Pavel Srna: Ruskou rozpínavost nelze prodat za trochu smetany

Jaká byla letošní sklizeň na Vysočině? S čím se sedláci v této oblasti nejvíce potýkají? Jak hodnotí nastavení podpor v novém programovém období? Jakým směrem by se měla ubírat podpora živočišné výroby? Tato a další témata naleznete níže v rozhovoru s předsedou ASZ Žďár nad Sázavou Pavlem Srnou, který právě vyšel v Zemědělci č. 38/2016.

Hostitelem letošních dožínek Asociace soukromého zemědělství ČR bylo hospodářství předsedy ASZ Žďár nad Sázavou Pavla Srny. Historie jejich rodinného hospodaření v Mirošově je stará 400 let. V současnosti se Srnovi zabývají jak klasickou zemědělskou výrobou na 170 hektarech půdy a výkrmem býků, tak lesnickou prvovýrobou na 237 hektarech lesa a rybníkářstvím, aktuálně rozvíjejí i agroturistiku. Jak uvedl Pavel Srna, nechce jen slepě přijímat všechna omezení a regulace, i proto velmi vítá spolupráci s dalšími sdruženími, která zastupují živnostníky a podnikatele. Rád by našel společnou stavovskou sílu.

Letošní žně jsou u konce. Mohly byste se ohlédnout za průběhem letošního roku a zejména sklizní v oblasti Vysočiny?

Po loňském extrémním suchu jsem si moc přál normální, tedy průměrný teplotní a srážkový rok. Mám takovou improvizovanou meteostanici a měřím a ukládám do počítače srážky i teploty. Když se podívám na sloupce, tak v lednu napršelo jen 26,2 mm, v únoru 49,7 mm, v březnu 32,9 mm, v dubnu po zasetí jařin 49,4 mm, v květnu 41,7 mm, v červnu 52,8 mm, v červenci, kdy už to nebylo potřeba, 104,3 mm a v první dekádě srpna, kdy jsme již netrpělivě čekali na žně, dalších 23 mm. To je nějakých 380 mm za vegetační období a jen 250 v době, kdy plodiny vodu potřebovaly. Navíc většina podstatných srážek spadla jen díky bouřkám. 30. června nás postihlo i krupobití, které poškodilo porosty řepky, pšenice, ale především jarních ječmenů. 25 % úrody sladovnických ječmenů najednou leželo na poli.  Svědčí to o pokračujícím trendu extrémních výkyvů počasí, přetrvávajícím suchu a nepředvídatelných nepravidelných srážkách. Když se bavím s přáteli sedláky z okolí, tak voda přichází katastr od katastru odlišně, někde přívaly, někde nic. Kde jsou ty časy, kdy v zimě mrzlo, a byly haldy sněhu, letos v lednu bylo sice pár dní mrazů, ale nic moc. Léto bylo navzdory všem předpovědím spíše chladné, jen pár opravdu teplých dní. U nás bývají žně vždy až kolem 6. - 8. srpna. Je to zajímavé, i když zasejete o měsíc dříve či později, stejně to příroda srovná a jsou žně + - pár dní stejně. Sám se jako agronom věnuji porostům tak 12 - 14 let a každý rok je jiný, je to vždy nová výzva. Teoreticky víte, jak by to mělo probíhat, uděláte maximum možného a pak jen koukáte, jak se vám odečítá ten cílený ideál. Je to hra. Ale - když se vrátím k vaší otázce, letošní sklizeň na Vysočině dopadla navzdory všemu dobře. Výnosy byly ještě větší než v loňském roce, pšenice dávaly dobrým hospodářům 80 i více q z ha, často byly vidět nezvládnuté polehlé porosty a díky předsklizňovým dešťům byla málo kde potravinářská kvalita. Řepky vypadaly mnohem lépe, než dopadly, podepsal se na nich „hlízenkový“ rok, a tak výnos kolem 42 q/ha byl letos dobrý. Výborně dopadly jarní obiloviny, vesměs vyšly sladovnické ječmeny s výnosy kolem 7 t/ha a kolegové měli nádhernou sklizeň ovsa. Potud vše skvělé. Díky tomu, že jsme byli už dva roky po sobě tak šikovní, je nadúroda, krmné obilí je na historických minimech, nějakých 260-300 Kč/q ve žních, potravinářská pšenice jen o málo lepší a obchodníkům se sladovnickým ječmenem se vůbec nechce přidávat, i když jsou zprávy z Francie a Německa, že tamní úroda je o 30 – 40 % nižší, než se čekalo. Sladovny mají zásoby z loňska. Takže, úroda požehnaná, ceny mizerné, tak babo raď!

S čím se sedláci v této oblasti nejvíce potýkají?

Myslím, že s mlékem. A to i ti nejlepší, s nejmodernějšími technologiemi. Dobře to znám, měli jsme chov 60 mléčných krav, který jsme po urputných úvahách v roce 2010, kdy byla předchozí mléčná krize, zrušili. Nikomu to nepřeji, je to strašné rozhodování. Celá desetiletí či staletí chováte krávy na mléko a najednou to nejde, každý měsíc generujete ztrátu. Nebo to chcete překonat a doufat v lepší časy, ale dostanete výpověď od mlékárny. Už vaše mléko nechtějí. Je prostě v Evropě nadbytek mléka, potravinářům chybí ruský trh, ale ten se jen tak nevrátí, protože nelze prodat ruskou rozpínavost za trochu smetany. Také mnoho let soutěžíme, kdo nadojí víc, a pak se nemůžeme divit, že nevypijeme víc. Nemyslím si, že by se měl tento sektor zachraňovat masivními dotacemi, protože ty jen prohlubují krizi a oddálí změnu. Pokud chceme zachovat stáda zvířat, musíme se vrátit k nižší užitkovosti s extenzivnějšími chovy a nižšími náklady. Tak jak to dělají třeba v Rakousku.

To stejné se týká i masného skotu a výkrmu. Není přece normální, že se nevyplatí narozené tele vykrmit doma až do jatečné váhy, že je ekonomicky výhodnější prodat zástav, tedy telata v cca 250 kg někam do Turecka či Itálie!

Jak hodnotíte nastavení podpor v novém programovém období?

Na Předsednictvu i na Radě ASZ ČR se už skoro o ničem jiném ani nebavíme. Pořád vytváříme odborné komise a vysíláme zástupce na nejrůznější fóra Ministerstva zemědělství ČR. A výsledky jsou nevalné! Když pominu základní tezi svobodných sedláků, tedy, že žádné dotace nestojí za to, aby vám podivní úředníčci od zeleného stolu diktovali, co a jak máte pěstovat, kolik máte mít plodin, jak široké pásy bůhví čeho, jaké máte vést evidence, kolik let máte skladovat hromady papírů, komu všemu se máte zodpovídat, když nic z toho jim neříká pane, tak nevím!

U takzvaných plošných dotací z I. pilíře, které dostávají všichni hospodáři na obhospodařovanou výměru, jsme požadovali zavedení redistributivní platby. To znamená, že by se vyplácela vyšší podpora na každých prvních 80 ha (nebo správněji 150 ha, ČR do Bruselu špatně nahlásila průměrnou velikost farmy) a další ha by již měly nižší sazbu. Platbu by dostali všichni, ale podpořilo by to ty malé a potřebnější. Pan ministr se s tím neztotožnil a označil to za nerovné podmínky. Zajímavé je, že to tak má spousta evropských zemí a hlavně naši sousedi. Také razantně vystupujeme proti různým složitým definicím „aktivního hospodáře“, které zpřísňují národní pravidla nad rámec evropské legislativy. A zase jsme měli pravdu! Například zavedením povinného IČ jsme z podpor vyřadili nemálo hospodářů -  nadšenců, kteří udržovali krajinu v souladu s evropskými požadavky, třeba po práci v zaměstnání. Neměli IČ, protože to nebyla jejich hlavní obživa, ale zejména v horských oblastech, kde je třeba podpořit každého „živáčka“, obhospodařovali svoje pole. Teď zůstali bez podpor a můžou se svobodně rozhodnout, že toho nechají a pronajmou to do družstva nebo Babišovi.

No prostě, pan ministr dělá všechno proto, aby rodinné farmy nepodpořil. Přitom rodina je základ lidovecké politiky odjakživa! Jen někdy to bylo na statku, teď je to ve velké akciovce, Asi tam mají více voličů.

Tak nám pan ministr slíbil, že to bude kompenzovat ve druhém pilíři (nenárokovém – projektovém) tím, že zvýhodní malé projekty před těmi velkými. Díky naší Asociaci se podařilo prosadit samostatnou kategorii žadatelů do 1 mil Kč, kteří mají pozemky do 150 ha. Ale za 1 milion toho moc nekoupíte a co když máte 170 ha? Pak můžete soutěžit v kategorii 1-5 mil bez omezení ha. Jsou tam všichni, i ti největší. No a pak máme kategorii 5-150 mil na projekt, a to je ta skutečná podpora venkova? Copak nepotřebujeme podpořit co největší množství drobných subjektů, kteří žijí na venkově a jejichž dotace by zůstala v daném katastru? To raději postavíme skleníky, aby bylo kam dodávat teplo z velkých bioplynových stanic? Postavíme velké projekty pro velké firmy a budou je realizovat ještě větší stavební firmy, po průhledné soutěži, kde jediným kritériem je cena, ne kvalita či záruka? Proč raději nedělat něco svépomocí za využití techniky, kterou už máme? Vlastní práci si nelze ocenit – má to logiku? Ale hurá, úředníkům se to bude lépe administrovat!

Často se hovoří o podpoře živočišné výroby. Jsou stávající a připravovaná opatření dostatečná, případně, kterým směrem by se podle Vás měla ubírat?

Už jsem se toho částečně dotknul. Nemyslím si, že to ministerstvo zemědělství umí prozíravě nastavit. A to ať už ministr Jurečka nebo kterýkoliv jiný. Zemědělství je běh na dlouhou trať, 1 cm ornice se tvoří třeba 200 let, 1 % humusu v půdě můžete ovlivnit zpracováním půdy za cca 30 let, úřednická pravidla se stanovují na cca 5-7 let a ministři vydrží třeba 4 roky. Pak přijdou noví, s novými nápady, novými náměstky, řediteli, hybateli. Jeden chce podporovat mléko, protože je zrovna v krizi, druhý masný skot, protože se mu líbí krávy na kotárech, další ovce, kozy, jeleny. A zapomněl jsem na prasata, divoká či klidná. Co tady chcete nastavovat?

Domnívám se, že by měl být systém co možná nejjednodušší a nejstabilnější. Tj. podporovat zvířata všeho druhu – dobytčí jednotku, ať ji tvoří kráva mléčná či masná či býk ve výkrmu (zatím zcela opomíjený) nebo králík, ovce, kůň či daněk. Tomu žádné ministerstvo nerozumí, to musí vědět hospodář a nést za to svoji odpovědnost.

U plošných podpor bych zvýhodnil „malé“ a v rámci znevýhodněných oblastí podpořil údržbu krajiny a zachování hospodaření v těchto hendikepovaných regionech. V souladu s hlavní zásadou společné zemědělské politiky by dotace měly být striktně odděleny od podpory produkce. Protože je nadbytečná! Pokud EU nebo český stát chce nějak zasahovat do hospodaření soukromých sedláků, měl by si objednávat a také platit tuto veřejně prospěšnou službu.

Obhospodařujete i lesy. Mluví se o chřadnutí smrků, problémy s kůrovci, nízkou cenou dříví. Jak vidíte tuto situaci ze svého pohledu.

Náš hajný už mnoho let říká, že smrk v nízkých polohách s nedostatkem vláhy nepřežije. Asi má pravdu. Kůrovcové kalamity decimují už i mladé porosty a lesníci se dohadují s úředníky, kdo za to může. My procházíme úsek neustále, okamžitě odstraňujeme napadené dříví, asanujeme a odvážíme z lesa. Díky tomu máme i vyšší zpeněžení dříví. Co ale naplat, když totéž nedělají sousedé? Brouk nerespektuje katastrální hranice. 

Vidím to pozitivně, jako všechno! Inu přestaneme tvrdit, že pily potřebují jedině smrk a bude to platit i za sto let. Musíme se vrátit k původním bukojedlovým porostům, přirozené obnově, více etážovému lesu. Už můžeme vysazovat jedle, protože spotřebitelé obyčejné jedle kradou méně, zvykli si na okrasné kavkazské. Můžeme svým potomkům odkázat les, o jakém si myslíme, že by měl růst.

Zuzana Fialová

Vyšlo v Zemědělci č. 38/2016

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info