Lososi v ohrožení. S rostoucím okyselením oceánů by mohli přijít o schopnost prchnout před predátorem

Lososi jsou ohrožení emisemi uhlíku. Oxid uhličitý se totiž dostává do oceánu, který následně okyseluje. Tento proces by jim mohl narušit schopnost včas rozpoznat blížící se nebezpečí. Vyplývá to z nové studie, kterou publikoval časopis Global Change Biology.

Čich je pro přežití lososů klíčový. Můžou se díky němu vyhýbat predátorům nebo pronásledovat kořist. Na konci svého života navíc lososi díky čichu najdou cestu do svých rodných vod, kde se před smrtí rozmnoží. 

Tým vědců z  Washingtonské univerzity a amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se ve svém výzkumu zaměřil na následky, které by mohla mít zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého ve vodě na lososy. Konkrétně se autoři studie zaměřili na jeden z rozšířených druhů této ryby – lososa kisuče.   

FAKTA

Losos kisuč

• Název losos se používá pro několik druhů lososovitých ryb z rodů Salmo a Oncorhynchus. Losos kisuč patří do rodu Oncorhynchus. Jde o jeden z druhů tichomořského lososa, který tradičně žije na obou stranách severního Pacifiku.

„Losos využívá čich pro mnoho důležitých aspektů svého života,“ podotkl podle serveru Eurekalert hlavní autor studie Chase Williams z  Washingtonské univerzity.  „Z toho důvodu pro nás bylo důležité zjistit, jestli by tento druh ryb mohly budoucí podmínky v mořském prostředí v souvislosti s oxidem uhličitým ovlivňovat,“ vysvětlil.

Ve výzkumné laboratoři NOAA v Mukilteu tak připravil tým vědců nádrže se slanou vodou, které měly tři různé úrovně pH.  V první z nich byla tato hodnota stejná, jako je současný průměr v Pugetově zálivu, který se nachází v americkém státě Washington.

Do zbylých dvou nádrží nalili vědci kyselejší vodu, a to s průměrnými hodnotami, jaké by podle předpokladů mohly být v Pugetově zálivu za padesát a sto let. V těchto nádržích pak mladí lososi pobývali dva týdny. 

Ryby z nádrží s vyššími úrovněmi oxidu uhličitého si nebezpečí nevšímaly

Poté výzkumníci provedli několik behaviorálních a neurálních testů. Nejprve lososy umístili do další nádrže, ve které je vystavili pachu, který předznamenává útok dravce. Za běžných okolností se v takovém případě ryby skryjí nebo uplavou. 

Zatímco lososi, kteří pobývali ve vodě se současnými úrovněmi CO2, na varovný zápach reagovali normálně, ryby z nádrží s jeho vyššími úrovněmi si zápachu nevšímaly.

Následně vědci změřili lososům neurální aktivitu v nose a čichovém bulbu – části mozku, která zpracovává čichové informace. Výzkumníci došli k závěru, že ryby pravděpodobně mohly i za zvýšené koncentrace oxidu uhličitého cítit pachy. Zjistili ale, že se změnilo jejich zpracování a lososi nebyli schopní pach přeměnit na vhodnou reakci chování.    

Zvyšování hladin CO2 ve volné přírodě by podle vědců mohlo pravděpodobně vést k tomu, že lososi by byli čím dál lhostejnější vůči pachům, které předznamenávají predátora. Jejich detekce by jim tak mohla trvat déle, nebo by dokonce dravci nemuseli utíkat vůbec.

Autoři studie se plánují ve svých dalších pracích zaměřit na to, jestli by zvýšené úrovně oxidu uhličitého mohly podobně ovlivňovat také ostatní druhy ryb nebo postihovat i jiné smysly. Vědci doufají, že výsledky  jejich výzkumu povedou k tomu, že si lidé začnou lépe uvědomovat negativní dopady uhlíkových emisí na přírodu.

AUTOR tev

zdroj: ČT24, Eurekalert