pak velmi těžké najít a postihnout viníka případného nedostatku, který je zjištěn při kontrole. Ve většině případů se totiž prodejci odkazují na dodavatele, respektive předchozí články řetězce. Současní prodejci, například vinotéky, by po splnění určitých podmínek mohli získat status výrobce či příjemce ze zahraničí. Pro ujasnění - pojem výrobce zahrnuje i případy, kdy si prodejce objedná výrobu vína od jiného subjektu. Zodpovědnost za kvalitu a případné nedostatky tak zůstane na subjektu, který víno prodává a nebude možné se odvolávat na dodavatele.

Novela rozhodně nemá za cíl zakázat prodej sudového vína. Jak je ale vidět z praxe, je potřeba prodej kontrolovat a regulovat, jinak se na trh dostávají nekvalitní, někdy až zdraví ohrožující výrobky a jejich odstranění z oběhu je v současné době poměrně složité. Česká republika byla v oblasti prodeje sudových vín dosud velmi benevolentní. Naproti tomu jiné státy Evropy jsou mnohem přísnější, například v Rakousku a Německu je možný pouze „domácí“ prodej sudového vína. V některých státech dokonce ani spotřebitelé sudové víno neznají.

Domnívám se, že tak jako existuje určitá kultura pití vína, měla by existovat i určitá kultura jeho prodeje. Je zcela nepřípustné, aby kvalitní a poctivá práce našich vinařů byla prezentována za hranicí etiky prodeje. Setkal jsem se už totiž i s prodejem sudového vína v zelenině, u kadeřníka i na zastávce autobusu. V České republice je obrovský počet vinoték, takové množství jako je u nás, jsem jinde ve světě neviděl. S velkým počtem ale bohužel souvisí i nízká kvalita v řadě těchto prodejen a omezenější možnosti jejich kontrol. Kontroly by se měly zaměřit na dodržování deklarovaných nabízených značek vín. Proto si myslím, že by vinotéky měly plnit silnější administrativní kritéria, aby mohly i nadále prodávat sudová vína.

Miloš Babiš

poslanec Parlamentu České republiky

babism@psp.cz

10.8.2016

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info