LETENSKÉ PRASE ANEB ZABIJAČKA V MUZEU

HISTORII DOMÁCÍCH ZABIJAČEK UŽ PODESÁTÉ PŘIBLÍŽÍ NÁRODNÍ ZEMĚDĚLSKÉ MUZEUM

Malá stylizovaná hospůdka se zabijačkovými specialitami, praktické komentované ukázky práce řeznického mistra a samozřejmě program pro děti včetně tematického představení Tři prasátka, takový bude desátý ročník tradiční lednové akce Letenské prase aneb Zabijačka v muzeu, kterou tuto sobotu 28. ledna pořádá Národní zemědělské muzeum v Praze. Akce probíhá pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky.

Domácí zabijačka byla, je a zřejmě vždy bude atraktivní událostí. Nejde o pouhé zabití a zužitkování vykrmovaného a opečovávaného zvířete, je to prostě rituál se vším všudy, má svou organizaci, řád i důstojnost; je to oslava života a uvědomění si jeho podstaty. A právě to mohou dospělí návštěvníci v muzeu svým dětem názorně ukázat a vysvětlit. Přímo v centru Prahy se tak mohou děti dozvědět, že řízky opravdu nerostou v hypermarketech a že dobrý chovatel o svá zvířata dlouho před porážkou pečuje a doslova je piplá.

Kdo pochopí, bude moci ochutnat z nepřeberné nabídky zabijačkových pokrmů. I jejich složení a úprava jsou zajímavou exkurzí do historie, jak říká ředitel pražské pobočky NZM Jiří Houdek: „Zabijačky a zpracování vepřového má v našich končinách velmi dlouhou tradici, která se v původní podobě dodneška udržela ve čtyřech regionech: v jižních a západních Čechách, na Vysočině a na jižní Moravě. Přesto je vepřové velmi populární napříč republikou, ne nadarmo je knedlo-zelo-vepřo považováno za národní pokrm. Domácí zabijačka je přitom rituálem, který se dochoval i u našich sousedů, například v Polsku a na Slovensku, kde je, na rozdíl od třeba Bavorska s Rakouska, podobná i úprava jednotlivých pokrmů, použité ingredience a koření i pořadí zabijačkového jídelníčku – od ovaru přes bílou a tmavou polévku, přes prejt, jitrnice, jelítka až ke guláši, pečenému masu, tlačence a sulcu.“ To všechno budou moci návštěvníci Národního zemědělského muzea v sobotu nejen ochutnat, ale také od mistra řezníka Hudery zjistit, jak se jednotlivé speciality připravují.

Komentované ukázky práce řeznického mistra budou na muzejním dvoře probíhat v 11, 13 a 15 hodin. Odpoledne potom oživí divadelní představení pro děti, Tři prasátka prožijí svůj dramatický příběh ve 14 a v 16 hodin. Kromě toho jsou připraveny výtvarné a řemeslné dílny a samozřejmě stylizovaný hudební doprovod. Komu bude zima, může se ohřát v improvizované hospůdce v přízemním sále muzea, nebo vystoupat do prvního patra, kde bude opět otevřena malá kavárna s velkým zázemím pro děti. Návštěvníkům jsou samozřejmě k dispozici i expozice muzea. Akci doplní informace o původních plemenech prasat, kterou speciálně pro tuto akci připravil Výzkumný ústav živočišné výroby.

Domácí zabijačka má překvapivě dlouhou tradici. Jde o akt, který naši prapředkové pravidelně provozovali už od 9. až 7. tisíciletí před naším letopočtem. Už tehdy člověk uměl prase, které domestikoval, zužitkovat se vším všudy – zpracovat maso, vnitřnosti včetně střev, krev, kůži i štětiny, z kostí pak vyráběl nástroje a ozdoby. Tehdy byl ovšem hlavní součástí domácí zabijačky rituál, který jednak demonstroval rodovou pospolitost, jednak směřoval k instinktivnímu oceňování vnitřností zvířete. Ty totiž obsahovaly nejvíc živin a z biologického hlediska byly nesmírně hodnotné. Proto patřily v rodové hierarchii těm nejvýše postaveným, případně sloužily jako dar vzácným hostům a musely být speciálně upravovány. To se napříč staletím příliš nezměnilo, stejně jako fakt, že do domácí úpravy vepřového masa téměř nepronikla mechanizace ani modernizace nástrojů – hlavní roli stále hrál (a hraje) ostrý nůž a dovednost řezníka. Ta se stále zdokonalovala, proto také vznikly ve 13. století první masné krámy a začaly se konstituovat první řeznické cechy. Vážnosti a také mnohých privilegií pak dosáhli tuzemští řezníci významným zásahem do naší historie, a to v době, kdy Prahu obsadila korutanská vojska, konkrétně 28. listopadu 1310.

Řezníci se tehdy u kláštera svatého Františka na žoldnéře vrhli, svými sekerami (širočinami) prosekali městskou bránu a umožnili tak mladému Janu Lucemburskému vstup do hlavního města království. Za tento čin se stali privilegovaným cechem s právem chodit v čele průvodu řemesel. Do znaku dostali na jedné straně otevřenou bránou a dva ozbrojence, kteří ji prosekávají, na druhé jednoocasého bílého lva bez korunky. Později se znak změnil do dnešní podoby – na bílého lva, který v prackách svírá širočinu.

„Navíc byla domácí zabijačka událostí, při níž se v zimním období od Vánoc až do masopustu scházela celá rodina, příbuzní, přátelé a sousedé. A na to chceme navázat a uspořádat podobně přátelské setkání, byť ve větším,“ uzavírá pozvánku ředitel pražské pobočky NZM Jiří Houdek.

Národní zemědělské muzeum je státní příspěvková organizace zřizovaná Ministerstvem zemědělství. Zabývá se zejména tematikou zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybářství, zahradnictví, potravinářství, zpracování zemědělských produktů, vývoje venkova a kulturní krajiny. NZM má kromě budovy v Praze 7 na Letné také další čtyři pobočky (Čáslav, zámek Kačina, zámek Ohrada, Valtice). Jednotlivé pobočky Národního zemědělského muzea jsou zaměřeny tak, aby svou vědecko-výzkumnou, akviziční a prezentační činností komplexně pokrývaly zemědělství a jeho příslušné obory v celé šíři. Kontakt: NZM, Kostelní 44, Praha 7, www.nzm.cz, Lenka Martinková, tel. 773 451 012, e-mail lenka.martinkova@nzm.cz