Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR

Proč byla vytvořena, z čeho vychází - a co to je „Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“? A proč by měla být zainteresovanými subjekty projednána a schválena?

• Tento rámcový koncepční materiál je koncipován – jednak jako základní programové prohlášení o nové-resp.staronové „Selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“, ale i jako základní teze pro tvorbu celého tohoto nového odvětví myslivosti v ČR.

• Je logické, že v této oblasti myslivosti nemůže jít o její reformu, protože „selská myslivost“ i sedláci-myslivci byli po roce 1948 zcela cíleně zlikvidováni; a bohatě zazvěřené „selské“ polní i smíšené honitby byly tehdejším („straně“ oddaným) vedením ČMJ „přiděleny“ lidovým „mysliveckým společnostem-sdružením“ - složeným z komunismu oddaných dělnických a rolnických kádrů – nových myslivců)! Takže „politicky spolehlivé“ státní lesnické subjekty měly umožněno na lesních pozemcích tvořit a v režii využívat své honitby; zatímco „politicky nespolehlivé“ zemědělské subjekty (i když se jednalo o socialistická JZD) musely veškeré obhospodařované honební pozemky povinně nechat v honitbách „mysliveckých sdružení“.

• Takže z odborného zemědělského pohledu se v současné (stále silně postsocialistické) myslivosti nedá nic moc reformovat; a to proto, že je špatná a nevyužitelná řada jejích základních principů a výchozích zásad - na kterých i dnes stojí stávající odvětví myslivosti.

• A nelze se tomu divit, protože stávající odvětví myslivosti je stále řízeno mysliveckými právními předpisy, plnými zastaralých, neodborných, socializmem načichlých a tedy nepřijatelných principů a zásad. A to proto, že stávající zákon č.449/2001 Sb., o myslivosti je jen mírnou modifikací původního socialistického zákona č. 23/1962 Sb.! A to proto, že vedení ČMMJ (autor návrhu tohoto špatného zákona) a iniciativní skupina poslanců PSP ČR měli hlavní cíle – nepustit zemědělské subjekty (vlastníky a uživatele zemědělských honebních pozemků) do procesu ústředního řízení myslivosti; maximálně ztížit jejich návrat do HS a honiteb tak, aby vše v odvětví myslivosti v ČR fungovalo stejně, jako před rokem 1989.

• Takže dnes je jasné, že z tohoto zastaralého, nedostatečně odborného a chaotického postsocialistického zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti - se ani padesáti novelami nedá vytvořit nový, moderní, odborný a k přírodě i zemědělství (a lesnictví) vstřícný zákon o myslivosti; proto nemá smysl ztrácet čas jakýmikoliv novelizačními snahami; a je třeba se ihned pustit do skutečně zásadních změn v celém tomto odvětví (v němž existují některé historické principy a zásady, které bude možno efektivně využít) - a na těchto využitelných základech myslivosti vytvořit nové, funkční, efektivně fungující a odborně fundované – odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích!

• Tato „Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ je souborným koncepčním (a vysvětlujícím) materiálem zemědělských subjektů, v němž státu (jeho orgánům) i veřejnosti zdůrazňují – že jsou vlastníky a uživateli zemědělských honebních pozemků a 68 let je jim upíráno nezpochybnitelné právo rozhodovat o vývoji a řízení myslivosti na těchto svých zemědělských honebních pozemcích (zatímco např., lesnické subjekty - nejen, že už 68 let rozhodují o myslivosti na svých lesních pozemcích, ale už 26 let neomezeně rozhodují i o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích.

• Proto tato „Deklarace“ poukazuje na historické kořeny „selské“ myslivosti; proto upozorňuje na těžké křivdy spáchané po roce 1948 zájmovou ČMJ na „selské myslivosti“ a sedlácích v myslivosti; proto zdůrazňuje i dlouhodobě kritický a zhoršující se stav myslivosti v ČR (za který jsou od roku 1990 zodpovědní vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe); ale hlavně navrhuje řešení celé dlouhodobé krize myslivosti – a to prostřednictvím odborné a systematické „Koncepce dlouhodobého rozvoje myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“!

• Tato „Deklarace“ je úvodní seznamovací i odborně-koncepční materiál obrodného procesu „Renesance-emancipace selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ - který by měl v I. etapě vyvrcholit tvorbou nové odborné „Koncepce dlouhodobého rozvoje myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“.

• Všechny seriózní subjekty zainteresované v myslivosti by měly pochopit a akceptovat obrodné snahy zemědělských subjektů, které se po 68 letech snaží znovu získat základní řídící a rozhodovací kompetence v myslivosti – a to, jak na ústřední úrovni (resort zemědělství), tak i v HS a polních i smíšených honitbách (tedy v podstatě tak, jak tomu bylo před rokem 1948).

• Zemědělské subjekty si musí nejprve ujasnit, zda chtějí vstoupit do stávajícího systému postsocialistické myslivosti (s mizernou legislativou; stávajícími honitbami a HS; se stávajícím stylem myslivosti a všemi dalšími negativními prvky), přizpůsobit se mu - a v něm nějakým způsobem fungovat; nebo zda chtějí na svých zemědělských honebních pozemcích v myslivosti rozhodovat a řídit, vytvořit svůj nový efektivně fungující systém „selské myslivosti“ se zaměřením na divoké populace drobné a srnčí zvěře (s cílenou a velmi důraznou celoplošnou likvidací zvěře prasete divokého v polních a smíšených honitbách).

• Zemědělské subjekty si musí brát v úvahu, že když začnou budovat své odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích, tak musí začít vše od úplného začátku - tedy ihned vytvořit a schválit uvedené základní odborné materiály (deklarace a koncepce), z nichž musí být každému jasné - z čeho vychází zemědělské požadavky a návrhy; jakými způsoby a cestami chtějí zásadních změn dosáhnout; a hlavně musí mít jasno v tom, jak v budoucnu bude existovat a fungovat odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích.

• Proto bude v tomto náročném a složitém reformním procesu platit dvojnásob staré osvědčené pořekadlo: „těžko na cvičišti (v přípravě) – lehko na bojišti“! Kdy pouze kvalitní tvorba všech uvedených zemědělsko-mysliveckých odborných materiálů (projektů; koncepcí; deklarací aj.) – může vytvořit spolehlivý základ procesu prosazení všech rozhodujících a rozhodovacích práv a kompetencí zemědělských subjektů v myslivosti na zemědělských pozemcích v ČR.

Sedláci a další zemědělské subjekty v ČR jsou si vědomi:

• významu, který měl lov a posléze myslivost pro zachování a rozvoj lidské populace po dobu statisíců let života lidí v neuvěřitelně tvrdých životních podmínkách této planety;

• toho, že lov a myslivost jsou historicky spojeny s celým spektrem pěstitelsko-chovatelských zemědělských činností člověka v přírodě;

• nezastupitelného významu (původně „selské“) myslivosti na zemědělských honebních pozemcích pro ochranu a obhospodařování přírody (zejména vybraných druhů volně žijících živočichů-zvěře a krajiny);

• své spoluodpovědnosti za prosazení moderní změny odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích;

• poslání odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích při náročné realizaci celého spektra celospolečensky významných a nezastupitelných mysliveckých činností - jejichž realizaci na zemědělských honebních pozemcích vyžaduje stát;

• svých povinnosti podporovat vzájemnou spolupráci všech zemědělských subjektů při prosazování svých nezadatelných práv v odvětví myslivosti.

Sedláci a další zemědělské subjekty v ČR považují za nezbytné, veřejně vyhlásit svůj odpor, znepokojení či nesouhlas:

• nad tím, jak zájmová ČMJ zlikvidovala po roce 1948 „selskou myslivost“; jak společně se státními lesními subjekty začaly ovládat odvětví myslivosti a jak společně vytvořily a prosazovaly škodlivý proces „socializace myslivosti v ČR“ (který v podstatě trvá dodnes);

• nad tím, že po roce 1990 byl ústřední orgán státní správy myslivosti v rámci MZe odebrán zemědělským odborům a přesunut pod OLH – takže vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe (i s nimi kooperující ČMMJ) jsou plně zodpovědní za krizi myslivosti v ČR po roce 1990;

• nad tím, že stát po roce 1990 neprosadil nápravu nahromaděných historických křivd vůči selskému stavu a selské myslivosti - a že neinicioval nezbytnou transformaci myslivosti v ČR;

• nad přístupem státu, který od roku 1990 nechává lesnické subjekty (prostřednictvím vedoucích lesnických úředníků z OLH na MZe) bez omezení řídit a ovládat odvětví myslivosti v ČR (i přes děsivé následky jejich práce pro zemědělce); kdy tomuto státu vůbec nevadí, že zemědělské subjekty jsou 26 (resp. 68) let na ústřední úrovni zcela vyblokovány z rozhodovacích a řídících kompetencí v myslivosti na svých zemědělských pozemcích;

• nad tím, že následky hluboké krize myslivosti v ČR nesou na svých bedrech především zemědělské subjekty; hlavně škody a ztráty na produkci ve výši 5 miliard korun ročně, které působí záměrně přemnožované populace spárkaté zvěře z lesních honiteb (zatímco uživatelé lesních /převážně státních/ honiteb z tohoto stavu celá desetiletí profitují);

• nad dlouhodobým nerespektováním zákona o myslivosti vedením OLH na MZe ve věci – nekoncepční, nesystematické a nedostatečně odborné řídící, metodické a legislativní činnosti;

• nad tím, že tento kritický stav odvětví myslivosti v ČR je pro zemědělce už zcela neúnosný. 

Sedláci a další zemědělské subjekty v ČR, signatáři „Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ prostřednictvím této „Deklarace“ veřejně prohlašují:

• že důrazně odmítají, aby myslivost na zemědělských honebních pozemcích v ČR i v budoucnu řídili neschopní vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe (kdy jejich „odbornost, schopnosti i kvalifikaci“ už 26 let jednoznačně dokazuje hluboká krize celého odvětví myslivosti v ČR);

• že v myslivosti nepovažují za své nepřátele či soupeře odborně zdatné a seriózní lesníky a myslivce (či jejich odborné organizace), protože ví, že hlavním problémem myslivosti je několik vedoucích lesnických úředníků z OLH na MZe, kteří si roky v myslivosti dělají to, co je právě napadne; případně to, co si přejí či požadují jimi „vyvolené“ (spřátelené) lesnické a myslivecké subjekty; kdy je dlouhodobě jasné, že vedení OLH na MZe v myslivosti už 26 let neprosazuje odborně fundované a většinové zemědělské, lesnické či myslivecké názory;

• že důrazně požadují, aby se okamžitě změnilo složení poradenského orgánu „Myslivecké rady“ ministra zemědělství – které musí odpovídat zákonu i hlavnímu faktu z myslivosti, že 70% honebních pozemků v ČR tvoří honební pozemky zemědělské a 30% honební pozemky lesní; 

• že se budou podílet na realizaci nového procesu „Renesance-emancipace selské myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“; jehož hlavním cílem je prosazení zásady, že o vývoji a řízení myslivosti na zemědělských honebních pozemcích budou rozhodovat výhradně zemědělské subjekty (vlastníci a uživatelé);

• že se budou aktivně podílet na promyšlené tvorbě odborné a moderně pojaté „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“; kterou považují za jediné efektivní řešení nahromaděných kritických problémů v myslivosti na zemědělských honebních pozemcích;

• že souhlasí s tím, aby zemědělské subjekty v součinnosti s lesnickými subjekty (a na základě jejich „Koncepce dlouhodobého rozvoje myslivosti na lesních honebních pozemcích v ČR“) v součinnosti vytvořily celostátní „Koncepci dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“;

• že se budou společně podílet na tvorbě zemědělsky koncipovaného návrhu nového a moderně pojatého „zákona o (přírodě, zemědělství a lesnictví blízké) myslivosti“;

• že budou spolupracovat a podílet se na tvorbě dalších potřebných odborných materiálů, které bude vyžadovat nová tvorba odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích.

Sedláci a další zemědělské subjekty v ČR - signatáři „Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ - se shodují na základních prvcích a podmínkách tvorby nové a moderní myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR:

1. Postavení „selské“ myslivosti v celém systému odvětví myslivosti v ČR

• Je nezbytné provést v úvodu specifikaci historického postavení „selské myslivosti“ na našem území, protože celých 68 let se v odvětví socialistické myslivosti nenašla ani pravdivá ani objektivní hodnocení tohoto historického fenoménu; naopak, „selská myslivost“ byla a dodnes je hodnocena jako něco odpudivého a neodborného (a dodnes se „bájí“ o tom, jak před rokem 1948 „ti hrozní sedláci“ stříleli na okrajích lesů z okopů brokovnicemi srnčí zvěř!).

• Proto je třeba zdůraznit, že zejména v období 1918-1948 byla „selská myslivost“ na historických územích Čech, Moravy a Slezska mezinárodní vizitkou myslivosti v ČSR -  charakterizovanou bohatstvím drobné zvěře (koroptev polní; zajíc polní; bažant obecný) v „selských“ polních a smíšených honitbách (kdy myslivost fungovala i bez hloupé a nesmyslné honby za „omedailovanými“ trofejemi z přemnožených populací spárkaté zvěře, migrujících ze státních lesních honiteb, které zbožňovali myslivci v ČSR/ČSSR /i v socialistickém bloku/ v období 1950-1989!).

• Po roce 1948 došlo v ČSR k tvrdé likvidaci selského stavu i selské myslivosti; kdy byly ukradené „selské“ polní a smíšené honitby přidělovány zájmovou ČMJ vznikajícím „mysliveckým sdružením“, složeným z nových myslivců-soudruhů dělníků a rolníků.

• Po roce 1948 pak v ČSR začal (pro myslivost zničující) postupný proces-éra „socializace myslivosti“; jejíž charakteristické prvky v podstatě přežívají dodnes; tedy:

• odklon od myslivecké ochrany a péče o divoké populace drobné zvěře (koroptev, zajíc, bažant) v polních a smíšených honitbách (i přes existenci výjimek); a příklon k voliérovým chovům bažantí a kachní zvěře, spojeným s nemysliveckým zabíjením;

• přenesení těžiště myslivecké činnosti (v polních a smíšených honitbách) z divokých populací drobné zvěře na „myslivecký chov a lov zvěře spárkaté“ – což přineslo řadu negativ; tzn., mnohonásobně přemnožené populace spárkaté zvěře; miliardové škody působené zvěří v zemědělství a lesnictví; desetitisíce hektarů poškozených či zničených lesních porostů; či škodlivý až nesmyslný „Göringův kult měření a hodnocení trofejí spárkaté zvěře a šelem“ aj.;

• usmrcování(zabíjení?) hladové spárkaté zvěře na hromadách krmiva před kazatelnami; či usmrcování(zabíjení?) volierově odchované bažantí a kachní zvěře – kdy se tyto nemyslivecké činnosti celá desetiletí dokonce považují za „myslivecký lov zvěře“; aj. aj.  

• Z výše uvedených faktů tedy jednoznačně vyplývá, že „selská myslivost“ v polních a smíšených honitbách v ČSR zaměřená na myslivecký management drobné a srnčí zvěře měla už před rokem 1948 svou nespornou vysokou kvalitu a normálně existovala i bez početných tlup přemnožené spárkaté zvěře (pro dnešní zemědělce je zcela nepochopitelné - že už královna Marie-Terezie okolo roku 1750 věděla, že rozvoj zemědělství je nemožný při trvale přemnožených populacích spárkaté zvěře; a proto nejen nařídila, ale hlavně skutečně dokázala prosadit naprostou likvidaci zvěře prasete divokého ve volnosti - ale dnes náš stát (a jeho lesničtí úředníci na MZe) celých 26 let tak intenzivně a odborně „likvidují“ populace zvěře prasete divokého v ČR, že se v roce 1990 lovilo 30.000 ks a v roce 2014 se loví 180.000 ks(!); takže je faktem, že stát (jeho úředníci) v myslivosti čtvrt století dává veřejně přednost zájmům lovecké lobby, před zájmům svých zoufalých sedláků).

• Dnes se tedy v uvedeném projektu snaží zemědělské subjekty vrátit se zpět k normálním „kořenům naší myslivosti“; tzn.:

• kdy bude v rámci „selské myslivosti“zaměřena pozornost zemědělských subjektů na přírodě blízký mysliveckých management drobné zvěře (koroptev polní; zajíc polní; bažant obecný) a srnčí zvěře v polních a smíšených honitbách;

• kdy zemědělské subjekty budou moci v rámci svých nových řídících kompetencí důsledně trvat na tom, aby lesnické subjekty ve svých lesních honitbách (kde je zvěř normována) plně respektovaly zákon, tzn., aby trvale udržovaly početní stavy populací spárkaté zvěře v zákonném rozmezí - mezi stavy minimálními a normovanými (čímž by skončily masové migrace některých přemnožených populací spárkaté zvěře z lesních /zejména státních/ honiteb na zemědělské pozemky - a tím i 45 let trvající devastace zemědělské produkce).

2. Postavení, zásady a principy „selské“ myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR

• „Selská“ myslivost na zemědělských honebních pozemcích bude v celém odvětví myslivosti v ČR mj. postavena na těchto základních pilířích:

• myslivost ve své základní podstatě není žádnou nezávaznou, nezávislou, rozvernou zájmovou (hoby) loveckou činností, ale v budoucnu musí být organickou součástí širokého spektra zemědělských, lesnických a rybářských činností - realizovaných člověkem v rámci jeho hospodářsko-ochranářských činností v přírodě;

• myslivost nikdy nebyla a není nějakou jednoduchou zájmovou činností, která se dá celá „odborně nacpat“ do jediné publikace s názvem „Myslivost“; která se dá na univerzitě naučit ve 14 dvouhodinách v jednom jednosemestrovém předmětu; a kde se dají vytvářet „renomovaní odborníci“ na několikaměsíčním kurzu;

• myslivost nelze plošně aplikovat na celé území státu; vždy existovala a existuje - specifická myslivost v lesích – s těžištěm mysliveckých činností zaměřených hlavně na spárkatou zvěř; a specifická myslivost na zemědělských pozemcích – s těžištěm mysliveckých činností zaměřených především na divoké populace drobné zvěře; a od tohoto odborného faktu odděleného chápání a fungování myslivosti (i když existuje řada spolčených prvků) by měla v budoucnu odvíjet i řada dalších věcí v tomto odvětví – tedy především struktura a složení ústředního orgánu státní správy myslivosti na MZe (a dále například myslivecké školství a vzdělávání či myslivecká věda a výzkum aj.);

• proto musí být řízení odvětví i realizace myslivosti na zemědělských honebních pozemcích plně v kompetenci zemědělských subjektů (vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků či zemědělsko-myslivečtí úředníci na MZe);

• kompetence - k ovlivňování vývoje myslivosti i k řízení celého tohoto odvětví se bude odvíjet od poměru honebních pozemků v ČR – tedy 70:30; kdy 70% honebních pozemků v ČR tvoří honební pozemky zemědělské a 30% lesní honební pozemky; takže ze 70% by myslivost v ČR měli řídit zemědělské subjekty a ze 30% subjekty lesnické (tím bude znemožněn návrat současného stavu, kdy o vývoji myslivosti a řízení celého odvětví ze 100% rozhodují lesnické subjekty /prostřednictvím lesnických úředníků z OLH na MZe/!);

• v honitbách a honebních společenstvech (HS) musí být v budoucnu řídící a rozhodovací kompetence velice citlivě rozděleny mezi vlastníky a uživatele zemědělských honebních pozemků; protože je logické, že skutečně kvalitní „selská“ myslivost nemůže být spojena pouze s vlastnictvím honebního pozemku – ale musí být spojena především s jeho zemědělským užíváním (protože pouze zemědělský uživatel honebního pozemku má možnost celým spektrem svých zemědělských činností zásadně ovlivňovat /pro volně žijící živočichy kladně či záporně/ i myslivecké a přírodo-ochranářské dění na těchto pozemcích).

3. Projekt „Renesance-emancipace myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“

• Nový pojem-projekt „Renesance-emancipace „selské“ myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ – představuje základní proces:

• jak „vyprostit“ myslivost realizovanou na zemědělských honebních pozemcích z dlouhodobé nadvlády lesnických subjektů (vykonávanou vedoucími lesnickými úředníky OLH na MZe) a částečně i zájmové ČMMJ;

• jak získat svobodné rozhodovací a řídící kompetence v myslivosti na zemědělských honebních pozemích;

• jak získat společenskou nezávislost a rovná práva zemědělských subjektů v celém odvětví myslivosti v ČR – a to, v celém rozsahu při porovnání s lesnickými subjekty.

• Stát (zastupovaný od roku 1990 vedoucími lesnickými úředníky z OLH na MZe) neustále zdůrazňuje, že stávající zákon o myslivosti dává zemědělským subjektům (vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků) všechny možnosti, jak svobodně uplatnit v myslivosti svá práva (což je obdobná „pravda“, jako tvrdit, že občané Čech, Moravy a Slezska měli v období 1939-1945 všechny možnosti, jak si pomocí své protektorátní vlády /pod totálním dozorem „Říšských orgánů a subjektů“/ „svobodně“ vládnout).

• Proto je hlavním cílem tohoto projektu-procesu to – aby si zemědělské subjekty (vlastníci a uživatelé zemědělských honebních pozemků) mohly o dění v myslivosti samy rozhodovat; a prostřednictvím zemědělských úředníků na MZe toto odvětví i spoluřídit.

• Pokud chtějí zemědělské subjekty vytvořit a zprovoznit skutečně fungující odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích, pak musejí co nejdříve zaměřit svou pozornost i na další důležité myslivecké obory (bez nichž nemůže myslivost fungovat) – a to například:

• oblast mysliveckého školství a vzdělávání – v níž je např. vysoké myslivecké školství dlouhodobě spojeno (ovládáno) hlavně s lesnickými fakultami;

• na nich se přednáší výhradně „lesnická myslivost“ kdy se vše v myslivosti odvíjí pouze od „lesnického nazírání na svět a myslivost“ (což může stačit tak pro myslivost na lesních honebních pozemcích, ale rozhodně ne pro myslivost na zemědělských honebních pozemcích);

• přitom je řešení zcela jednoduché - ať mají na lesnických fakultách kompetence k přednášení „lesnické myslivosti“ – tedy myslivosti realizované na lesních honebních pozemcích; a na zemědělských fakultách ať mají kompetence k přednášení „zemědělské myslivosti“ – tedy myslivosti realizované na zemědělských honebních pozemcích;

• oblast mysliveckého výzkumu i myslivecké vědy - která je dlouhodobě ovládána výhradně lesnickými vědecko-výzkumnými subjekty (které např. po roce 1993 myslivecký výzkum v ČR „ve svých zdech“ prakticky zcela zlikvidovaly);

• a i zde je řešení zcela jednoduché – na lesnických výzkumných ústavech zůstane jen „lesnický myslivecký výzkum“ - týkající se myslivosti na lesních pozemcích; a na zemědělská výzkumná pracoviště přejde „zemědělský myslivecký výzkum“ - týkající se myslivosti na zemědělských pozemcích;

• takže je jasným faktem, že jak myslivecké vzdělávání a školství, tak i myslivecká věda a výzkum (bez nichž nemůže ani selská myslivost fungovat) jsou dlouhodobě pod totální nadvládou lesnických subjektů (stejně jako celé řízení myslivosti v ČR); a i díky tomu jsou obě uvedené stěžejní myslivecké oblasti v dlouhodobé krizi.

   

4. Vytvoření nové „Myslivecké rady“ ministra zemědělství, které by vycházelo ze znění ust. § 57, odst. 6) zákona o myslivosti a respektovalo základní fakt, že 70% honebních pozemků v ČR jsou zemědělské honební pozemky.

• Na MZe musí fungovat nezávislá, širokospektrálně složená a odborně fundovaná „Myslivecká rada“ proto, aby měl ministr zcela objektivní a nezkreslované informace o veškerém dění v odvětví myslivosti (jinak nemůže ústřední orgán státní správy myslivosti fungovat).

• V současné „Myslivecké radě“ ministra zemědělství je ze 13 členů - 12 zástupců lesnických subjektů - a ani jeden zástupce subjektů zemědělských; a to i přesto, že stávající zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti (ve znění předpisů pozdějších) uvádí jednoznačně v ust. § 57 Orgány státní správy myslivosti - Orgány státní správy myslivosti, odst. 6): „Ministr zemědělství zřizuje Mysliveckou radu jako svůj poradní sbor složený zejména ze zástupců jiných správních úřadů, celostátně působících mysliveckých organizací, zemědělských a lesnických organizací, vysokých škol a výzkumných ústavů s činností na úseku myslivosti.“; takže se jedná o další jasné a dlouhodobé nerespektování zákona o myslivosti ze strany vedení MZe.

• Zemědělské subjekty v rámci procesu „renesance-emancipace“ trvat na tom, že složení „Myslivecké rady“ musí odpovídat jak výše uvedenému ustanovení zákona, tak musí odrážet podíl honebních pozemků (70:30) – tedy, že 70% členy rady by měli tvořit zástupci subjektů zemědělských a 30% členů rady by měli tvořit zástupci lesnických subjektů; a v rámci podílu 70:30 by měli být vybíráni do této rady i zástupci dalších subjektů – odborné organizace s celostátní působností; orgány státní správy; školská pracoviště; výzkumné ústavy aj.).

• Aby byla zabezpečena odbornost a hlavně nezávislost tohoto poradního orgánu ministra - nesmí jej v žádném případě řídit či jinak ovlivňovat sami vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe (jak tomu je už řadu let) - k jejichž dlouhodobě nekoncepční, nesystémové a neodborné „řídící činnosti“ by se měl tento nezávislý odborný poradní orgán především vyjadřovat.

5. Základní etapy procesu „Renesance-emancipace myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ a procesu „Reformy odvětví myslivosti v ČR“

• Je jasné, že v myslivosti vládnoucí vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe nikdy ani nenapadne jakkoliv pomáhat zemědělským subjektům získat ztracené pozice v odvětví myslivosti (je prostě třeba počítat s tím, že tito úředníci budou proti jakýmkoliv ztrátám svých kompetencí a dominantních pozic v myslivosti tvrdě bojovat)!

• Proto si musí zemědělské subjekty uvědomit, že celý tento projekt si musí samy odborně připravit, samy důrazně prosadit a samy celý zrealizovat – protože to za ně nikdo neudělá.  

• Základní etapy procesu:

1. Vytvořit rámcový projekt „Renesance-emancipace „selské“ myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“; který bude specifikovat historické kořeny selské myslivosti, základní prvky tohoto odvětví a základní kroky k jeho realizaci.

2. Z něj vypracovat návrh „Deklarace o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ – která bude základním ideovým, ideologickým a odborným základem celého nově vznikajícího odvětví myslivosti na zemědělských honebních pozemcích.

3. Na základě ní pak vytvořit novou, odbornou a moderně koncipovanou „Koncepci dlouhodobého rozvoje myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“; která bude přesně specifikovat fungování myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR; bylo by však velmi kontraproduktivní chtít od počátku procesu tvorby nového odvětví „myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ řešit všechny dlouhodobě nahromaděné problémy „postsocialistické myslivosti“; proto je třeba v hned v úvodu jasně oddělit všechny podstatné věci, od věcí méně podstatných (např. tvorba honitby či kompetence v myslivosti x odznak myslivecké stráže či sokolnictví);

   proto by měla být tvorba nové koncepce rozdělena na dvě základní části:

• I. oblast externí – tzn. úprava či vytvoření všech vnějších podmínek pro vznik a další existenci odvětví „selské“ myslivosti na zemědělských honebních pozemcích (tzn. rozhodující rozhodovací subjekty; řízení a rozhodování o vývoji odvětví myslivosti; základní principy a výchozí zásady „selské“ myslivosti; držitelé honiteb; systém tvorby a uznávání honiteb; systém státní správy myslivosti; systém právních předpisů aj.);  

• II. oblast interní – tzn. úprava či vytvoření vnitřních odborných a systematických podmínek pro fungování všech odborných mysliveckých oborů uvnitř odvětví „selské“ myslivosti na zemědělských honebních pozemcích (systém fungování myslivosti v honitbách; výčet druhů zvěře; systém mysliveckého managementu zvěře /ochrana, péče, hospodaření/; počty lovecky upotřebitelných psů; zakázané způsoby lovu aj. //;

  je jasné, že svou „Koncepci dlouhodobého rozvoje myslivosti na lesních honebních pozemcích v ČR“ (a v lesních honitbách) by měly vypracovat i lesnické subjekty (protože za celých 26 let nebyli vedoucí lesničtí úředníci z OLH na MZe /v součinnosti s lesnickými subjekty/ schopni vytvořit ani tuto „svou lesnickou koncepci myslivosti“).

1. Na základě obou uvedených odborných koncepcí myslivosti (na zemědělských či lesních honebních pozemcích) pak konsenzuálně vytvořit novou „Koncepci dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“; která bude koncepcí celého odvětví myslivosti v ČR (v této souvislosti je třeba zdůraznit, že vedoucí lesničtí úředníci z MZe celých 26 let opakovaně veřejně slibovali tvorbu nové koncepce myslivosti (jak ukládá zákon), ale ve skutečnosti se jí usilovně bránili; což je logické, protože systematicky pojatá koncepce myslivosti jim bude vytvářet veřejně známé mantinely, v nichž se budou muset při svých řídících činnostech pohybovat; což je pro ně nepřijatelné, protože oni si chtějí v myslivosti dělat jen to, co je zrovna napadne; či co po nich někdo z jejich „vyvolených“ požaduje.  

2. Na základě „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“ vytvořit „Státní mysliveckou politiku ČR“, ve které bude stát přesně specifikovat svou pozici a svůj vztah k celému odvětví myslivosti v ČR (tedy jak k myslivosti na zemědělských honebních pozemcích, tak k myslivosti na lesních honebních pozemcích).

3. Na základě „Koncepce dlouhodobého rozvoje odvětví myslivosti v ČR“ a na základě vládou ČR schválené „Státní myslivecké politiky ČR“ vytvořit „Státní mysliveckou dotační politiku“ v níž bude stát přesně specifikovat svou finanční pomoc na realizaci spektra mysliveckých činností, které bude stát zákonem po držitelích honiteb požadovat.

4. Na základě „Koncepce dlouhodobého rozvoje myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“ si zemědělské subjekty samy vytvoří svůj návrh „zákona o (přírodě a zemědělství blízké) myslivosti“; stejně tak, si lesnické subjekty samy (na základě „Koncepce dlouhodobého rozvoje myslivosti na lesních honebních pozemcích v ČR“) vytvoří svůj návrh „zákona o (přírodě a lesnictví blízké) myslivosti“; a z obou těchto návrhů pak bude vytvořen konečný návrh „zákona o myslivosti“.

5. Na základě uvedených odborných materiálů a právních předpisů v myslivosti se musí vytvořit projekt „Celkové reformy systému mysliveckého školství a vzdělávání v ČR“ v němž budou plně zohledněny specifické odborné rysy „myslivosti na zemědělských honebních pozemcích“ a „myslivosti na lesních honebních pozemcích“; a na vzdělávání myslivců se budou proporcionelně podílet zemědělská i lesnická školská pracoviště.

6. Na základě výše uvedených odborných materiálů a právních předpisů v myslivosti pak vytvořit projekt „Celkové reformy systému myslivecké vědy a výzkumu v ČR“; kdy i v ní budou plně zohledněny specifické odborné rysy „myslivosti na zemědělských honebních pozemcích“ a „myslivosti na lesních honebních pozemcích“; kdy se na myslivecké vědě a výzkumu budou proporcionelně podílet zemědělská i lesnická výzkumná pracoviště.

7. Na základě výše uvedených odborných materiálů a právních předpisů v myslivosti se musí vytvořit projekt „Reformy systému státní správy myslivosti v ČR“; kdy i zde musí být zohledněny specifické odborné rysy „myslivosti na zemědělských honebních pozemcích“ a „myslivosti na lesních honebních pozemcích“; kdy by se mělo preferovat, aby úředníci státní správy myslivosti v regionech s převládajícími zemědělskými honebními pozemky měli zemědělsko-myslivecké vzdělání.

Na základě výše uvedených skutečností a návrhů v této

„Deklaraci o myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“,

její signatáři vyzývají:

• zemědělské subjekty (vlastníky a uživatele zemědělských honebních pozemků);

• zemědělské držitele a uživatele polních a smíšených honiteb v ČR;

• rozumné členy zemědělských a mysliveckých odborných organizací;

• další subjekty zainteresované v  myslivosti na zemědělských pozemcích;

• zemědělce a myslivce ztotožňující se s uvedenými názory i stanovisky;

1. aby aktivně spolupracovali na prosazení a realizaci projektu

   „Renesance-emancipace myslivosti na zemědělských honebních pozemcích v ČR“

   i na tvorbě koncepčních materiálů, projektů a právních předpisů v této oblasti;

2. aby konečně pochopili, že - současní myslivci; lesnické subjekty; funkcionáři ČMMJ; lesničtí členové „Myslivecké rady“ ministra; a ani lesničtí úředníci z MZe – za nás sedláky-zemědělce tuto práci v myslivosti nikdy neudělají!

   Ing. Libor Řehák, Ph.D., člen regionální ASZ Louny a prezident APM ČR