Omezení při ochraně chmele by nemusel být problém. Jde to i ekologicky a levněji

Nařízení Evropské komise omezuje od roku 2018 používání měďnatých sloučenin ve formě pesticidů při ochraně proti houbovým chorobám. Nově se bude moci použít pouze polovina současné běžné dávky, tedy 4 kg čisté mědi na hektar. Chmelaři se nechali slyšet, že by to mohlo znamenat konec pěstování chmele v ČR. Je tomu ale opravdu tak?

Pokud by neexistovaly jiné než chemické způsoby ochrany, jistě by mohla vzniknout velká potíž.  Ne proti všem chorobám a škůdcům jsou k mání alternativní přípravky, ale speciálně u fungicidů tomu tak není. Například biologický preparát Polyversum byl na chmelnicích zkoušen již před 15 lety a rozhodně si nevedl špatně. V letošním deštivém roce, kdy škodlivé houby zvané peronospory napadající chmel vykazovaly mimořádnou aktivitu, prošel dalším testem.

Jde to levněji

Pokus na chmelnici ve Stekníku prováděl Josef Vostřel, šéf odboru ochrany chmele z Chmelařského institutu v Žatci. Jako referenční přípravek byl použit fungicid Aliette 80 WG (fosetyl Al) v registrované a metodicky doporučované 0,3 % koncentraci, u obou přípravků bylo aplikováno 5 postřiků. Z následujících dvou tabulek vyplynul níže uvedený závěr.

Hodnocení poškození hlávek ve sklizni 25.08. 2016 (tj. procento hlávek nacházejících se v jednotlivých kategoriích), Stekník 2016

Biologická účinnost na peronosporu chmelovou, demonstrační pokus Stekník 2016 (hodnocení hlávek ve sklizni 25.08. 2016)

„Biofungicid Polyversum byl aplikován v dávce 0,25 kg/ha v průběhu vegetace 2016 na pokusné chmelnici osázené odrůdou Agnus, která je známa svou vysokou citlivostí k peronospoře chmelové. Aplikace proběhla v pěti termínech v období od 08.06. do 08.08. 2016. V tomto demonstračním pokusu byla zjištěna jeho dobrá biologická účinnost na peronosporu chmelovou, jejíž tlak byl v průběhu pokusu velmi silný především v letních měsících, kdy deštivé a často teplotně nadprůměrné počasí, které u nás panovalo prakticky po celý červen, červenec a končilo až na počátku druhé dekády srpna, vytvářelo ideální podmínky pro šíření tohoto patogena,“ píše se ve zprávě.

Tolik z výsledků testu, náklady při ošetření Polyversem činily 8625.- Kč při ceně 6900,-Kč/kg, u Aliette 80 WG 28 050,- Kč při ceně 1100,- Kč/kg. Bio-pesticidu se spotřebovalo 1,25 kg, chemického fungicidu 25,5 kg.

Nic není černobílé

To by pro biopreparát vyznívalo úžasně, jen o 9% nižší účinnost a o cca 2/3 nižší náklady! „V praxi je to ale zcela jinak než v pokusech. Aliette 80 WG se používá pouze v rámci ochrany  proti primární infekci peronospory v jarním období, tj. duben a květen. Takže přípravku Aliette 80 WG přijde na hektar max. 4,5 kg/vegetaci. Od počátku června se dle krátkodobé prognózy závislé na srážkách doporučuje provádět ošetření proti sekundární infekci peronospory v cca 14 denních intervalech, tj. pokud je silný tlak patogena (a ten letos byl), tak se provede od počátku června do sklizně 5-6 ošetření. Pro tento účel se používají v různých sledech následující přípravky: Ortiva, Curzate K, Bellis, Revus a z měďnatých nejčastěji Kuprikol 250 SC či Cuproxat SC,“ vysvětluje Josef Vostřel. Proto jsme jej požádali, na kolik by přišla letošní ochrana fungicidy při běžně užívané praxi neexperimentujícího zemědělce. Došel k následným číslům:

Aliette 80 WG – 4,5 kg x cca 1100,- Kč = ca 5.000,- Kč.

Curzate K – 0,3 % ve 2.000 l vody to je 6 kg/ha – tj. 6 x 430,- = 2.600,- Kč

Ortiva – 1,6 l/ha x 1700 = 2.700,- Kč

Belis – 2 kg/ha x 1.250,- Kč = 2.500,- Kč

Revus – 1,6 l/ha x 1650,- = 2.650,- Kč

Cuproxat SC – 0,75% ve 2.000 l = 15 l/ha x 240,- = 3.600.- Kč

Kuprikol 250 SC – 1,2% ve 2000 l = 24 l/ha x 170,- = 4.000,- Kč

Celkem: cca 23 000,- Kč.

„Jak již jsem řekl, uvádím maximální hodnoty, které by přicházely v úvahu, pokud by tlak patogena byl silný a nevynechávaly se tudíž během vegetace žádné postřiky. Rovněž v případě měďnatých fungicidů Kuprikolu a Cuproxatu uvádím vyšší hodnoty v rámci registrovaného rozpětí, které opět přicházejí v úvahu při silném výskytu peronospory.

Co je ještě důležité v tom to případě, je ta skutečnost, že Polyversum, jako půdní mikroorganismus, se zásadně doporučuje na ochranu chmelu proti primární infekci v jarním období, kdy se aplikuje formou pásového postřiku. Později v průběhu června – srpna (sekundární infekce) lze již očekávat nižší účinnost Polyversa, jelikož je závislé na vlhkosti a pokud ta je  nedostatečná – což je v podmínkách srážkového stínu Žatecka docela často, účinnost již není dostačující. Jiné to může být v extrémním roce – viz rok 2016 – kdy byly výsledky příznivé na sekundární infekci především proto, že byl vysoký úhrn srážek a vysoký počet srážkových dnů v období od počátku června do konce první srpnové dekády,“ vysvětluje Vostřel. „Nemyslíme si, že by předpokládaný nedostatek vlhkosti byl až tak zásadní při druhé aplikaci proti sekundární peronospoře. Polyversum by mělo fungovat i tak,“ oponuje zástupkyně firmy, která Polyversum vyrábí.

Biochmelaři ano, ostatní ne?

„Při posuzování účinných látek na bázi mědi bylo Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) zjištěno vysoké riziko pro půdní makroorganismy, především žížaly. Ze závěrů monitorovacích studí, prováděných především v Německu, vyplynulo, že akceptovatelné riziko pro půdní makroorganismy je pouze 4 kg Cu/rok, zatímco my dáváme v průměru cca dvojnásobek. Proto se hledají alternativní metody – mj. měďnaté fungicidy s nižším obsahem mědi, zkoušejí se nižší dávky již zaregistrovaných měďnatých fungicidů a pochopitelně, dochází k postupné registraci nových fungicidů – již teď máme Revus a pro příští rok bychom měli mít Orvego, oba fungicidy s krátkou chrannou lhůtou, které se biologickou účinností stávajícím měďnatým fungicidům minimálně vyrovnají,“ říká Vostřel a dodává: „Pokud se jedná o další alternativní metody, mohou do budoucna zahrnovat i biopreparáty, včetně Polyversa. Rozhodně bych však nedělal závěr z jednoho roku. Pokus je zapotřebí provádět po delší dobu. V této souvislosti bych byl rád, kdyby Polyversum  našlo své uplatnění v ochraně biochmele, nejen v ČR , ale i v celé Evropě, hlavně v sousedním Bavorsku, kde jsou někteří tamní biopěstitelé ochotni jej vyzkoušet. V této souvislosti mám na mysli ochranu proti primární infekci spočívající již v podzimní aplikaci po sklizni chmele a následně pak dvěma jarními aplikacemi. Pokud by se to osvědčilo v rámci pěstování biochmele, tak proč by se to v budoucnu nemohlo používat i v konvenčním pěstování chmele. Mnohem širší uplatnění by již nyní mohl tento biofungicid nalézt u biovinařů, jichž je nejen u nás, ale především jinde v Evropě mnohem více a jejichž výměry jdou do tisíců hektarů, na rozdíl od biochmele, kde se jedná o mnohem nižší plochu.“

Snížení povoleného limitu obsahu mědi na 4 kg z 8 na ha by tedy neměl být takový problém. Funkční přírodní alternativa existuje a jako bonus k tomu je výrazně levnější. Navíc nikde není psáno, že pokud někdo nevyrábí biochmel, nemůže přípravky kombinovat s důrazem na ty biologické.

Představa, že někdo rozpustí 8 kg mědi a postupně jí rozprostírá na plodiny na výměře 100x100 metrů se jeví jako děsivá. Největší problém nejspíš není v připravovaném omezení, ale v hlavách některých zemědělců, kteří se zdráhají přijmout alternativu a bezostyšně zamořují pole a půdu chemií. Právě zde se může chytit šance ministerstvem zemědělství tolik propagovaný Národní akční plán na snížení používání pesticidů a kromě osvěty farmáře neholdující chemii více podpořit.

Richard Šedý