Zemědělství není práce, spíš životní styl, vypráví farmář František Němec

Mladých i úspěšných farmářů není v Česku zas tak mnoho. Nejčastěji se k farmaření dostanou díky rodinnému původu. A to je i případ Františka Němce.

Začali hospodařit na dvaceti hektarech a s dvanácti kusy skotu, dnes vlastní sto padesát hektarů zemědělské půdy, navíc vyrábějí neskutečně dobré jogurty, ochucené tvarohové krémy či sýry – zásadně v ekologických nebo vratných obalech. Mezi nejúspěšnější české podniky se řadí i proto, že se nachází v nejčistší oblasti České republiky – Českomoravské vrchovině. Zdejší krajina bývá právem nazývaná českým Skotskem.

Jste na Vysočině spokojený? Nikdy vás nenapadlo se odstěhovat jinam?Jsem v Netíně šťastný a opravdu mne nenapadlo, že bych se odstěhoval. Práce v zemědělství mě totiž strašně baví. Vesnici mám rád a svou práci se snažím dělat co nejlépe, chci utvářet venkov takový, jaký si myslím, že by měl být. Aby se na pastvinách pásly krávy, aby zvířata ve stájích měla dobrý život, abychom dobrým osevním postupem zlepšovali kvalitu obhospodařované půdy a našim nástupcům zanechali hodnotné výrobní prostředky pro produkci potravin.

Pocházíte sice ze zemědělského rodu, ale jaký byl život vaší rodiny před revolucí? Čím se vaši rodiče živili?Před revolucí jsme doma měli pořád býka, prase i krávu, a to asi dalo základ našemu dnešnímu hospodaření, protože ani komunisty přerušené hospodaření na statku nezpůsobilo, že bychom přestali ctít tradiční zemědělství. Za to jsem moc rád. Zemědělství odjakživa patřilo k našemu rodu.

František Němec (*1977) se narodil v Mostištích na Českomoravské vrchovině. Vyučil se v oboru opravář zemědělských strojů se zaměřením na rostlinnou výrobu. Vede Farmu rodiny Němcovy v Netíně u Velkého Meziříčí, kde pracuje už od konce školy, a působí také jako viceprezident Společnosti mladých agrárníků. Je ženatý a má tři děti.

Rodiče nikdy nelitovali svého rozhodnutí pustit se do soukromého podnikání nelitovali?Nelitovali, a dnes mají radost z toho, jak budujeme farmu a jak se rozvíjíme. Samozřejmě nám do řízení občas mluví, ale poradní hlas i zkušenosti jsou důležité. Máme štěstí, že nás rodiče nechají, abychom se sami rozhodovali a že jsme se ke všemu dostali postupně. Nicméně kdybych před lety věděl to, co vím dnes, možná bych do toho nešel. Neznalost je někdy docela dobrá…

Chápu, že k zemědělství zřejmě musíte mít blízký vztah, to se přece nedá dělat jen pro peníze. Jak se vůbec v Čechách farmaří?My hospodaříme na sto padesáti hektarech, ve stájích chováme krávy, prasata a kuřata na výkrm. Zemědělství nás baví a je to jistě i náš životní styl, prostě všechno se točí kolem farmaření. Když je vám práce koníčkem, tak je potom radost dělat všechno pro to, aby práce na poli či ve stáji byla tím nejlepším, co vás každý den potká.

Ale soukromý zemědělec musí v podstatě vykonávat „práci všeho druhu“, být agronomem, zootechnikem, ekonomem, opravářem strojů, elektrikářem i řidičem traktoru v jednom, ne?A to je to, co mě na zemědělství baví, že musíte mít široký záběr informací, musíte se přizpůsobit podmínkám, které dnes na farmě máte. Každý den je práce prostě jiná. Jsem rád, že ji mohu dělat, i když v poslední době se musím spíš věnovat byrokracii než zemědělství.

V Česku je tohle odvětví občas vnímáno jako trochu nepopulární obor. Lidé si možná pořád spojují zemědělce s trapnými budovatelskými filmy. I proto u nás v zemědělství pracují jen asi dvě procenta obyvatel. Nebo se to již trochu lepší?Pro mě bylo zemědělství vždycky prestižním oborem pro podnikání a práci. A nemyslím si, že by ho lidé brali jako nepopulární obor. Když vidíte, jak se pasou krávy, když se narodí nové zvíře, tak to jsou věci, které vás nesmírně motivují.

Daří se vám generační obměna a nábor nových zaměstnanců? Jde vlastně na farmu přilákat mladé lidi?Podle mě je potřeba mladým lidem a dětem ukázat, jak vznikají základní vstupní suroviny pro výrobu potravin, aby vůbec měli všeobecný přehled. Třeba o tom, jaké potraviny se dají vyrábět, co vlastně lidé konzumují, jaké je složení jejich běžného jídla. Vlastně si myslím, že každý by se měl zajímat o původ potravin zajímat.

Jednou jste řekl, že „v zemědělství nedostanete notebook, auto, třicet dní dovolené ani volnou pracovní dobu. Je to práce víceméně pořád.“ Vy jste převzal otcovu živnost automaticky, či nebo jste se zprvu vzpíral?Když jsem začínal, bavilo mě více ježdění s traktorem a nedovedl jsem si představit, co všechno obnáší zajistit chod farmy i potravinářských provozů. A pořád se tomu ještě učím, ale myslím, že výsledky naší práce hovoří o tom, že se nám něco podařilo a že to asi děláme trochu dobře.

Evidentně vedete podobně i svého dospívajícího syna, několikrát jsem zažila, že mě obsluhoval ve vaší pojízdné prodejně na pražských farmářských trzích. Zapojil jste tedy do práce na farmě celou rodinu? A máte vůbec čas na letní nebo zimní dovolenou?Celou rodinu Zapojili jsme do práce celou rodinu zapojili, to je jasné. Jenže pro mě je nejlepší dovolenou jezdit na jiné farmy a dívat se, jak se kde hospodaří, protože to je skutečně můj životní styl. Máme dnes už tři děti a s nimi podnikáme i tradiční dovolené. Ale samozřejmě je bereme i na exkurze na farmy, aby vidělyi, jak se kde pracuje. Hlavně se z nich snažíme vychovat slušné lidi.

Jak vás napadlo, že se kromě zemědělství vrhnete i do potravinářství?Když jsem kolem roku 2007 začal po otci farmu přebírat, měli jsme asi padesát hektarů a osmdesát dojnic. To by nás neuživilo. Museli jsme náš příjem diverzifikovat, abychom na farmě mohli všichni zůstat a společně pracovat. Přirozeným vývojem pak bylo, že jsme začali zpracovávat mléko na jogurty i sýry. Během času k tomu přibylo rovněž zpracování uzenin a masa.

Kdo vlastně vaše výrobky vymýšlí? Některé vaše jogurty či tvarohové krémy mají nejen zajímavou chuť, ale i docela neotřelý obal a design.Příchutiě a složení vymýšlíme sami, chceme dělat hlavně české výrobky s typickým středoevropským ovocem. Používáme tedy jahody, borůvky a maliny – žádnou přehnanou exotiku, dokonce ani banán či mango. Za poslední tři roky se příchutěi marmelád trochu změnily a lidé výrazné chutě stále vyžadují. Vyrábíme ale například i zdravý neochucený probiotický nápoj, ale prodává se minimálně. Grafiku nám zajišťují externí pracovníci. Vymyslet dobrou etiketu, která funguje, je těžké, jde i o souhru náhod. Důležitý je pro nás ekologický aspekt, stále se držíme skla a vratných obalů, byť to není nejlevnější.

Část výrobků prodáváte přímo na farmě, část rozvážíte zákazníkům. Prý nabízíte i ojedinělou možnost dovozu čerstvých mléčných výrobků až domů nebo do zaměstnání. To je sympatické.Základem je naše prodejna v Netíně. Každý, kdo přijede, si u nás na farmě může zakoupit všechny výrobky, které vyrábíme. Důležité pro Pro všechny zákazníky je důležitá i dostupnost, proto se už od roku 2009 snažíme provozovat vlastní e-shop. Byli jsme dokonce prvním e-shopem s potravinami na našem trhu. Nicméně jsme pořád zemědělci a neumíme nabídnout tak kvalitní služby jako konkurenční internetoví obchodníci, z nichž se nakonec stali naši obchodní partneři.

Farmáři hledají odbyt nejen v sezóoně, ale i mimo frekventované měsíce a v zimě. Jako úplně první jste otevřeli vlastní farmářskou prodejnu v pražské Vodičkově ulici. Druhá prodejna na Letné následovala po několika měsících. Nebáli jste se otevřít podnik na tak prestižních adresách?Maloobchod je složitá disciplína. Když jsme v roce 2009 otevřeli první farmářskou prodejnu, netušili jsme, do čeho se pouštíme. Během roku jsme pak otevřeli dokonce další dvě. Jenže pro maloobchod by bylo potřeba mít aspoň 2000 položek na prodejně, což jsme nebyli ochotni dělat. Nechtěli jsme být pouhými překupníky. A tak jsme prodejny postupně uzavřeli a nyní se věnujeme více farmářským trhům, pojízdným prodejnám, e-shopu a prodeji přes naše odběratele.

Naučil jste se využívat i sociální sítě?Snažíme se, ale nevím, zda to má reálný význam. Spíše je výhodné, že náš Facebook slouží nejen fanouškům, ale že je i takovým průřezem historií, můžete si na něm dokonce najít i tipy na jídla, která se z našich potravin dají uvařit. Jako jedni z prvních máme širokou základnu zákazníků a vlastně už možná nepotřebujeme hledat nové.

Před třemi lety sepsali obyvatelé Netína petici proti rozšíření vaší farmy. Někteří nesouhlasili se zvětšením objemu výroby, obavy měli především z nárůstu zápachu a nepořádku. Místní starostka sice tehdy řekla, že si vaší práce a toho, že podnikáte právě v Netíně, váží, přesto petice vznikla. Mrzelo vás to?Samozřejmě, že mi to nebylo jedno. Nešlo o starousedlíky, ale o lidi, kteří se do Netína přestěhovali. Obcházeli místní, začali vykládat, jak to bude v Netíně strašně smrdět a hrozně vypadat… Vůbec neměli představu o tom, co chceme dělat, nepřišli se zeptat, o co se snažíme, nepřišli se podívat, co náš provoz obnáší, ani co chceme stavět. Viděli jen svůj zájem. Víte, přes Netín projede dva tisíce aut denně, provoz našich vozidel je proti tomu minimální. Možná šlo o závist nebo nějakou jinou motivaci, ale už to neřeším.

Dnes je v módě agroturistika, expandujete i tímto směrem?Agroturistikou se zabýváme velice málo. Uvidíme do budoucna, jde o další obor podnikání a věnovat se více věcem naráz pro nás není úplně jednoduché.

Autor: Ilona Smejkalová, Denis Drahoš