Klimatickou migraci nelze vymýtit, je třeba se na ni připravit

Dopady změny klimatu zvyšují pravděpodobnost environmentální migrace do měst, což vytváří rostoucí výzvy pro plánování, především v rozvojových zemích. Rozvojové programy by se proto měly zaměřit na města jako útočiště pro klimatické migranty, nebránit jim v odchodu z míst, kde už místní podmínky nedovolují získat dostatečnou a pravidelnou obživu, říká Robert Stojanov z Provozně ekonomické fakulty MENDELU, společně s Alexem de Sherbininem z Columbia University a Sarah Rosengaertner ze Zolberg Institute On Migration and Mobility. Naopak, města by měla být připravena na jejich příchod za pomoci rozvojových programů a těmto lidem pomoci přemístit se do bezpečí.

Změna klimatu mění parametry migrace obyvatel. Dosavadní politické snahy a rozvojové programy se dosud spíš snažily migraci eliminovat a motivovat obyvatele, aby zůstali na místě původního bydliště. Hlavním cílem rozvojové pomoci je snížení počtu obyvatel žijících v chudobě, nicméně nefunguje podle vědce příliš efektivně, a velmi často nepomáhá ani v případech adaptace na změny klimatu. „Programy zaměřené na pěstování odolnějších plodin sice mohou zaznamenat lokální a krátkodobý úspěch, v dlouhodobé perspektivě však dochází k vyčerpání jejich potenciálu. Zvlášť když se klimatické extrémy vyskytují s větší frekvencí a intenzitou, čímž jsou jejich dopady více komplexní,“ uvedl Stojanov, podle kterého postižení odcházejí do měst i přes marnou snahu rozvojové pomoci. Klimatičtí migranti jsou většinou velmi chudí lidé, kteří ztratili příjmy i majetek. Města v celé řadě zemí jsou již nyní přelidněná a lidé postižení dopady změny klimatu tak rozšiřují jejich chudinské čtvrti.

Lze očekávat, že migranti budou cestovat z méně životaschopných oblastí s nižší dostupností vody a produktivity plodin, jako je například Sahel nebo vnitrozemí Číny, či z oblastí zasažených stoupající hladinou moře a prudkými bouřkami, do urbanizovaných center. „Pokud bude migrace dobře zvládnuta, může vytvořit pozitivní impuls, a to i v městských oblastech, které mohou těžit ze zvýšeného ekonomického růstu. Pro migranty může být příležitostí začít lepší a kvalitnější život – nalézt pravidelný příjem, získat kvalitnější vzdělání pro děti a přístup ke zdravotní péči,“ vysvětlil Stojanov. K tomu však musí být vytvořeno silné a příznivé prostředí podporované přímými pobídkami, jako jsou programy pro získávání nových dovedností a vytváření pracovních míst. Strategie podporující migraci musí zajistit nejen odolnost těch, kteří migrují, ale také těch, kteří patří do vysílajících a přijímajících komunit.

Změna klimatu je rostoucí hnací silou především migrace v rámci jednotlivých zemí, přesné informace o počtu environmentálních migrantů neexistují. „Poslední odhady ukazují, že do roku 2050 změna klimatu donutí k vnitřní migraci více než 200 miliónů lidí. Nejnovější studie věnovaná odhadu počtu lidí postižených povodněmi do roku 2100 uvádí, že dle nových modelů zvyšování hladiny moře postihne 190 miliónů lidí v případě nízkých emisí skleníkových plynů, nebo 630 miliónů lidí v případě emisí vysokých,“ nastínil Stojanov, země podle něj proto budou muset zaujmout dlouhodobý přístup k plánování a rozhodování, ve kterém budou klimatičtí migranti zahrnuti do celkových strategií růstu a rozvoje. Mezinárodní přesah klimatické migrace představuje pravděpodobné riziko pro rozlohou menší země a oblasti intenzivně zasažené dopady změny klimatu, válečnými konflikty a ekonomickými a sociálními krizemi.

Kontakt pro bližší informace: Mgr. et Mgr. Robert Stojanov, Ph.D., robert.stojanov@mendelu.cz, Ústav informatiky, PEF MENDELU