Jedlička, stále zelená ozdoba zahrady. Jakou ale vybrat?

Četné evropské národy řadily jedli mezi posvátné stromy zimy. Její vitalita a svěží barva i v nejtemnější části roku vždy okouzlovaly. Snadno z ní uděláte solitér, stačí si vybrat vhodný strom pro konkrétní místo. Nabízí se paleta od mohutných po nizoučké, ba dokonce i poléhavé exempláře.

Jedle patří v zahradách mezi nejkrásnější jehličnany. Celoročně půvabné měkké jehličí má sytě zelené až stříbřité vybarvení, ale v kultivarech najdete i nečekané zlatavé odstíny. Vyhledávaným okrasným prvkem jsou pak vztyčené jedlové šišky. Ve velkých zahradách a rozsáhlých přírodních partiích zaujmou tradiční vzpřímené vysoké stromy pyramidálního růstu, které dosahují až čtyřiceti metrů výšky. Nicméně majestátně a nepřehlédnutelně působí i řada menších jedlí, které najdeme především v kultivarech původních druhů.

Výběr závisí na charakteru zahrady a umístění stromu. Jedle je výrazná, dobře ale vypadá v kombinaci například se smrkem, borovicí či tisem. Z listnáčů jí tradiční doprovod dělají dub i buk. Výborně souzní se stále zelenými křovinami, skupinám vyšších trvalek zase dodá vertikální akcent. Pomocí jedle snadno vykouzlíte horský koutek s kapradím i ve velkoměstě, dalším partnerem mohou být vlhkomilné a stínomilné trvalky. Bizarnější tvary a zakrslé kultivary ozvláštní skalku nebo vřesoviště. Při správném výběru substrátu, který obohatíme o sorpční látky, aby rychle neprosychal, porostou i v nádobách.

Čistý vzduch, prosím

Traduje se, že jedle potřebuje čisté ovzduší. Určitě nebude vhodným stromem do průmyslových oblastí, ale i ve městech velmi dobře prospívá třeba jedle korejská nebo jedle ojíněná. Důležitý je výběr vhodného místa. Je totiž na rozdíl třeba od smrku vybíravější a náročnější. Vyžaduje hlubokou, živnou, dobře propustnou a přiměřeně vlhkou půdu a nesvědčí jí slunečný úpal a větrné polohy. Nicméně jako tvůrci zahrady určitě uvítáte, že výborně poroste na místech mírně zastíněných nebo dokonce obrácených k severu.

Různé velikostiSeveroamerickou jedli balzámovou proslavily temně zelené jehlice se silnou vůní. Dávala se dokonce do podušek. V současné době je v zahradách vyhledávaný zakrslý kultivar Nana oblého růstu. Velmi pomalu roste, v dospělosti dosáhne půl metru až metru. Nemá ovšem půvabné vejčité, temně fialové šišky, které zdobí vyšší kultivary. Netypické kartáčovité jehlice má jedle plstnatoplodá, oblíbenýzakrslý kultivar Compacta se široce kuželovitým vzrůstem a stříbřitě namodralými jehlicemi také dobře snáší sucho. Mezi soudobé favority patří pyramidální jedle korejská. Dosahuje výšky patnácti metrů, už jako mladá je obsypaná šiškami, které jsou zpočátku nafialovělé.

Nemáte-li ideální polohu, sáhněte po jedli ojíněné, která nejlépe snáší horko a letní sucha. Pyšní se modrostříbřitým vybarvením, určitě bude výbornou náhradou stříbrných smrků. Výrazné jehličí s modrým odstínem má odrůda Violacea. Velké oblibě se také těší nizoučká Compacta, která dorůstá do jednoho metru a spolehlivě roste i v nádobách.

Najdete dokonce plazivé odrůdy Gable’s Weeping a Wattezii Prostrata. Určitě pozvednou partie okrasných dřevin, kde mezi poléhavými jehličnany nemusí převládat výhradně jalovce. Třeba v kombinaci s vhodnými kameny budou příjemným akcentem. Mezi poléhavé jedle patří také kultivar tradiční jedle bělokoré Tortuosa, který opět nepřesáhne metr. Potřebujete-li ve stejné výšce vzpřímený jehlan, vsaďte na jedli bělokorou Brevifolia. Máte-li ovšem místa více, určitě bude půvabná a netradiční převislá Pendula, která může být vysoká až patnáct metrů.

Autor: Redakce