Chodouň - příklad obce, v níž to i díky sedlákům stále žije

Oslavy 750. výročí první písemné zmínky o obci Chodouň na Berounsku, v níž aktuálně starostuje bývalý mnoholetý předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Josef Stehlík, byly a také do budoucna budou v mnohém symbolické.

Nejde přitom pouze o zmiňované úctyhodné výročí, ale také, a možná ještě více, o strukturu doprovodného programu, za jehož pestrost by se nemuselo stydět ani žádné větší město. Samotné oslavy, které se uskutečnily v sobotu 28. srpna, navíc v praxi demonstrovaly důležitost a roli sedláků a aktivních lidí v menších sídlech a obecně na našem venkově a zároveň ukázaly, v čem v praxi spočívá často zmiňovaný, ale ne zas tak často naplňovaný slogan, podle něhož je venkov „dobrým místem k životu“.

Že Chodouň dobrým místem k životu skutečně je, deklarovala celá řada hostů, kteří se akce zúčastnili, ať již to byl senátor za obvod Beroun Jiří Oberfalzer, představitelé okolních obcí a měst, exministr Petr Bendl nebo herec s chodouňskými kořeny Václav Vydra. Chodouňským rodákem byl ale také například velmi známý skladatel Josef Poncar, autor zhruba 200 skladeb včetně Chodouňské polky nebo Josef Chott, jeden ze zakladatelů Selské jízdy z počátku minulého století. Selská jízda byla tak logicky součástí programu i při oslavách výročí obce, a není vůbec na škodu připomenout si slova, které při jejím vystoupení zazněla: „Bez zdravého venkova nemůže být zdravého státu. Vraťme se ke kořenům selského stavu a selského rozumu. Český stav selský je srdcem svého národa a z toho vyplývá i heslo Selských jízd: Věrni půdě, věrni sobě, věrni vlasti“. Zlatá slova.

Spojení tradic s přítomností i budoucností tvořilo ostatně jednu z hlavních tematických linek oslav. Za přítomnosti Selské jízdy tak uctili představitelé obce památku padlých a v blízkosti pomníku zasadili dvě lípy, ještě předtím si mohlo početné publikum vychutnat tradiční Staročeskou besedu a ještě předtím byla znovuvysvěcena místní, nově zrenovovaná kaplička, nově zasvěcena svaté Ludmile a její památku také připomněla dětská stezka svaté Ludmily. Současný bohatý život obce pak reprezentovala vystoupení místních ochotníků nebo žáků umělecké školy, ale také nově vybudovaná kontejnerové školka, pasivní dům nebo nově zakoupená vila, kterou by měl v budoucnosti využívat obecní úřad. Chodouň tak ani náhodou nežije jen svou bohatou a dlouhou historií.

Tím je nepochybně inspirativním příspěvkem pro celou řadu malých sídel v naší zemi, a to právě v současné době, kdy se stále častěji hovoří o vylidňování venkova, migraci lidí z obcí do měst a s tím spojenému možnému zániku malých obcí. Je přitom zřejmé, že část malých sídel v budoucnosti i v naší zemi skutečně zanikne. Bylo tomu tak ostatně i v minulosti, například po vysídlení a následném umělém dosídlení našeho pohraničí tam, kde byli původní obyvatelé vykořeněni a jejich následníci ani po desítkách let na těchto místech kořeny nezapustili. Tam, kde „to žije“, jako například v Chodouni, takový scénář nehrozí, to však zejména proto, že si místní obyvatelé i jejich představitelé uvědomují (protože jí mají) svou historii. Nezastupitelnou roli v ní pak nejen v Chodouni hraje a v minulosti také hrál selský stav, na což ovšem v současné době mnozí, a mnozí z nich rádi, bohužel zapomínají.

Petr Havel