Test: Polovina gothajů má málo masa, některé obsahují zakázaný separát

Gothajský salám s cejchem dělnické svačiny a laciné uzeniny se pyšní dlouholetou tradicí, ne vždy je ale kvalitní. Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře dvanáct vzorků těchto měkkých salámů, aby prověřil jejich kvalitu. Více než polovina v nezávislém testu propadla kvůli problémům s množstvím nebo kvalitou použitého masa. Ve dvou případech dTest byl dokonce přítomen i zakázaný separát.

„Sedm z 12 testovaných gothajských salámů klame zákazníka. Dva gothaje, konkrétně Bivoj a Zeman, obsahovaly méně masa, než slibovaly na obalu. Ve čtyřech dalších salámech se našla drůbeží bílkovina, ani jeden z nich ji však neuváděl na etiketě. Šlo o gothaje značek Chodura, Horeca Select z Makra, Maso uzeniny Polička a Schneider, "shrnuje výsledky testu Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

"Dva salámy vyrobené na Slovensku obsahovaly zakázaný separát, tedy strojně oddělené maso. Zjistili jsme to tak, že jsme v laboratoři nechali změřit obsah vápníku a kostních úlomků. Jejich vysoký obsah ukázal, že Mecom Group Gothaj ani Schneider Gothajský salám českou legislativu nedodržel,“ dodává Hoffmannová.

Vyšší obsah čistých svalových bílkovin znamená vyšší obsah masa, případně jeho vyšší libovost či nižší šlachovitost. „Česká vyhláška se u požadavků na kvalitu měkkých salámů spokojila jen s limity pro obsah masa a tuku. Například německá legislativa je přísnější a ukládá výrobcům měkkých salámů i minimální množství svalové bílkoviny. Z našich vzorků by německým požadavkům na nejméně 7,5 procenta svalových bílkovin vyhověly pouze dva měkké salámy – Horeca Select a Chodura,“ komentuje Hoffmannová.

Obtížnou disciplínou bylo pro většinu vzorků i senzorické hodnocení, nevedlo se jim například ve zkoušce konzistence. Nejhůře si vedl 400g gothaj z Poličky, ale poznámku k nevhodné konzistenci si odnesly bez výjimky všechny vzorky. Nejčastěji hodnotitelé vytýkali mazlavost a přílišnou měkkost. Při hodnocení chuti odešlo osm výrobků se čtyřkou, mezi nejčastějšími výtkami byly štiplavá chuť a přítomnost nežádoucích příchutí.

Pamětníci s nostalgií vzpomínají na to, že kdysi gothaj chutnal lépe a byl kvalitnější. „Chuť nedokážeme zpětně posoudit, ale pro porovnání obsahu se nám podařilo sehnat státní normy pro gothajský salám z let 1961, 1967 a 1978.

Předrevoluční receptury nařizovaly použití zhruba 65 procent směsi vepřového a hovězího masa, ale tehdy se jako maso označovala i surovina tučnější a šlachovitější než dnešní definované maso. Proto by 65 procent masa v receptu bylo v přepočtu zřejmě méně, než dnešních 65 procent masa uvedených na etiketě,“ vysvětluje Hoffmannová.

Navíc již na sklonku sedmdesátých let mohl gothaj obsahovat několik éček – dusitan a polyfosforečnany. O jejich přítomnosti se někdejší zákazník ani nemusel dozvědět. Na obalu ani při prodeji totiž nebylo nutné uvádět složení.

Kontrola jakosti v 60. a 70. letech byla z dnešního pohledu poněkud povrchní – sledoval se pouze obsah tuku, vody, soli, škrobu, dusitanů a senzorická kvalita. Analýzy potvrzující použití předepsaného množství masa, přítomnost separátu a drůbežích bílkovin mezi uvedenými zkouškami chyběly. Není tedy nic nového, že si uzenáři při výrobě vypomáhají éčky, tedy přídatnými látkami, aby vylepšili chuť, vůni, barvu a konzistenci salámů.

Autor: Redakce