Úloha obchodních řetězců na trhu s potravinami

Zcela nepochopitelně, ale především nereálně je dlouhodobě oficiálně podporováno úsilí přimět představitele mezinárodních obchodních řetězců ke změnám v tržních pravidlech, které jsou v zásadním rozporu s běžnými pravidly obchodní činnosti. Řetězce představují rozhodující tržní sílu na evropském trhu, opírají se o dlouhodobé obchodní zkušenosti a je mimořádně obtížné předkládat různé návrhy, jak posílit tržní sílu dodavatelů vůči obchodníkům. Každý obchodní řetězec je spjat s dlouhodobými obchodními kontakty s dodavateli a do daného prostředí nelze implementovat návrhy ke změnám obchodních praktik, pokud se nepodaří získat souhlas k jejich změnám v širším rámci členských zemí.

Evropský trh doprovázejí dlouhodobé obchodní smlouvy potvrzující dominantní postavení obchodních řetězců na evropském trhu s možností volby od koho, v jakém objemu a  termínu a za jaké ceny potřebné zboží nakoupit. Individuální váha jednotlivých obchodních partnerů je obecně dána objemem produkce, kterou za daných podmínek od dodavatele nakupuje. To tedy znamená, že tržní síla dodavatelů potravin se odvíjí od objemu nabídky splňující co nejlépe (nejvýhodněji) stanovené parametry.

Nevyužitý potenciál odbytových družstev

Daná praxe zřetelně potvrzuje, jaký je negociační prostor řetězců v rámci cenových jednání. Dlouhodobě preferovaná nabídka Evropské unie (EU) podpořit vznik odbytových družstev nenašla zásadní odezvu v českých podmínkách, přestože by se mohla stát významným krokem, jak zvýšit tuzemským producentům šanci lépe se prosadit při obchodních jednáních s maloobchodními řetězci. Navázat na dlouhodobé zkušenosti většiny okolních zemí se zřízením odbytových družstev by nemělo ujít pozornosti prvovýrobcům. Základní podmínkou úspěchu je obecně férové jednání mezi členy družstev, transparentnost, věrohodnost sdílených dat atd. Jinak řečeno, návrhy ke změnám ve prospěch odbytových družstev s možností získat dotaci k jejich založení jsou sice i v České republice (ČR) trvale iniciovány, ale zůstávají nadále na okraji zájmu našich producentů. Většina předkládaných návrhů ke změně pravidel s podporou státní správy není řetězci z celé řady objektivních důvodů akceptovatelná, protože jsou v zásadním rozporu s principy svobody v podnikání podle evropské, resp. unijní legislativy a setrvalou překážkou na cestě k posílení tržní síly producentů.

Návrhy opatření spojované s administrativními kvótními systémy ve prospěch tuzemských producentů, argumentace s odkazy na pojem podnákladové ceny, nepřiměřeně zdůrazňované hledisko dvojí kvality potravin, odmítání slevových akcí, dohady kolem odlišnosti výše uplatňovaného obchodního rozpětí aj. jsou prokazatelně vedeny snahou získat výhody na agrárním trhu a v zřetelném rozporu s pravidly společné organizace trhu. 

Návrhy na zavedení kvót na potraviny jsou mimo realitu

Pro členské státy EU muselo být velkým překvapením, když ČR, která je od roku 2004 jejím členem a dnes již po všech stránkách hospodářsky vyspělou zemí, navrhuje mnohá opatření, která jsou v zásadním rozporu s principy unijní agrární politiky. Musí si jistě klást otázku, proč největší profesní organizace v rámci českého zemědělství s podporou státní správy ve svých návrzích nebere jakýkoliv zřetel na zásadní mechanismy tržního hospodářství, resp. agrárně politické nástroje Společné zemědělské politiky (SZP). Takováto pozice rozhodně neposílí autoritu představitelů českého zemědělského sektoru na jednání s bruselskou administrativou. A protože nelze přijmout závěr, že by souvisela s neznalostí nástrojů SZP, zůstává jediným vysvětlením, že je zde snaha o získání výhody vůči ostatním členským zemím.

Český agrární model nekopíruje evropský trend

Nelze opominout, že představitelé bruselské administrativy jsou důkladně obeznámenise situací v našem zemědělství a zejména s tím, že zde převažuje zemědělství průmyslového typu, které úspěšně čerpá výhody z velikosti. Toto naše specifikum plně respektují, přestožejiž od svého vzniku se  EU prezentuje evropským modelem zemědělství, který je diametrálně odlišný od našeho stávajícího agrárního modelu. Konkrétně podniky právnických osob (PPO), které v roce 2020 obhospodařovaly celkem 2 446 tis. ha půdy, se podílely cca 70 % na celkové výměře zemědělské půdy v ČR.

Unijní zemědělství prezentují prakticky jen rodinné farmy a tomuto modelu také odpovídají politické nástroje. Fungující strukturální rovnováhu mezi odvětvími rostlinné a živočišné produkce doprovázejí sice i problémy související s převahou nabídky nad poptávkou,ale obecně přispívá k tomu, že rodinné farmy v Evropě jsou trvalými nositeli aktivní obchodní bilance při obvykle plné míře potravinové soběstačnosti. Polistopadové zemědělství dlouhodobě tuto roli neplní a tím, že rodinné farmy hospodařící převážně na vlastní půdě s tomu odpovídající odpovědností, generačním přístupem a vztahem k ochraně životního prostředí a obecně k ochraně zemědělské krajiny.

Role obchodních řetězců

Nutno připomenout, že obchodní řetězce sehrávají důležitou roli na konci potravinového řetězce,  jelikož stanovují konečnou výši spotřebitelských cen a plní strategickou roli, jakým způsobem diferencovat cenové relace nabízených potravin, aby byly konkurenceschopné vůči ostatním obchodním řetězcům a cenově akceptovatelné pro spotřebitele. Řetězce v rozhodující míře spoluvytvářejí nejen vyváženou maloobchodní cenovou hladinu nabízených potravin, ale také nastavují reálnou úroveň nákupních cen vyplácených producentům a tato jejich strategická role vyrovnat nabídku s poptávkou by měla být v dostatečné míře doceněna.

Že svoji cenotvornou úlohu v dostatečné míře plní, vyplývá z následující tabulky, která zřetelně potvrzuje, že výdaje domácností na potraviny a nealkoholické nápoje na celkových spotřebních výdajích klesly za časové období 1989 až 2020 z 31,5 % na 20,7 % (o 10,8 %). Tabulka dále uvádí, v jaké relaci jsou výdaje za potraviny vůči ostatním peněžním vydáním podle ukazatele čistého peněžního příjmu za osobu v časové řadě 2016 až 2020.

Tabulka - Struktura peněžních vydání domácnosti podle čistého peněžního příjmu na osobu za období 2016/20 v %, resp. Kč

Zdroj: Veřejná databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ)

Vzhledem k vysoké úrovni celé obchodní sítě zásobující po desítky let obyvatelstvo potravinami na úrovni odpovídající zemím s vyspělou ekonomikou musí každý soudný obyvatel potvrdit, že se Česko za tak krátký časový úsek může těšit každodenně z komfortu při nákupu potravin v širokém sortimentu zboží, jež nabízí evropský, popř. světový trh. Potraviny naši spotřebitelé nakupují ze zhruba 70 % v moderních velkoprodejnách nejvyšší technické úrovně, bez poruch v zásobování v požadovaném sortimentu, při vysoké kvalitě nabízeného zboží, v odpovídající vyvážené spotřebitelské ceně a standardně vysoké péči o kupující. K tomuto výsledku mohlo Česko dospět jen díky zahraničním investorům, kteří nám pomohli v dané síti dospět do úrovně srovnatelné s okolními zeměmi. Bez nezbytného přílivu zahraničního kapitálu a investic, moderního know-how, vyškolení stovek manažerů se nelze obejít, ale pochopitelně to něco stojí. Investorům za tuto činnost náleží zisk a že každoročně v mld. Kč odcházejí ve formě dividend vlastníkům (investorům), je mechanismem, kterým vyspělé země napomáhají hospodářskému rozvoji příjemci investic za předpokladu, že jsou zahraničním investorům vytvořeny nezbytné podmínky k jejich realizaci včetně investičních pobídek.

K pojmu podnákladové ceny

V systému platných tržních řádů jsou za daného mechanismu volného trhu bez celních omezení tzv. podnákladové ceny cizím pojmem. Nositelem reálné cenové úrovně na jednotném trhu EU jsou vždy země, které dokážou nabídnout obchodované komodity za nejnižší ceny. V našich podmínkách je tento pojem faktickou výzvou uvedený cenový rozdíl mezi tuzemskou a reálnou dovozní cenou uhradit ze státního rozpočtu. Posunuli bychom se tím do režimu, který je v zásadním rozporu s principy SZP, a to proto, že neuspokojivá konkurenceschopnost je obrazem nízké výkonnosti celého sektoru. Prakticky bychom směřovali do předlistopadového období, tj. podmínek, kdy stát uplatňoval mechanismus tzv. záporné daně z obratu a cenový rozdíl nepřenášel na spotřebitele. V relaci k daňovým poplatníkům by musel jednak zaplatit onu zvýšenou výrobu, která momentálně na českém  trhu chybí, ale pak by to ještě jako spotřebitel pocítil ve vyšších maloobchodních cenách.

Další navrhovaná opatření k řešení napjatých vztahů mezi zákazníky, producentya obchodními řetězci

K reálnějšímu nahlédnutí do této složité problematiky z praktického hlediska se další text zčásti opírá o poznatky Oldřicha Obermaiera, významného specialisty, který se dlouhodobě angažuje v mlékárenském oboru, a  člena Českého komitétu Mezinárodní mlékařské federace (Zemědělec, 2019, č. 37).

Úvodem k této části nelze opominout, že poučený spotřebitel jako koncový hráč je ve vyspělých zemích dobře informován o kvalitě nabízených potravin a připraven vysokou kvalitu uhradit. Schválená novela zákona o významné tržní síle při prodeji potravin rozšířila seznam nekalých praktik a má jisté ambice regulovat unijní dodavatelsko-odběratelské vztahy. Velmi sporným však zůstává konstatování, že by Úřad pro ochranu hospodářské soutěže byl připraven garantovat její plnění.

Vyvážet suroviny a dovážet zpracované produkty s vyšší přidanou hodnotou je z ekonomického hlediska nesmyslem. Doslova vyjádřeno, že „…pokud by k tomu nemělo docházet, musí se jednotlivé produkty v tuzemsku a zahraničí vyrovnat cenově“. O. Obermaier dále konstatuje, že velké podniky jako produkt socialismu vyrábějí levnější potraviny než rodinné farmy, ale s kritickou výhradou, že tolik neplní základní environmentální funkci, kterou „ve větší míře zastávají malí farmáři“. Dále velký problém spatřuje v tom, že chybí rodinné farmy, a to kriticky.

Dvojí kvalita jako politikum

Velmi skeptický je O. Obermaier obdobně jako Evropská komise (EK) k problému dvojí kvality potravin. Z kontrolních testů, které organizovala EK, vyplynul závěr, že dvojí kvalita neznamená vždy horší kvalitu. Zdůrazňuje, že je zbytečné dělat z dvojí kvality politikum, pokud je odlišné složení deklarováno na obalu. Konstatuje, že o tyto otázky by se neměla starat vláda ani EU, ale mělo by se nechat na zákazníkovi, ať si vybere. Zdůrazňuje, že na trhu nejsou špatné výrobky, protože o bezpečnost se starají veterináři a kontroly, a dvojí kvalitu proto  považuje za marginální problém.

Odmítá diskusi k vysokým maržím obchodních řetězců s konstatováním, že návrh zakázat slevy zákazníkům je děsivý a dodává, ať si každý prodává, co chce a kdy chce. Obchodní řetězce dobře vědí, co je zákazník schopen akceptovat, a pokud to třeba přeženou s marží, nebude to kupovat. Připomíná, že mnohé návrhy ke změnám by spíše patřily do pracovní náplně bývalého federálního cenového úřadu.

Souvislosti s válkou na Ukrajině

V souvislosti s válkou na Ukrajině je potřebné na závěr daného tématu připojit několik vysvětlujících poznámek, aniž by byly zpochybňovány závěry uvedené v předcházejících částech textu. Aktuální ohrožení Evropy má a bude mít řadu důsledků, které byly vyvolány neočekávanou agresí Ruské federace[1] a které mj. ovlivňují agrární zahraniční obchod s členskými zeměmi EU, ale menší měrou než v případě nečlenské země. Očekávané důsledky této nové situace na českém. zemědělství se obecně projeví následovně:

• Mění se pořadí významnosti základních faktorů ovlivňujících výchozí pozice českého zemědělství v rámci vertikály výroba – zpracování – obchod. Změny, k nimž dochází relativně v menší míře, postihují zemědělství a zpracovatelský průmysl, ale mohou mít také zásadní dopady na trh s potravinami. Základním mechanismem jednotného trhu EU je bezcelní výměna zboží mezi členskými zeměmi a na principu komparativních výhod může fungovat jedině tehdy, budou-li k dispozici plně fungující dopravní sítě a potřebný objem pohonných hmot.
• V případě nedostatečného objemu pohonných hmot se zvyšuje jejich cena a dopravci si zvýšené náklady zakalkulují do cen, ale to jen tehdy, pokud budou obchodní řetězce ochotny zvýšené náklady uhradit. Řetězce obecně s velkou vyjednávací silou zatlačí na dopravce, kteří, pokud nebudou chtít přijít o zakázku obvykle většího objemu, musí snížit cenu nabídky. Tento mechanismus stejným způsobem funguje u potravinářských obchodních řetězců – pokud dodavatel projeví zájem nabízené zboží prodat, uhradí požadovanou marži.
• V obou případech jak dopravci, tak producenti sníží cenovou nabídku. Takto nastavený mechanismus je výhodný pro spotřebitele, kdy řetězce rozhodnou, do jaké výše nastaví obchodní rozpětí dané komodity a zahrnou do cenové nabídky s tím, že jsou z logiky věci zainteresováni udržet spotřebitelské ceny co do úrovně zabezpečující očekávaný obchodní obrat v ostré konkurenci vůči ostatním řetězcům.
• Na úrovni zemědělství se růst cen výrobních faktorů musí obdobně projevit růstem nákupních cen, přičemž jejich reálnou cenovou úroveň určují obchodní řetězce jako nejsilnější obchodní partneři s výjimkou např. neúrody většího rozsahu, kdy nedostačující nabídka potravin naopak vede ke ztrátě vyjednávající síly řetězců.
• Možné poruchy na trhu s potravinami se stávají důležitým politickým tématem (a o to více za ukrajinské krize). Zásadně nutno odmítnout při posuzování možného dopadu hrozivé bezpečnostní situace na české zemědělství formulaci, že vlivem současného dynamického růstu cen průmyslových hnojiv, pohonných hmot, elektřiny a dalších vstupů hrozí Česku nákupní panika, což je nepochybně informací typu poplašné zprávy. V dané souvislosti by neměly chybět informace, jak se např. vyvíjely ceny zemědělských výrobců zejména u komodit zaujímajících významnou pozici v rámci agrárního zahraničního obchodu.Např. za období 2018/22 (údaje k počátku roku) vzrostly tyto ceny u potravinářské pšenice o 60 % (na 6 470 Kč/t) a u ceny řepky olejné o cca 50 % (na 14 831 Kč/t).
• Za dané situace pokračující koronavirové krize a vpádu Ruska na Ukrajinu je legitimní otázkou, zda nedojde k zásadním poruchám na evropském trhu s potravinami. Jednoznačně v průběhu posledních dvou let se potvrzuje, že princip společné organizace trhu s agrárními produkty dokáže spolehlivě pokrýt poptávku po potravinách v požadovaném sortimentu, objemu, kvalitě a v termínech za dostupné ceny. Poruchy na trhu nelze zcela vyloučit, ale rozsáhlý evropský agrární trh poskytuje dostatečně velký prostor k tomu, aby mohl fungovat, tj. možné disproporce mezi nabídkou průběžně vyrovnávat, a to především proto, že EU je trhem kupujícího.

Snaha o zneužití situace

Zřejmou snahu využít dané situace k potvrzení správnosti nastavení agrárně politické orientace k posílení míry potravinové soběstačnosti nelze přijmout jako základní argument, proč je nutno dále zvyšovat podpory do zemědělství na účet daňových poplatníků. Základní konstrukce agrární politiky ČR za posledních cca 30 let vedla k trvalé disproporci mezi rostlinnou a živočišnou produkcí s tím, že hospodářský výsledek je dán dlouhodobou orientací na rostlinné komodity jako určujících nositelů trvale ziskové pozice. V metodickém pojetí EU je hospodářský výsledek prezentován pojmem „důchod ze zemědělské činnosti“ jako závazný ukazatel pro mezinárodní komparace v členských zemích EU. Daný ukazatel podle údajů ČSÚ se v našem zemědělství dlouhodobě pohybuje v černých číslech a za období 2017/21 je v ročním průměru ve výši 18,2 mld. Kč. Zatímco základní odvětví živočišné produkce, jmenovitě chov prasat, trvale ztrácí pozici na domácím trhu při zhruba 50 % míře soběstačnosti. Komodity vepřové maso, hovězí a drůbeží maso celkem se v rámci agrárního zahraničního obchodu podílely na záporné agrární bilanci v roce 2020 na úrovni 21,3 mld. Kč.

Soběstačnosti pomůže podpora rodinných farem

Obecně ke zlepšení nabídky potravin zejména živočišného původu existuje pro ČR reálná možnost zapojení do řešení daného problému produkční kapacity rodinných farem a převzetí spoluodpovědnosti za zásobování obyvatelstva zejména na lokální úrovni, pokud bude politická vůle stimulovat tento záměr přechodnou mimořádnou investiční podporou z národních zdrojů. Umí-li Evropa produkovat prasata bez státní podpory a značné objemy vepřového masa exportovat, není žádný důvod, proč by to nedokázali naši sedláci.

Extrémní polarizace českého podnikatelského prostředí spolu s obvykle malým zájmem PPO hospodařících převážně na pronajaté půdě, rozvíjet aktivity ve prospěch ochrany životního prostředí zejména dlouhodobého charakteru dávají řešení tomuto problému jinou dimenzi. V nejširších souvislostech daná situace vytváří představitelům EU prostor, a to především oproti předchozím letům, adresněji cílit nově zvažované dotační tituly ve shodě s celoevropsky dominantní rodinnou formou hospodaření a zároveň otvírá do nejbližší budoucnosti možnost stimulovat tyto nástroje ve prospěch rodinných farem připravených cíleně zvyšovat potravinovou bezpečnost.

Hlavní kancelář Asociace soukromého zemědělství  ČR s přispěním externích spolupracovníků

[1]     Přerušení obchodní spolupráce s Ruskou federací podle dat z roku 2020, vyjádřeno v netto agrárním vývozu (po odečtení dovozu z Ruska), by představovalo cca 3,0 mld. Kč.