Jak je to skutečně s placením daní a pojistného v Polsku?

Minimálně od doby vstupu ČR do Evropské unie - tedy od roku 2004, slýcháme z úst našich zemědělců, výrobců potravin i představitelů resortu zemědělství opakovaně informace o tom, že polští zemědělci neplatí sociální a zdravotní pojištění, díky tomu mají nižší náklady na zemědělskou produkci a mohou tak do Česka dodávat levnější zemědělské suroviny a potraviny z nich vyrobené. Což považují naši zemědělci a potravináři za diskriminaci, a pokud by to tak, jak říkají, byla pravda, fakticky by o skutečnou diskriminaci šlo.

Jenže ono je to trochu jinak a každopádně není pravda ani náhodou, že by zemědělci v Polsku byli od poplatků osvobozeni. Z logiky věci by tomu ani tak být nemohlo, protože, i když si polská strana při vstupu do EU vyjednala řadu výjimek (na rozdíl od ČR), a i když není oblast daní a pojištění v EU sjednocena, nebyl by patrně „bianco šek“ na nulové poplatky v polském zemědělství v EU průchozí.

Jak přitom již v roce 2009 konstatoval ve své analýze daňových systémů ve vybraných zemích EU tehdejší Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE), drtivá většina zemědělců u našich severních sousedů sice neplatí daň z příjmů fyzických osob, ale platí takzvanou zemědělskou daň, která je základní formou zdanění zemědělců v Polsku. Data z této analýzy byla přitom aktualizována na podmínky roku 2016, takže jak ministerstvo zemědělství, tak i naši zemědělci, pokud by se o situaci zajímali, mají k dispozici potřebné informace. Bylo by ale záhodno, aby alespoň o základních datech byla také informována spotřebitelská a laická veřejnost, a zřejmě i část samotných zemědělců žijících v mylných představách. I proto, že pokud by ČR aplikovala systém daňových a pojistných odvodů tak, jako je tomu v Polsku, odváděla by skutečně značná část našich zemědělců v rámci daní a pojištění méně peněz než dosud, avšak především těch, které lze označit za menší a střední podnikatele. Ti velcí by naopak odváděli většinou více peněz, než odvádějí v ČR v současné době.

Je tomu tak proto, že – stručně řečeno – v Polsku je zemědělská daň konstruována progresivně, kdy vyšší odvody platí větší subjekty. Systém je ale poměrně složitý, v některých případech jsou zemědělci v Polsku osvobozeni skutečně od daně z příjmů fyzických osob. Na druhou stranu ale zdravotní a penzijní pojištění platí prakticky všichni, a to do Zemědělského fondu sociálního zabezpečení (KRUS) – loni to bylo 1,43 milionu osob. Jak to tedy ve skutečnosti je?

Daň z příjmů fyzických osob jsou v Polsku povinni platit pouze ti zemědělci, kteří se zabývají některou ze specifických vybraných činností, jako je například skleníkové hospodářství, produkce drůbeže, produkce hub, včelařství, velkochov prasat, produkce kožešinových zvířat nebo chov bource morušového. Tyto specifické zemědělské produkty vyrábí pouze cca 2-5 % zemědělců, což znamená, že rozhodující většina polských zemědělců, jako jedněch z mála zemědělců v EU, neplatí daň z příjmů, ale právě zemědělskou daň. Rovněž v případě čerpání dotací z EU z nich polští zemědělci nemusejí odvádět žádné daně. Zemědělci zdanění touto daní nemusí vést účetnictví.

Zmiňovaná zemědělská daň se týká půdy pro pěstování plodin, která převyšuje výměru jednoho hektaru. Výpočet daně využívá koeficienty v závislosti na úrodnosti půdy, rozlišuje mezi ornou půdou a loukami a pastvinami, jsou stanoveny čtyři zóny v závislosti na ekonomických a produkčně klimatických podmínkách, deset tříd využit í a čtrnáct tříd půdních typů. Zařazení půdy je určeno polským ministerstvem financí. Základní zemědělská daň z jednoho hektaru zemědělské půdy v roce 2016 činila 134,38 PLZ. Farmáři ale mohou být v některých případech od daně osvobozeni – například farmář, který zvýší výměru svého podniku až na 100 ha, může být po dobu pěti let zproštěn povinnosti platit daň z půdy. Půda nižší kvality je rovněž zproštěna daňové povinnosti, což se týká zhruba jedné třetiny výměry orné půdy.

K sociálnímu zabezpečení využívají pak polští zemědělci „Zemědělský fond sociálního zabezpečení (KRUS)“.Ten byl původně vytvořen k tomu, aby zajišťoval výplatu starobních důchodů pro zemědělce a i v současné době představují příspěvky placené farmáři pouze malou část příjmů fondu - více než 90 % peněz jde do fondu přímo ze státního rozpočtu. Všichni Poláci, kteří vlastní více než 1 hektar zemědělské nebo lesní půdy, se mohou registrovat u KRUS místo v normálním systému sociálního zabezpečení (ZUS - Zakład Ubezpieczeń Społecznych). Příspěvky do KRUS jsou nižší než v případě ZUS, třebaže zemědělci čerpají obdobné výhody s ohledem na zdravotní péči a sociální standard. Avšak některé benefity, například penze, jsou v systému KRUS nižší. V roce 2014 bylo v systému KRUS registrováno více než 1,43 milionu osob. Výše příspěvků se pohybuje od 390 PLN za čtvrtletí pro rolníka do 50 ha do 1662 PLN pro rolníka nad 300 ha, kteří neprovozují jinou hospodářskou činnost mimo zemědělství. U zemědělců provozujících i jinou hospodářskou činnost jsou příspěvky vyšší, a to od 654 PLN do 1926 PLN za čtvrtletí. Příspěvek se skládá z příspěvku na důchodové pojištění, jehož výše se mění v závislosti na obhospodařované ploše a aktivitách zemědělce, a z příspěvku na zdravotní pojištění (viz následující tabulka).

Tento systém silně zatěžuje polský rozpočet, proto je snahou současné vlády prosadit reformu a příspěvky na sociální pojištění diferencovat v závislosti na velikosti hospodářství, a ve druhé etapě v závislosti na zisku zemědělců. To by mělo motivovat zemědělce k zavádění účetnictví s tím, že později by i zemědělci platili daň z příjmů.

KRUS zahrnuje nejen penzijní pojištění, ale i zdravotní a nemocenské pojištění, fond vlastní rehabilitační zařízení a také školí zemědělce. Podstatné přitom je, že je výše platby stanovena podle velikosti farmy, přičemž největší podniky platí téměř šestinásobně vyšší starobní pojištění, než zemědělci obhospodařující výměru do 50 hektarů.

Platby zemědělců do fondu v Kč/měsíc. (kurs 1 PLZ = 6,20 Kč)

Nemovitosti jsou předmětem místní daně. Daňový základ vychází u budov z podlahové plochy, u půdy z její výměry, přičemž převod majetku, pokud jde o dědění nebo darování půdy a staveb pro zemědělství, dani nepodléhá. Převod zemědělských obytných budov pak nepodléhá normální dědické dani pouze tehdy, pokud dědic není vlastníkem jiného rezidenčního majetku a prohlásí, že zděděné bydlení bude využívat po dobu nejméně pěti let.

Petr Havel s využitím podkladů ÚZEI