Bohdan Lojka: Agrolesnictví a pestrá krajina, to jsou pojmy, kterým veřejnost začíná rozumět

Doc. Ing. Bohdan Lojka, PhD, který učí na České zemědělské univerzitě v Praze, překvapivě říká, že na myšlenku aplikovat u nás agrolesnické hospodaření, což neznamená zalesňování, ale hospodaření pod stromy ovocnými i lesními, přišel v tropech. Však také učí na Fakultě tropického zemědělství. Hovořili jsme o nadějích a možnostech tohoto způsobu hospodaření, i o tom, že o pestrou krajinu a agrolesnické systémy má veřejnost čím dál větší zájem, a že jsou jim naštěstí čím dál více nakloněna i ministerstva, jak zemědělství, tak i životního prostředí.

Potkali jsme se v květnu, za deštivého dne, a oba jsme měli z nebeské vláhy radost. Bohdan Lojka to komentoval: „To mám rád, takové humidní počasí, připomíná mi to trochu tropy“, a usmál se, že je takovýchto srážek, které příroda stačí přijmout, hodně potřeba.

Když jsem za vámi mířil, vybavilo se mi, co odpověděl Edmund Burke, anglický filosof osmnáctého století, na otázku proč být dobrý: „Protože to je krásné.“ Neplatí to náhodou i na snahu o pestrou krajinu, kde jsou vedle polí a lesů i sady, rybníky, tůně, keře?

Něco na tom bude. Když se ptám, v rámci projektu Pestrá krajina sedláků, kteří takto citlivě své pozemky obhospodařují, a to jak sedláků u nás, tak i v cizině, co je přivedlo k výsadbě stromů, shodně odpovídají, že se jim to líbí. Mají totiž ke svému území, ke své půdě vztah, a protože zde žijí, tak chtějí, „aby se na to dalo dívat“. Na prvním místě rozhodně není finanční zisk. Nejlépe se člověku žije v krajině, která je diverzifikovaná. Tady luka, sad, kus lesa, stromy, pole. Není to nic nového či neobvyklého, platí to celosvětově.

Máte pocit, že se ta dosavadní menšina, která ví, co to je agrolesnictví, zvětšuje a uvědomuje si, co to je a může být pestrá krajina?

Prosadit jakoukoli změnu nebývá jednoduché. Je zajímavé, že zahraniční kolegové situaci u nás vnímají jinak než my. Myslí si, že když máme premiéra, který u nás vlastní nejvíce pozemků, a je to takový velkoagrárník, musí pro nás být jednoduché za ním zajít a prosadit lepší způsob obhospodařování půdy a péči o krajinu. No ale my tady víme, že to takhle asi nepůjde…

Na druhou stranu si ale já i mí kolegové uvědomujeme, že to, co prosazujeme, a co také prosazuje ASZ, není dobré moc spojovat s politikou. I když se tomu častokrát nelze vyhnout. Musí nám jít hlavně o tu samotnou věc. Vnímám teď například větší zájem něco změnit v přístupu k zemědělství, k půdě, vodě, krajině i agrolesnictví, jak ze strany leckterých politiků a europoslanců, ale i ze strany Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí.

Nedávno jsme pořádali agrolesnický seminář na půdě Akademie věd, který nebyl primárně cílený na sedláky z Asociace, není přece třeba přesvědčovat přesvědčené, ale byl určen hlavně pro Agrární komoru, pro ministerstva zemědělství a životního prostředí, abychom jim ukázali, že jde o něco životaschopného, a že když to může prosperovat v západní Evropě, může to fungovat i u nás. Navíc dnes už jsou i u nás příklady, že to jde, a to jsou nejlepší argumenty.

Jde nám o věc, proto také spolupracujeme úzce s ASZ, a snad i díky tomu je nám dnes MZe více nakloněno a více nám naslouchá, než dříve, je poptávka po našich nápadech, myšlenkách. Myslím tím nejen náš Agrolesnický spolek, který jsme založili v roce 2014, ale i myšlenky a stanoviska Asociace.

Podporuji například poslaneckou iniciativu týkající se změny ochrany půdního fondu a krajinných prvků, ale nechceme se nechat vtáhnout do politických bojů, protože to v posledku omezuje a zužuje vyjednávací prostor. Musíme být schopni hovořit se všemi, tedy se všemi vyloženě ne, ale s těmi konstruktivně uvažujícími. V poslední době vidíme na straně MZe a MŽP velkou snahu prosazovat naše myšlenky a návrhy na zavedení agrolesnictví, máme pravidelné schůzky a jednání jsou konstruktivní. Oni se ptají, co si představujeme, a pak odpovídají, že takto by to nešlo. No a pak se domlouváme, jak by to mohlo jít. Zatím se setkáváme s pochopením, ale jsem si vědom, že všechno může někdo zabrzdit, například ten, kdo se bude cítit ohrožen konkurencí, když bude možné pěstovat stromy na zemědělské půdě. 

Ti, kterých se to dotýká, si uvědomují, že pojem agrolesnictví neznamená nic extra nového, ale to, co u nás kdysi bylo. Začínají naslouchat třeba obce, měli jsme konferenci zde na ČZU pro vlastníky, zájem měli lidé ze sdružení akčních skupin (MASKY). Všichni viděli velké pozitivum v tom, že agrolesnický způsob pomůže krajině, nejen na pohled, ale i skutečně. A podporují nás třeba i myslivci, zejména na nejnižší úrovni, neboť si uvědomují, že v krajině chybí kryt pro zvěř.

Nechtěli bychom, aby byl náš Agrolesnický spolek spojován pouze jen s jednou stranou, byť ASZ je pro nás jasným partnerem. Jde nám o věc a chceme být otevření všem, kdo mají zájem o krajinu, o agrolesnictví, o nás a o naše názory a zkušenosti.

Jak byste agrolesnictví charakterizoval?

Začnu tím, jak jsem se k němu dostal. Přes naši fakultu tropického zemědělství zde na ČZU. Sám jsem vystudovaný tropický zemědělec. Pracoval jsem v různých zemích celéhosvěta a začal jsem se agrolesnictvím zabývat. Uvědomil jsem si, jak je vlastně normální pěstování dřevin, stromů na zemědělské půdě, ale že vždy musí být zachována a rozvíjena zemědělská produkce. A to jak živočišná, tak rostlinná. Jak vlastně v řadě zemí nedošlo k tomu rozdělení na les, lesní půdu a na pole, zemědělskou půdu. Vždy je to mix. V tropech probíhá velké množství výzkumů na toto téma.

Před týdnem jsem byl na mezinárodní konferenci, kde přednášející potvrzovali na základě pozorování a výzkumů, jak agrolesnictví může být výhodné z hlediska ochrany půdy, ochrany vody a ochrany biodiverzity. A na druhou stranu může přinášet významná ekonomická pozitiva.

Mám i osobní zkušenosti. Zmíním aspoň jednu: pracuji na projektech v Etiopii a byl jsem v její jižní části, v horách, kolem 1 500 metrů nad mořem, kde je základní tržní plodinou káva. Přijeli jsme a vidíme prudké svahy, hory, krajina je divoká ale malebná, všude stromy, a můj průvodce říká, abych se podíval pořádně. A již to vidím, ano, všude tam mezi nimi jsou lidé, Zadíval jsem se pořádně a vidím domky. Průvodce mě pak šokoval sdělením, že v těchto horách je hustota zalidnění 1000 až 1200 obyvatel na kilometr čtvereční, to je docela dobře zalidněné město! Na každou rodinu zde připadá zhruba půl hektaru, a to je uživí. Zemědělsky uživí. Tady nelze dělat nic jiného. Tržní plodina je káva a na výživu lidí je pěstován Enset (druh banánovníku, z jehož listových řapíků se získává škrob). To nelze pěstovat odděleně, k tomu jsou potřeba další stromy, které poskytují stín, zadržují vodu, zlepšují půdní úrodnost. Brání erozi. Bez toho by zde lidé nemohli existovat. S jistou nadsázkou se dá říci, že takto intenzívně agrolesnicky krajinu obhospodařují z nutnosti.

Při práci na řadě projektů v tropech mi pomalu došlo to, o čem se tady vůbec nemluví, že u nás máme jasně oddělenou funkci lesa, lesní půdy a zemědělské půdy. Ale proč by se nedaly i u nás tyto striktní hranice narušit? Ostatně tomu tak v historii bylo. Stromy na pastvinách, dřeviny na palivo, ovocné stromy na pastvinách nebo orné půdě. To vše potvrdil i výzkum kolegů z Akademie věd.

Musíme si uvědomit, že návrat k pestrosti krajiny je šancí, jak neopakovat chyby, kterých se dopustili velkofarmáři v USA či velkokolchozníci v Rusku nebo u nás. Stromy mají v krajině funkci ekologickou i estetickou, ale v agrolesnickém systému mají i funkci hospodářskou, produkční. Agrolesnictvím u nás nerozumíme jen vytvářet krajinné prvky. Krajinný prvek je něco, co člověk založí a potom, byť majitel, se toho už nemůže ani dotknout. Nám jde o to, aby zemědělec mohl využívat to, co vysadí, ať by šlo o ovocný strom nebo lesní dřevinu, aby si mohl plánovat a říci si, že teď bude sklízet ovoce, no a za deset, dvacet či více let strom porazí na dřevo. Strom poskytuje environmentálníužitek, to ano, ale na druhé straně může mít i funkci produkční.

Stát si osobuje právo vstupovat do instituce osobního vlastnictví, a to různým způsobem, třeba i nastavením kritérií pro přiznání dotací…

To může bránit rozvoji agrolesnictví, sedláci se občas obávají, že si vysazením stromů vlastně uškodí, protože pak dostanou menší dotace, když koruny stromů na leteckých snímcích zmenší plochu polí. A ještě větší obavy pak mají z toho, že si vysadí strom, a až ho pak jednou budou chtít porazit, vstoupí do toho úřad se striktním nikoli. Největší problém ale u nás vidím ve vlastnictví půdy. Hospodaří se hodně na pronajaté půdě, asi z 50 % na propachtované, a dlouhodobou investici do cizí půdy každý zvažuje.

Ale pozor, agrolesnictví není zalesňování! Na zemědělské půdě by vždy měla být zachována zemědělská produkce. Stromy pak mají i produkční funkci, nikoli jen estetickou či environmentální. Zatím se do povědomí společnosti nedostalo, že třeba vypěstovaný jeřáb břek či černý ořešák nebo třešeň se dá po třiceti letech prodat až za tisíc euro. Naše dřeviny mohou velmi dobře nahradit dovážená exotická dřeva.

Je zatím problém i s naší legislativou, jak třeba zapsat agrolesnické pole do LPIS. Třeba jednodruhové sady v podstatě problémem nejsou, ty jsou byrokraticky zvládnutelné, ale co se směsí, švestka, jabloň, třešeň, černý ořešák, javor? To se musí zakreslovat každý strom zvlášť. To ani nemluvím o tom, když se to ještě zkomplikuje rostlinnou či živočišnou produkcí na stejném pozemku. Navíc jsme stále limitováni maximálním počtem sta dřevin na ha zemědělské půdy.

Co se musí stát, aby se něco změnilo?

Dokud nedojde k nějaké katastrofě, nic se neděje. Až poslední léta, která byla suchá, ta něco rozhýbala. Najednou začal být o nás zájem. Když jsme v roce 2014 zakládali náš Agrolesnický spolek, většina lidí si říkala… jacísi blázni. V současné době, když se něco s krajinou děje, začíná vzrůstat zájem o nějaká řešení a je jasné, že se něco musí začít dělat jinak. Agrolesnictví je trochu pozměněný návrat k tomu, co zde bylo, a co bylo lety prověřené. Je to návrat k tradicím, ale v trochu  modernějším hávu. Vím, že v malém, na zahradě se to dá dělat docela krásně, ale nám jde o to, aby to šlo i ve velkém. Aby ten, kdo chce pěstovat stromy či keře, za to nebyl penalizován.

Když už ne tedy odměněn…

Stačilo by neházet klacky pod nohy daněmi, nepřiznáním dotací, neustálými kontrolami. A takové bariéry existují, například v zákonu o ochraně půdního fondu. Stromy nedegradují kvalitu půdy, prokazatelně ji zlepšují. Organickou hmotou zadarmo, zadržováním vody, vlivem na malý vodní oběh.

Prospěje projekt Pestrá krajina?

Velmi oceňujeme projekt Pestrá krajina, ke kterému jsme byli Asociací soukromého zemědělství přizváni. Jsem rád, že můžeme zprostředkovat širší pohled na věc, podpořený odbornými argumenty. Nyní již poběží druhý ročník, okolo Pestré krajiny se vytvořil okruh odborníků z řad krajinářů, ekologů a samozřejmě i zemědělců.

Z hlediska agrolesnictví se nyní snažíme vytipovávat, kde jaký způsob aplikovat. Zatím se ukazuje, že asi nejjednodušší a nejpřijatelnější je výsadba stromů na pastvinách.  Enviromentální přínosy se projeví až za několik let, efekt není okamžitý, proto největší pochopení nacházíme u rodinných farem, u šlechtických zemědělců a domnívám se, že by to mohlo jít i u pozemků, které obhospodařuje církev. Zavedení agrolesnictví na ornou půdu bude asi větším oříškem, spíše převládá to, že je až kacířská myšlenka pěstovat stromy na naší nejlepší orné půdě. Využívám například toho, že na dohled odsud hospodaří Jan Miller. Vyčlenil část pozemků, které má propachtované, s pochopením majitele pana Petra Svobody, kde ověřujeme, které rychle rostoucí dřeviny je vhodné využívat do pásů mezi poli. A navíc tak máme možnost, aby to viděli naši studenti. Na podzim jsme dosadili cenné kvalitní dřeviny. Loňské sucho nám uškodilo, ale nevzdáváme se. Zkoušíme, co bude vhodné, topoly, osiky, jeřáby, třešeň ptačí, duby. A to, co se zde ověří, chceme pak ukazovat sedlákům, farmářům, úředníkům. Vycházíme hodně ze zkušeností z ciziny, ale zkušenosti z liniové výsadby na orné půdě u nás moc nemáme.

Bude to pak také úkol pro školky, předpokládám větší zájem o polokmeny a vysokokmeny, proti dosavadnímu převažujícímu zájmu o zákrsky a čtvrtkmeny. Chce to také vědět, jak pěstovat jeřáby, ořešáky, třešně ptačí, apod. Věřím, že se takovýto způsob hospodaření, přes určité finanční vklady na začátku, posléze dlouhodobě vyplatí, Nejprve asi nepřímo, ale posléze i přímo. To je cílem naší propagace agrolesnictví.

A z dlouhodobého hlediska jde i o uložení peněz na vysoký úrok. Zájem o dřevo, o kvalitní dřevo bude stále. Zemědělství s lesnickou složkou. A nemusí jít jen o lesní stromy, ale i o stromy ovocné.

Vraťme se ještě k tropům…

Ano, vrátím se k poučení, které jsem získal z tropů, nejen já, ale i mnozí další. Každý zemědělec se snaží vyhnout riziku, i když s ním do jisté míry počítá, každý rok se neurodí všechno stejně. A proto je takováto diverzita obranou. To je hlavní poučení z chudého jihu pro náš bohatý sever. Je to zajímavá zkušenost. A vlastně také obecná biologická zásada, že robustněji organizované zemědělství lépe odolává výkyvům počasí i chorobám, než samé monokultury od obzoru k obzoru. Agrolesnictví napomůže k jistému vybalancování a do jisté míry i adaptaci na měnící se podmínky a jejich výkyvy. Takováto krajina dokáže vydržet sucho i mokro i navíc lépe odolává potenciálním záplavám.

I my lidé dokážeme přežít hodně, i myšlenkové sucho, prázdno a také přílišné vlhko, kdy se rodí tolik nápadů, pohříchu leckdy i trochu plevelných. Nicméně fakta hovořící pro diverzifikované zemědělství a hospodaření agrolesnickým způsobem, jsou těžko zpochybnitelná…

Nechci rovnou říci průmyslové zemědělství, ale řekněme konvenční velkozemědělství, to má také šanci uvažovat velkoryseji, a nikoli jen z hlediska zisku. Snažíme se, aby i tento způsob byl kompatibilní s velkorysejším a pro krajinu šetrnějším hospodařením, které respektuje diverzitu, nejlépe s využitím agrolesnických systémů. A budu rád, když se nás politici a úředníci budou ptát na náš názor, a ještě radši budu, když na něj dají.

Doufejme tedy, že po prvních krocích ke změně budou následovat další.

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2019), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.