Dobrá myšlenka - špatná realizace

Podpora producentů a zpracovatelů mléka v režimu jakosti Q CZ byla ve svém původním záměru veskrze správná myšlenka - mělo jít totiž, a v zemích EU tomu tak také je, o možnost, jak odlišit kvalitnější surovinu od méně kvalitní určitým finančním bonusem, a také o možnost, jak podporovat menší a střední firmy působící na trhu s mlékem.

Bohužel ale, jak tomu v naší zemi velmi často, nejen v zemědělství, bývá, byl v praxi projekt Q CZ zneužit ve prospěch průmyslových mlékáren, která ještě navíc nemají žádnou povinnost zemědělcům za kvalitnější mléko platit jakýkoli příplatek. Také proto se Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) obrátila na ministra zemědělství Miroslava Tomana dopisem, v němž ho žádá o ukončení dotačního titulu 19.A., který se projektu Q CZ mléka týká.

Je to logické, uvedený program totiž nesplňuje ten účel, který měl a má mít, a to je ještě otázka, zdali o praktické realizaci v ČR má dostatek informací sama EU. Protože by se také mohlo stát, že takto pojatá administrace podpor, byť jde o podpory národní, by mohla být předmětem kritiky obdobně, jako tomu bylo a je například v případě dotací pojištění velkých podniků. Dlužno dodat, že nastavení pravidel podpor v titulu 19.A. vzniklo v době, kdy ministerstvo zemědělství vedl Marian Jurečka, který, kudy chodil, tudy se chvástal podporou menších a středních zemědělců, přestože jej jeho skutečná rozhodnutí usvědčovala z opaku. „Případ mléko“ je tak jen dalším z důkazů, komu politika předchozích ministrů skutečně nahrávala. Lze přitom očekávat, že obdobných „kostlivců“ vypadne z ministerských skříní v budoucnosti ještě víc.

Samozřejmě je správné a spravedlivé, aby producenti zemědělských surovin dostávali za kvalitnější produkci více peněz, a aby se tak i podnikatelsky vyplatilo „dělat“ vyšší kvalitu. Na tu začíná slyšet dokonce i část spotřebitelské veřejnosti, i když takoví spotřebitelé stále ještě nepředstavují většinu, ba ani významnou, třeba třicetiprocentní, menšinu. Stejně tak začíná část spotřebitelů měnit své vzorce nákupních zvyklostí, a místo ve velkých maloobchodních sítích nakupují základní potraviny přímo u jejich producentů, například v rámci prodejů ze dvora. I proto je žádoucí, aby zhodnocení kvality mířilo na konkrétní, identifikovatelné zemědělce, a ne na pro spotřebitele anonymní mlékárny, které v praxi ani nemusí kvalitu vstupní suroviny ve finálním výrobku zachovat.

Petr Havel