Za 20 let bylo v Lužických horách vysazeno 2182 jedinců tisu červeného

Strnady – 22. června – V České republice se nezachovalo mnoho lesů, jejichž přirozenou součástí je tis červený, náš autochtonní jehličnan, který dnes patří mezi silně ohrožené rostlinné druhy chráněné zákonem. Kromě několika početných regionálních populací (zejména Moravský kras, Křivoklátsko, střední Povltaví) má dnes řada jeho dochovaných výskytů spíše charakter zbytkových populačních torz. S danou dřevinou se tak lze paradoxně mnohem častěji setkat ve výsadbách veřejné zeleně v obcích (hřbitovy, zahrady, parky aj.).

V posledních desetiletích aktivity věnované tisu v ČR uspokojivě narůstají, přičemž se většinou soustřeďují na inventarizaci genetických zdrojů, zjišťování dendrometrických a demekologických údajů, sledování vývoje přirozené obnovy, působení škodlivých faktorů, ochranářský management aj.

Od roku 1999 se také v Lužických horách zvýšil zájem o záchranu populace místního tisu. Součástí realizovaných opatření jsou rovněž doplňovací (posilovací) výsadby in situ, umisťované do lesních porostů s vhodnými stanovištními podmínkami. Na rozdíl od repatriace (reintrodukce) představuje posilování výsadbu jedinců do dosud existující zbytkové populace za účelem zvětšení její velikosti a genové variability.

Přestože je v souvislosti s ochranou tisu řešena již řada důležitých témat, nejsou zatím k dispozici takřka žádné vědecké práce, které by se primárně zabývaly sledováním růstu jedinců z umělé obnovy. Vzhledem k časté nutnosti doplňování populací sazenicemi v rámci aktivního regulačního managementu je znalost těchto údajů významná, neboť souvisí s časovým plánováním činností v rámci záchranných projektů.

Proto se vědci a odborníci z několika institucí spojili a vyhodnotili růst tisu na devíti posilovacích výsadbách v CHKO Lužické hory čtyři roky po jejich založení, a to s ohledem na stanovištní podmínky a způsob ochrany. Své výsledky publikovali v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2021.

S pěstováním sazenic tisu se začalo v roce 1999 a první posilovací výsadby se uskutečnily v roce 2001. Veškerý reprodukční materiál je dosud získáván pouze z lokalit Krompach a Horní Sedlo, nicméně již probíhají práce na založení regionálního semenného sadu, který byl v roce 2016 oficiálně zaregistrován. Tisy jsou vysazovány do lesních porostů po dohodě s pracovníky Lesů České republiky, s. p.

Výběr lokalit zohledňuje stanovištní podmínky a perspektivu dlouhodobého odrůstání (přednostně lesy zvláštního určení a lesy ochranné). Většinou se jedná o podsadby do starších prosvětlených porostů, výjimečně o výsadby na holiny s bočním zástinem.

Nutná je účinná ochrana před zvěří. Většina sazenic je chráněna individuálně v drátěných oplůtcích, menší část je umisťována do oplocenek. Vzhledem k nutnosti zajištění náročné následné péče je ročně vysazováno pouze ca 100 jedinců. V letech 2001–2020 již bylo na 57 lokalitách vysazeno 2182 tisů.

Sazenice jsou pěstovány v režii Českého svazu ochránců přírody (ZO 32/10 Meles) v mikroškolce Mařeničky v rámci projektů programu Ochrana biodiverzity. Část jich pochází z výsevů, část z vyzvednutých semenáčků. Jsou většinou krytokořenné, několikrát školkované, s výškou min.20 cm, tloušťkou kořenového krčku asi5 mm, věkem při výsadbě 5–10 let. Veškerá činnost probíhá v kooperaci se Správou CHKO Lužické hory.

Na všech lokalitách byla provedena jamková sadba v nepravidelném sponu. Sazenice byly dle potřeby 1–2× ročně ožínány, případně byl v jejich okolí proveden výřez nežádoucích dřevin.

Celkem vědci na devíti vybraných lokalitách hodnotili 297 rostoucích jedinců. Nejzajímavější výsledky, které zjistili, jsou:

• Dosavadní mortalita na hodnocených výsadbách činí pouhých 15,9 %.
• Potvrdil se vliv stanovištních podmínek na výškový i tloušťkový růst jedinců, kdy tisy na lokalitách z nižšího čtvrtého lesního vegetačního stupně dosáhly v porovnání s LVS 5–6 většinou vyšší výšky i bazální tloušťky.
• Nejlépe rostly sazenice na stanovištích svěžích a částečně kyselých, resp. na menších holinách s bočním zástinem.
• Tisu nejvíce vyhovovaly rovina, východní a jižní expozice.
• Sazenicím více vyhovovaly drátěné oplůtky a skupinová ochrana, zatímco dřevěné oplůtky růst zřejmě stíněním dosti omezují a mohou se spolupodílet na odumírání tisů.
• Lepší pro výsadby, oproti příliš zapojené horní etáži, jsou menší holiny s bočním zástinem. Jsou-li chráněny před zvěří, nemají tisy v daném věku výrazně vyšší počty terminálů.
• Zdravotní stav (zbarvení jehlic, defoliace) byl většinou dobrý. Vhodnou volbou stanoviště a způsobu ochrany lze docílit rychlejšího růstu, a tím i kratší doby nutné k ochraně.
• V porovnání s dalšími sledovanými faktory se zdá, že největší vliv má dostupnost světla.

Prvotní poznatky o vztazích mezi růstem vysazených tisů a stanovištními poměry ověřovacích lokalit je žádoucí rozšířit a zpřesnit souhrnným zhodnocením všech posilovacích výsadeb zařazených do dlouhodobého monitoringu.

Příspěvek byl zpracován v rámci institucionální podpory MZE-RO0118 a výzkumného projektu NAZV QK1810129.

Článek „Porovnání růstových charakteristik na devíti posilovacích výsadbách tisu červeného v Lužických horách“ je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2021/03/617.pdf

Kontakt na autory: e-mail: pnovotny@vulhm.cz

Petr Novotný, Jaroslav Dostál, VÚLHM, v. v. i., útvar biologie a šlechtění lesních dřevin

Jana Dobson, Správa NP České Švýcarsko

Alexandr Hrozek, Český svaz ochránců přírody, ZO 32/10 Meles

Jiří Tomec, Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, oddělení ochrany lesa

Vladimír Janeček, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská