Z Česka mizí kvůli erozi nejúrodnější půda. A bude hůř

Nejúrodnější svrchní vrstva půdy klíčová pro růst plodin na polích se v podmínkách střední Evropy tvoří rychlostí jeden centimetr za sto let. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) přitom odhaduje, že kvůli vodní erozi v Česku zmizí až 21 milionů tun ornice za rok. Škodu vyčísluje na 9 miliard korun ročně.

Půda je v klimatických podmínkách Česka ohrožena především právě vodní a vedle toho i větrnou erozí. Podle aktuální Zprávy o životním prostředí za rok 2016, kterou si nechalo zpracovat MŽP, je potenciálně ohroženo vodní erozí 57 procent zemědělské půdy, z toho 18 procent dokonce extrémně. Větrnou erozí je pak ohroženo 18 procent zemědělské půdy.

Příčinou takových čísel je zejména nevhodné hospodaření a v posledních letech i počasí, kdy stále častěji přicházejí přívalové deště střídané dlouhými obdobími sucha. Nastává pak situace, že voda z vydatného deště se nevsakuje a po vyprahlé půdě odtéká pryč i s nejcennější vrstvou ornice.

Mimochodem právě schopnost půdy vsáknout vodu se u nás za poslední století rapidně snížila. Experti odhadují, že ještě na začátku minulého století na celém českém území zadržela celkem bezmála jedenáct miliard kubíků vody (bilionů litrů). Dnes je toto číslo poloviční.

Lze to vyjádřit i jinak: metr krychlový půdy by měl být schopen pojmout přes 300 litrů vody, v Česku jsou však oblasti, kde je to litrů jen šedesát. 

A prý bude hůř. Vědcům z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování České zemědělské univerzity totiž nedávno ze simulací vyšlo, že v polovině století bude erozivní působení deště ještě o zhruba pětinu silnější a o další pětinu ke konci století.

„Působením člověka je proces eroze výrazně urychlený. V případě pěstování erozně nebezpečných plodin, jako je například kukuřice, až tisícinásobně. Přitom na silně erodovaných půdách dochází ke snížení hektarových výnosů až o 75 procent a ke snížení ceny půdy až o 50 procent,“ píše se v analýze, kterou má Česká televize k dispozici.

„Kromě pěstování erozně nebezpečných plodin vede ke zrychlené erozi také masivní scelování pozemků, pěstování monokultur, rušení krajinných prvků, absence zatravněných pásů či teras, obhospodařování půdy bez ohledu na svažitost pozemků a podobně,“ doplňuje zpráva.

Nejhorší situace panuje v Polabí a na jižní Moravě – tedy v regionech, které vždy patřily mezi nejúrodnější v zemi. Třeba na polích jižně od Brna však již téměř není černozem, ale bělavá spraš bez humusu.

Česko je na tom špatně i v porovnání se zahraničím. Vodní erozí je v Rakousku ohrožena třetina veškeré zemědělské půdy, ve Francii necelá pětina a v Belgii desetina. V tuzemsku je to již zmíněných necelých šedesát procent.

Co dále vyplývá ze Zprávy o životním prostředí za rok 2016

Ohrožené druhy

Česká příroda nabízí velmi pestrou paletu rostlin, hub i živočichů. Bohužel nemálo z nich je ohroženo a u některých druhů dokonce hrozí, že z přírody zmizí. V roce 2016 bylo v Česku evidováno celkem 487 ohrožených druhů rostlin, 108 druhů hub, 26 druhů savců, 123 druhů ptáků, 11 druhů plazů, 19 druhů obojživelníků, 20 druhů ryb a 116 druhů bezobratlých. 

Nejvyšší podíl ohrožených druhů na celkovém počtu je u plazů, kde je číslo skutečně hrozivé – 100 procent. Jinými slovy všechny druhy plazů žijících v Česku spadají do alespoň jedné z kategorií ohrožení.

U obojživelníků je toto číslo o něco nižší - 90,5 procent. Nejnižší je tento podíl u hub (1,8 %) a bezobratlých (0,3 %).

Invazní druhy

Příroda na českém území čelí invazi druhů rostlin a živočichů, které v této části střední Evropy nejsou původní. Mnohdy jde o druhy, které vytlačují domácí populace a ohrožují tak jejich existenci.

Z celkového počtu 1 454 nepůvodních druhů rostlin, které se vyskytují nebo byly zaznamenány na českém území, je za invazní – tedy za nebezpečné – považováno 61 druhů. Mezi ty nejnebezpečnější patří například bolševník velkolepý, křídlatky japonská, sachalinská a česká, netýkavka žláznatá, vlčí bob mnoholistý nebo pajasan žláznatý.

U živočichů je zdokumentováno 278 nepůvodních druhů, z nichž je 113 druhů invazních. Z hlediska dopadů na biologickou rozmanitost představují největší riziko norek americký, mýval severní, sika japonský, řada druhů ryb jako je střevlička východní či karas stříbřitý nebo severoamerické druhy raků (rak pruhovaný a signální), přenášející račí mor.

Nejvyšší počet invazních druhů se vyskytuje podél velkých měst, vodních toků a silnic, které vytvářejí snadno prostupné koridory pro šíření těchto druhů.

Chráněná území

Národní parky, chráněná území, přírodní rezervace. Česko jich má plno. Nejstarší chráněné území je Žofínský prales v Novohradských horách, které bylo vyhlášeno roku 1838. Zároveň to je nejstarší přírodní rezervace v Evropě.

Nejstarší chráněná krajinná oblast v Česku je od roku 1955 Český ráj. Nejstarší národní park byl vyhlášen v roce 1963 a jde o Krkonošský národní park. Poslední chráněná krajinná oblast, která byla u nás vyhlášena, jsou od 1. ledna 2016 Brdy.

Celkem bylo v roce 2016 chráněno prostřednictvím zvláště chráněných území a evropské soustavě Natura 23 % rozlohy České republiky.

AUTOR Pavel Švec

zdroj: ČT24