Zoufalá kavárnice z Vysočiny: Opravdu už tu slibovanou podporu potřebujeme

„Jsem velmi trpělivá – snažíme se držet a stále věříme, že vše zvládneme. Jen už opravdu slíbenou a všude propagovanou vládní podporu potřebujeme.“ Těmito zoufalými slovy nastiňuje svou současnou situaci Renáta D., provozovatelka Coffee baru v Měříně na Vysočině.

Patří mezi velkou řadu podnikatelů, kteří se svými příběhy zareagovali na nedávný článek Deníku s názvem „Z příběhů živnostníků mrazí: Vláda nás nechala chcípnout. Úspory jsou pryč“. Většina z nich bohužel potvrdila, že na kompenzace od státu čekají dlouho dobu a navíc jejich výše nemá šanci pokrýt jejich náklady na živobytí. 

Paní Renáta provozuje zmíněnou kavárnu spolu se svou matkou. „Vládní nařízení jsme vždy dodržovali. Pokud bylo otevřeno, slušně jsme žádali lidi, aby měli roušky a aby jich nesedělo více u stolu. Když nám nařídili zavírat ve 20 hodin, zavírali jsme, když nám nařídili zavřít úplně, zavřeli jsme. Několikrát. Nakoupit zásoby, vyhodit. Nakoupit, vyhodit. Na státní podporu však stále čekáme,“ říká provozovatelka Coffee baru.

Kompenzační bonus prý čerpat nemohou, protože matka je jako společník v oddlužení, i když poctivě splácí své závazky. K podané žádosti o program Antivirus za loňský podzim se jí ozvali teprve před pár. Ne však s oznámením, že už jí potřebné peníze posílají, ale s dalšími dotazy k doplnění.

„Volali mi kvůli vyúčtování za říjen a listopad. Chyběl nám tam totiž přepočet požadované částky na eura. A to pozor – žádáme o pouhých cca 14 000 korun,“ podivuje se nad složitostí žádostí paní Renáta.

Velké naděje pak upírala k programu Covid Gastro, který byl sice vyhlášen už loni v prosinci, a kavárnice tak doufala, že o tuto dotaci bude moci požádat už před Vánoci, ale žádosti nakonec byly spuštěny až 18. ledna. Zapojit se do programu navíc nebylo nic jednoduchého…

„Nastalo vytoužené datum, kdy mohu požádat, tak u toho strávím od rána zhruba 4,5 hodiny a jsem jedna z 18-ti lidi, kterým se to podařilo podat. Do dnešního dne ale nic. Ani úprava, že mam něco doplnit, ani že byl projekt schválen, natož, aby mi dorazila platba. Nemáme už nic,“ přibližuje Renáta D.

Doma má tři děti na on-line výuce a snaží se jim se školou pomáhat, i když musí zvládnout vše od 4. třídy až po prvák na technice. Na brigádu nebo do práce ji teď nikde vzít nechtějí. Poslední síly a naději tak upíná k tomu, že už ji konečně podá slibovanou pomocnou ruku stát a že kompenzace začnou chodit na účet.

„Netlačím na to, aby nás otevřeli. Chápu ten důvod, proč to nejde – sama to vidím v baru, že po pár panácích se již s člověkem nedomluvíte, aby držel odstup a měl roušku. Ale proč s to s vyhlášenými podporami tak strašně trvá, to vážně nechápu,“ dodává ještě kavárnice z Měřína.

ŽIVNOSTNÍCI TO NEVZDÁVAJÍ. Deník se příběhům živnostníků a tomu jak (ne)zvládají současnou situaci pozorně věnuje na svých stránkách i na webu https://www.denik.cz/podnikani/. Pište nám na e-mail zivnostnici@denik.cz své příběhy a zkušenosti se současnou situací.