Konference v Corku: Přímé platby budoucnost nemají, venkov ji mít musí

Před 20 lety proběhla v irském Corku první konference na téma rozvoje venkova, který byl následně ustanoven jako nová politika EU. Evropská komise 5. a 6. září letošního roku uspořádala výroční setkání, jehož cílem bylo vyhodnotit dosavadní posun a diskutovat budoucí výzvy, kterým venkov čelí. Konference se zúčastnilo více než 300 zainteresovaných stran a jejím výstupem je nová Deklarace z Corku.

Venkovské oblasti musí vstoupit do digitální éry, i to zaznělo v úvodním proslovu komisaře Phila Hogana. V první řadě ale zdůraznil, že cíle politiky rozvoje venkova se od jejího založení v roce 1996 v podstatě nezměnily a zůstávají aktuální. Zásadním principem, který musí být důsledněji uplatňován při vytváření všech politik EU, je nahlížet na témata optikou rozvoje venkova.

Klíčové je dle komisaře Hogana zvýšit povědomí u široké veřejnosti o nezastupitelné funkci venkovských oblastí v poskytování ekonomických, environmentálních a sociálních statků. Mnohem více by měla být rozeznávána role zemědělce jako správce krajiny, protože více než 80 % rozlohy EU je spravováno právě zemědělci či lesníky. K tomuto účelu má sloužit především SZP, přičemž by měl pokračovat odklon od podpory produkce ve prospěch rozvoje venkova. K podpoře rozvoje venkova se vyjádřil i bývalý komisař pro zemědělství Franz Fischler. Konkrétně řekl, že je potřeba zamyslet se nad funkcí a vůbec potřebností prvního pilíře SZP. Sám by upřednostnil jedno-pilířovou strukturu SZP tvořenou pouze rozvojem venkova.

Konference byla rozdělena do čtyř tematických celků:

1. Práce, růst a investice v rámci dodavatelského řetězce
2. Životní prostředí na venkově, klima a voda
3. Inovace zaměřené na potřeby zemědělců
4. Životaschopnost venkova

Konference nepřišla s ničím zásadním, co se týče nových témat či řešení krizí v zemědělství. Evropská komise se však dále utvrdila v tom, že SZP se ubírá správným směrem, který se v dalším období bude snažit prosazovat ještě více.

Zásadním problémem venkovských oblastí je jejich vylidňování, k čemuž dle EU přispívá nedostatečná infrastruktura (školy, doprava, internet), právě její rozvoj by měl být podpořen prostřednictvím rozvoje venkova. Obecně musí být venkov a podnikání v zemědělství dostatečně atraktivní, aby si stávající populaci udržel a v ideálním případě rozšířil.  

Zachován a posílen by měl být princip spolupráce a přístup zdola nahoru (tzv. bottom-up princip). Venkovským oblastem musí být poskytnuta větší flexibilita a pravomoci v rozhodování o lokálních problémech, což vyžaduje nejen posílení programu LEADER ale i změnu v přístupu k vládnutí. Iniciativa by měla téměř výhradně být regionální a vycházet ze zkušeností obyvatel na venkově. Zde účastníci zdůrazňovali roli členských států, které musí v souladu s principem subsidiarity vytvářet příznivé prostředí pro vznik takových iniciativ a zároveň se zdržovat restriktivních opatření, které zpravidla znamenají velkou překážku především pro malé a střední podnikatele v zemědělství.

Na okraj bylo zmíněno i zjednodušení SZP. Tento termín dnes slýcháváme především v souvislosti s poslední reformou zemědělské politiky, ale v žargonu EU se používá už pár desítek let. Původní deklarace z roku 1996 toto přání obsahuje taktéž a SZP se za uplynulých 20 let naopak více znepřehlednila, což se týká i její implementace v jednotlivých členských zemích. To známe v ČR velmi dobře.

Konference v Corku se uskutečnila v zásadním období vzhledem k utváření podoby SZP po roce 2020. Její přípravy jsou již v plném proudu a je zřejmé, jaký směr bude prosazovat Evropská komise. Bude to SZP s nižším objemem finančních prostředků pro přímé platby a větším důrazem na rozvoj venkova.

Výsledným dokumentem konference je desetibodová deklarace:

1. Prosperita venkova

Venkov má potenciál přinášet inovativní, inkluzivní a udržitelná řešení pro stávající i budoucí výzvy. Tento potenciál musí být podpořen prostřednictvím implementace integrovaných strategií a multi-sektorovým přístupem. Podpora má směřovat do diverzifikace činnosti a rozvoje podnikání, investic, inovací a zaměstnanosti.

2. Produkční řetězec

Politiky EU by měly prosazovat silnější postavení producentů v potravinovém řetězci. Smluvní vztahy v řetězci by měly být transparentní a měly by být vytvořeny legislativní podmínky pro jejich snadné vytváření. Zemědělcům mají být poskytnuty efektivní nástroje řízení rizik.

3. Životaschopnost venkova

Investice do venkovských oblastí by se měly zaměřovat na přidanou hodnotu ke společnosti. Klíčové mají být investice do infrastruktury a do podpory kvality života na venkově, které mají společně zajistit atraktivitu venkova pro zejména mladé lidi. Předpokladem je vznik nových finančních nástrojů.

4.  Životní prostředí na venkově

Zacházení s půdou hraje klíčovou roli ve vztahu mezi obyvateli a životním prostředím, proto se politika musí zaměřit na zajišťování environmentálních statků, včetně kulturního dědictví venkova.  

5. Zachování přírodních zdrojů

Poptávka po potravinách, krmivech a dalším biomateriálu stále roste a klade větší nároky na přírodní zdroje. Péče o přírodní zdroje by neměla být záležitostí pouze SZP, ale i všech ostatních politik EU. Úsilí by mělo být soustředěno na vývoj široce použitelných inovativních řešení, která zajistí větší výtěžnost při zachování přírodních zdrojů pro další generace.

6. Boj proti změně klimatu

Musí být dosaženo snížení uhlíkových emisí hospodářských zvířat. Zemědělci a lesníci by měli být motivováni k poskytování služeb, podporující zachování klimatu. Produkce biomateriálů jako suroviny by měla být podpořena adekvátními investicemi.

7. Vzdělání a inovace

Zajistit zemědělcům přístup ke vzdělávání, novým technologiím a výsledkům nejnovějších výzkumů. Podpora různých inovativních řešení.

8. Správa na venkově

SZP musí být nastavena tak, aby poskytovala rámec vhodný pro řešení všech problémů - ekonomických, sociálních a environmentálních a přitom ponechávat zemědělcům dostatečný prostor pro vhodné provádění předpisů v daném regionu.

9. Zjednodušení SZP

SZP by měla být flexibilnější a lépe cílená, členské státy by do implementace měly zasahovat pouze v případech, kdy si to vyžadují podmínky daného regionu.

10. Efektivita SZP

SZP jako politika musí být efektivní, vynaložené prostředky musí mít významný pozitivní ekonomický, environmentální a sociální dopad. Předpokladem je důsledný monitoring prováděných akcí a jejich vyhodnocování.

Zdroj: Evropská komise

Připravila společnost B&P Research