Zneužití dotací hrozí především od těch, kdo je poskytují

S  Květou Mošnovou, členkou předsednictva ASZ, která hospodaří s manželem na Vystrkově, tj. na úpatí vrchu Načerák, jsme hovořili o dotacích, o mléce, o regionu Pelhřimov, ale také o zkušenostech z obce, kde byla v zastupitelstvu a pak si i zkusila být starostkou. Na první pohled budí dojem, že všechno dělá naplno, jenže po chvíli hovoru začne být jasné, že všemu dává ještě o něco více.

Na dohled je Humpolec a ještě o kousek dál Pelhřimov, dvě města, která jsou pro Vysočinu charakteristická. Vysočina je vůbec kraj zvláštní, zejména tím, že lidé zde jsou zvyklí spoléhat se sami na sebe a dovedou se o sebe postarat. Květa Mošnová charakterizuje tento region:

Vysočina je vlastně uměle vytvořený kraj. Máme zde části, kde se dá dobře polařit, a pak kopce, kde se zase více pase. Okres Pelhřimov, to jsou především brambory a mléko. V poslední době, bohužel, s výstavbou bioplynových stanic vzrostly na Vysočině podle mne příliš mnoho plochy kukuřice. Co ale považuji za důležité: pořád máme vodu a pracovité lidi.

Jak je zde na tom Asociace soukromého zemědělství?

V regionu Pelhřimov začalo soukromě hospodařit hodně lidí. Členů máme čtyřicet, to ale znamená v podstatě čtyřicet rodin, které se zemědělstvím živí. A vždy, když se objeví nějaké problémy, se k nám hlásí i ostatní soukromě hospodařící. Hodně našich členů vyrábí mléko, mnozí pasou masný skot, další množí sadbové brambory, popřípadě pěstují brambory na škrob. Dodávají je do škrobárny v Pelhřimově. Jiní třeba do Rakouska, ale tam nyní měli problém, zjistili totiž, že udat brambory nad smluvené množství se moc nedaří.

A když už se mluví o Asociaci, Květa Mošnová dodává:

ASZ Pelhřimov je členem ASZ ČR od jejího založení. Členové, ale i nečlenové si uvědomují, že se mají ke komu přimknout. Sami jsou tak zranitelní. Naše Asociace prochází politickým životem stále stejná, a podle toho jaké byly vlády, jsme se setkávali tu s pochopením, tu s nepochopením. Ale před žádnou z nich jsme neohnuli hřbet. Úžasné pak je, že dnes si sedláci jsou už zase jistí svou tradicí, svou pravdou a vidí, že ta tzv. rychlá politika je velmi krátkozraká. A také, že ty selské ostrůvky společnost opravdu velmi obohacují. Práce pro Asociaci mi zabere spoustu času, ale setkávání s lidmi stejné krevní skupiny mě nabíjí a vím, že alespoň někde je svět ještě v pořádku.  

Ano, o tom je možné se přesvědčit na řadě akcí ASZ, na dožínkách, přednáškách, soutěži Farma roku, a dalších.

Rychlá politika znamená, že hlavní je tzv. okamžitý politický efekt, ale dlouhodobá vize jaksi chybí. Jakpak by ne, když vláda a její ministři uvažují v horizontu čtyř let. Do dalších voleb. Z těchto úvah pak vycházejí opatření a návrhy na řešení problémů s nadvýrobou mléka, které „vygenerovalo“ ministerstvo zemědělství. Květa Mošnová k tomu říká:

Ke kolísání výkupních cen docházelo už v době, kdy platily kvóty. A pokles cen nastal ještě před zrušením kvót. Řešením ale asi těžko budou dotace na snížení produkce, ostatně o ně mezi sedláky velký zájem nebyl. Ani se tomu nedivím, menší se totiž stanou ještě menšími a zranitelnějšími. Navíc pravidla dotace neumožnila úplné ukončení produkce mléka. Důsledkem poklesu cen byla spíše zvýšená brakace a tím zvýšení užitkovosti a zkvalitnění stáda, takže nakonec nula od nuly pojde. Tudy cesta nevede. Lze říci, že dotace obecně nejsou rozhodující, byť se samozřejmě loni hodily, mléko opravdu není ziskové, bez dotací by nebylo na investice.

Jestli by něco stálo za podporu, tak je to kvalita. Podpora kvality mléka by měla mít pro chovatele motivační charakter. Myslím si, že lidé by mohli pít kvalitnější mléko vyrobené z trávy (nemusí to být biomléko), rozdíl v chuti je patrný. Ale nelze přece jen podporovat veškerou výrobu, kterou neumíme umístit na trh! A o mléce něco vím, máme 60 dojnic, užitkovost 10 500 litrů, přičemž ze dvora prodáme denně 50 litrů. To je zanedbatelné množství, ale lidé si rádi přijíždějí a my je tu rádi vidíme. Měli jsme automat ve městě, ale přestěhovali jsme jej sem na farmu, je to jednodušší a operativnější. A také plánujeme koupi dojicího robota, počítáme, že ušetří práci.

Na statku totiž na 120 hektarech pracuje 5 lidí, manželé Mošnovi, dcera a dva zaměstnanci. Když je potřeba, zaskočí i bratr, který je podkovářem.

Začínali jsme s vrácenými 15 hektary. Ty vrátili z JZD otci v roce 1991. Měli jsme štěstí, že nás nevystěhovali, přestože můj děda vstoupil do družstva až v roce 1957. Nechtělo se mu, měl šlechtitelský chov, nové objekty. Však se také družstvu do vracení nechtělo. Otec si zde zažádal o vrácení majetku jako první. Ke zmíněným 15 hektarům jsme přikoupili 16 od státu a 5 od soukromníka, zbytek do 120 hektarů máme pronajatý. Mohu říci, že pět lidí to dobře uživí. Na 60 % výměry máme travní porosty, plus trávu na orné půdě, jen na 10 % je kukuřice a krmné obilí. A je to znát na kvalitě mléka i na krajině. Jsou zde problémy s erozí, proto se snažíme nezatěžovat půdu kukuřicí. A kvalita mléka? Ta stojí na krmné dávce, když je založena na travní senáži nebo se pase, stačí méně kukuřice. A to by také stálo za podporu, zvýhodnit při výrobě mléka trávu proti kukuřici.

Ještě k dotacím. Samozřejmě jsou hotové peníze potřeba, ale nestojíme o dotace za cenu ztráty nezávislosti. A v tom vidím riziko, že poskytování dotací je využíváno k omezování nezávislosti hospodářů. Na to pozor!

Ve zdejším na pohled idylickém kraji, i když je zde docela větrno, je zaděláno na možná velké problémy.  Které to jsou, vysvětluje Květa Mošnová:

Musíme sledovat, jak se vyvíjejí návrhy na rozšíření rychlodráhy, tj. železnice. Přes Vysočinu je naplánováno několik variant. Jistě bude potřeba se vyhnout vodním zdrojům, ale naruší to systém hospodaření. Původní trasa měla vést okolo Čáslavi, nyní se hovoří o Jihlavě a o zastávce Vysočina. A nemá jít o řešení nákladní dopravy, to by se snad dalo pochopit, ale o dopravu osobní. To v našich podmínkách cestování na docela krátké vzdálenosti je spíš nesmysl, ne?

Dalším možným problémem je nyní navrhované rozšíření ochranného pásma okolo zdrojů pitné vody, vodního díla Želivka. Má jít o rozšíření III. resp.II. ochranného pásma Švihov Želivka. Týká se 90 000 hektarů. Co by to znamenalo pro hospodáře? Velké omezení pro pěstování plodin, hnojení, pasení a také omezení počtu chovaného dobytka. Zkrátka musíme být stále ve střehu a učit se využívat zákonné možnosti, vznášet včas připomínky a megalomanské záměry se pokoušet modifikovat do přijatelné podoby, když už jim nelze zcela zabránit.

S tím máte zkušenost, že?

Ano, zkusila jsem si to v obecním zastupitelstvu a posléze ve funkci starostky. Vypracovával se zde územní plán, hovořilo se o biokoridoru, ale na tak nešikovném místě. Podobné to bylo s plánovanou průmyslovou zónou.  Tyto plány jsem rozporovala a bylo mi řečeno, že když jsem tak chytrá, ať kandiduji a ukážu se. Tak jsem kandidovala, dostala jsem nejvíc hlasů a musela jsem se ukázat. Navíc byla rozestavěná čistička odpadních vod. Se stavařinou jsem neměla žádné zkušenosti, problémy s firmou a úřady mě stály pět let života. Čističku jsme dostavěli, územní plán se předělal. Byla to dobrá, ale tvrdá škola pro další podnikání.

Kromě práce na statku i práce pro Asociaci si paní Květa Mošnová dovede najít čas, aspoň občas, na koníčky. Tedy na koně. Několik se jich pase a probíhá hned za statkem pod lesem vrchu Načerák. Však její otec byl zakladatelem prvního zdejšího jezdeckého klubu a známé soutěže Humpolecká Zlatá podkova. Takže je to v krvi? Jezdí i dcera a bratr koně ková.

Josef Duben

Rozhovor právě vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2017), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům Asociace soukromého zemědělství ČR.