Chov jelenovitých v alpských podmínkách

Letošní zájezd zorganizovala členská organizace ASZ ČR - Asociace farmových chovů jelenovitých ČR opět s pomocí berounské cestovní kanceláře Lingua Tour. Navštívili jsme pro farmáře atraktivní zemi - Švýcarsko.

Tamní organizace sdružující chovatele farmové zvěře (Schweizerische Vereinigung der Hirschhalter)je spolu s organizacemi sdružujícími chovatele ovcí, koz a lam členem spolku chovatelů malých přežvýkavců (Kleinwiederkäuer), který hájí zájmy farmářů a vydává zpravodaj Fórum. Se švýcarskými chovateli udržujeme již řadu let kontakty, zejména při akcích FEDFA (Federace evropských farmových chovatelů jelenovitých), kde nás jejich zástupce Hanspeter Danzer se svou manželkou Adi podporovali hlavně v nelehkých začátcích. Letošní cestu nám pomáhal organizovat současný předseda této organizace Christopher Luder.

Rodinné farmy ve Švýcarsku vedou

Ve Švýcarsku je 57 tisíc zemědělských podniků s průměrnou výměrou 18 ha a 91 % podniků jsou rodinné farmy. V zemědělství pracuje 166 tisíc osob (z 8 milionů obyvatel). Tři čtvrtiny zemědělské půdy tvoří louky a pastviny, dominuje zde živočišná produkce, hlavně mléko. V horských oblastech převládá chov skotu, ale jsou zde chovány také ovce a kozy. U všech druhů zvířat převládají převážně domácí plemena. Cílem švýcarské zemědělské politiky je produktivní a multifunkční farmaření, zachování rodinných farem a pozitivní obraz švýcarských farmářů na veřejnosti. Důležitým posláním je také zachování přirozených funkcí životního prostředí a uchování kultivované krajiny.

Daňci z německé šlechtitelské stanice

Již naše první zastávka byla na typické rodinné farmě. Gabriella a Freddy Karnerovi hospodaří v Maienfeldu v nadmořské výšce 843 m. Mají 9,2 hektarů luk a pastvin, na kterých chovají 170 daňků, kteří pocházejí z německé šlechtitelské stanice Neumühle - Riswick. Zde se provádí již řadu let selekce daňků za účelem zvýšení jejich hmotnosti a naopak snížení plachosti, aby s nimi bylo na farmách možno lépe manipulovat. Freddy přivezl v kolečku kousky sušeného chleba a my jsme mohli celé stádo pozorovat zblízka. Takové chování není pro daňky běžné, zvláště při pohybu tolika lidí u výběhu, a to zde exkurze nejsou obvyklé. Zato velikost některých daněl a zvláště daňčat neodpovídala ani normálním daňkům - určitě se zde projevuje vysoká nadmořská výška, sníh a zima.

Farma je kompletně vybavena stroji, viděli jsme prakticky vymyšlené sklady na seno i zimní krmiště. Nejnovější investicí byla stavba bourárny na daňčí maso. Porážku provádí farmář střelbou ve výběhu a pochlubil se, že má povolený tlumič na kulovnici! Představil jsem si, jak některý farmář u nás podává žádost o takový tlumič. Myslím, že by si ho na policii nechali a ještě by byl večer v TV.

Celý provoz zpracovny a uskladnění masa je velmi prostorný. Freddy Karner provádí přímý prodej z farmy. Probíhá zde veterinární kontrola a je využívána i pomoc řezníka. Vše je sezonní záležitost v období podzimu a zimy. Z farmy jsou nádherné výhledy na okolní hory a kolem vedou turistické trasy. Cesta nahoru byla skutečně zajímavá, Freddy nás vedl traktorem po velmi úzké cestě, ale řidič autobusu vše zvládl, čekaly nás i horší úseky.

Cesta přes horské průsmyky

Druhý den jsme pokračovali dále přes hory a doly, konkrétně přes horské průsmyky Oberalp Pass (2044 m n. m.) a Furka Pass (2431 m n. m.) do kantonu Wallis, cíle naší cesty. Projížděli jsme kolem impozantního Rhonského ledovce do údolí Rhony s romantickými obcemi s kamennými a dřevěnými domky, s nádhernou kulisou Bernských a Walliských Alp. Počasí nám přálo a tak jsme si výhledy užívali. Klobouk dolů jaké cesty dokázali Švýcaři v horách vybudovat! Strmé srázy podél silnice vzbuzovaly strach střídavě na stranách autobusu a řada lidí se držela instinktivně sedačky. Můj soused se dokonce ani nedíval ven, ale jen šeptal: „sem už nejedu“. Nahoře v sedle jsme mimo výhledů měli i zajímavé setkání s krotkou populací svišťů, která si zde turisty dokonale ochočila. Jeden myslivec vzpomínal, kolik euro musel zaplatit za lov sviště a hle, zde by mu sám vlezl do batohu. Cestou dolů nás potkalo nemilé překvapení, autobusu začal ucházet vzduch z brzd, museli jsme zastavovat. V kombinaci se srázy podél silnice se naše zážitky umocnily. Ale řidič vše zvládl a sjeli jsme do Oberwaldu, kde nás čekala další farma.

Farmaření v nesnadných podmínkách (1400 m n. m.)

Carmen a Egon Hischierovi zde hospodaří ve výšce 1400 m n. m. Na 43 hektarech plus obecní pastviny chovají 23 dojnic švýcarského hnědého skotu a dosahují užitkovosti 7 500 l. Prohlédli jsme si moderně vybavenou stáj s dojírnou a zimním ustájením. Dojnice se nacházely na horské pastvině, odkud je mléko potrubím odváděno do zpracovny. Hischierovi  zde vyrábějí sýry a prodávají je přímo zákazníkům. Na farmě vybudovali také ubytování pro turisty a restauraci, kde pro nás připravili pohoštění složené z faremních produktů. Život ani farmaření tu nejsou snadné. Zima trvá sedm měsíců a někdy je tu až 10 metrů sněhu.

Další dny jsme navštívili Zermatt (1620 m n. m.), vysokohorské středisko v centru Walliských Alp obklopené 25 vrcholy nad 4000 m n. m. Dominantou je Matterhorn (4477 m n. m.), který jsme díky slunečnému počasí (a to zde nebývá jisté, někdy turisté tuší jen horu v mlze) mohli obdivovat a fotografové měli doslova žně. Vystoupili jsme lanovkou na Malý Matterhorn (3883 m n. m.), což byl pro většinu účastníků výškový rekord. Prohlédli jsme si ledovec a okusili, jak se zde vlivem výšky hůře dýchá. Nahoře probíhala lyžařská sezona, jezdily skútry a adrenalinoví sportovci kombinovali lyže s padákem.

Vínu se daří i ve vyšších nadmořských výškách

Pokračování zájezdu již probíhalo v nižších polohách, protože jsme sjeli k Ženevskému jezeru. Nejprve jsme navštívili Sion - správní středisko kantonu Wallis, středisko vinařství, ovocnářství a zelinářství. Na břehu jezera jsme se zastavili na prohlídku hradu Chillon. Všude podél cesty se prostíraly vinice, které se ale rozkládají i v nejvýše položených místech, jež nejsou pro vinařství zrovna typická. Švýcaři pěstují své odrůdy a všechno, co vypěstují a vyrobí, se ve Švýcarsku také vypije. Navštívili jsme jeden z vinařských podniků - Chevaliers v Salgesch, kde ročně vyprodukují 360 tis. litů vína, prohlédli si provoz a absolvovali degustaci místních červených a bílých vín.

Výroba proslulého sýra v Gruyéres

Navštívit Švýcarsko a neseznámit se s výrobou sýra by nebylo možné. V Gruyéres vyrábí proslulý sýr stejného jména, provozovna je zřízena na turistické výpravy a během prohlídky se návštěvník seznámí s celým procesem výroby. Sýry jsme měli možnost i nakoupit a díky tomu zjistit, že jsou opravdu vynikající. Další pokračování následovalo v hotelu, kde pro nás připravili specialitu - sýr raclette, který se nahřeje a postupně stírá.

Poslední zastávkou před návratem byla návštěva na školní farmě Zemědělského institutu kantonu Fribourg, která se nachází v městečku Sorens v nadmořské výšce 700 - 1000 m n. m. a zaujímá 140 ha. Jedná se o ekologický provoz, pěstují zde kukuřici, pšenici, hrách, pícniny a chovají mléčný skot, prasata, jeleny a včely. Farma slouží výzkumu a jako školicí středisko. S provozem nás seznámil Philippe Charriere. Skot chovají ve stáji o kapacitě 90 kusů s výběhy, produkují bio mléko, nekrmí siláží a hlavní pozornost věnují kvalitní údržbě luk. Prasata vykrmují obilím a kvalitní syrovátkou a také pro ně mají k dispozici výběhy. Nejvíce nás ale samozřejmě zajímali jeleni. Již cestou na farmu jsme projížděli kolem výběhů laní s kolouchy a oddělenými výběhy jelenů v paroží.

V úvodu nás Philippe seznámil se situací ve Švýcarsku. Je zde velký zájem o zvěřinu, 90 % se jí dováží (i řada firem z Čech sem vozí mysliveckou zvěřinu). Půda je zde drahá, takže zakládat extenzivní farmy s jeleny se nevyplatí, vznikají spíše hobby farmy. Chovatelé musí absolvovat povinný šestidenní kurz (300 hod.) s praxí, za který zaplatí 4 000 švýcarských franků. Na zdejší farmě mají 130 kusů farmové zvěře. Prodávají živá zvířata i maso. Porážejí kolouchy, velmi dbají na kvalitu a mají okruh stálých zákazníků. Chovná zvířata dovezli ze Slovenska, Polska a Francie, převážejí vždy skupiny. Před říjí vytvoří čtyři skupiny laní a sledují linie. Jelenům odřezají před zařazením k laním paroží. V listopadu odstavují kolouchy a umísťují je v hale.

Vřelá podpora rodinných farem ze strany státu

Švýcarsko je uspořádáním a politickým systémem jedinečná země, každý kanton má své předpisy. Legislativa se zde tvoří zespoda nahoru, obce a občané mají velké pravomoci, nové předpisy se ale rodí pomalu a těžce. I zde si tudíž farmáři stěžovali na byrokracii. Na druhé straně mají rodinné farmy vřelou podporu státu, a to nejen dotační. Zásadní je tu prodej ze dvora a využívaní turistických provozů. Důležité pro nás bylo, že na všech farmách jsme viděli pracovní pohodu a spokojenost.

Václav Pařízek, prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR  

Rozhovor právě vyšel v časopise Selská revue (č. 6/2016), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům Asociace soukromého zemědělství ČR.