Jaroslav Šebek: Populistická řešení pouze cestou dotací nemohou sanovat celou zemědělskou politiku

„Podpory na určité sektory dokážou v daných okamžicích pořád pomoci, ale jsou to jen vyrovnávací polštáře, které mohou zachránit farmu. Nemohou ale sanovat celou zemědělskou politiku. Hlavně si myslíme, že zemědělství je potřeba dát budoucnost v tom smyslu, že o něj bude mít zájem mladá generace,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro týdeník Zemědělec č. 39/2022 předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.  

Rozhovor týdne s Jaroslavem Šebkem, předsedou Asociace soukromého zemědělství ČR:

Na letošní Valné hromadě Asociace soukromého zemědělství ČR jste byl opětovně zvolen jejím předsedou. Na co chcete nyní klást důraz?

Nosnou je pro nás snaha prosazovat další potřebné změny do struktury zemědělství směrem k jeho větší stabilizaci, pestrosti a konkurenceschopnosti.

Chceme, aby bylo postaveno na co nejširším množství druhů zemědělských podnikatelů, což říkáme dlouhodobě. Menší lokální a rodinné farmy se však stále dostávaly do pozadí, negativní důsledky toho se částečně projevují i dnes. Situace s cenami, dostupností a kvalitou potravin, ale i se stavem na venkově by byla lepší, kdyby byl venkov ekonomicky silnější a stabilnější. To se za předchozích vedení resortu podcenilo. Současná vláda má snahu to vidět jinak. Proto se budeme snažit o to, aby se udělalo co nejvíce práce, která se odkládala. Pan ministr má naši podporu. Samozřejmě všechny věci nejsou ideální, jsme pod tlakem Ruska, které šroubuje cenu energií, ale nesmíme na to reagovat populistickým řešením, pouze cestou dotací.

V čem tedy vidíte největší problém?

Řešíme cenu energií, komodit, nebo klimatické projevy. Ten největší problém ale je, že nejsou lidi do zemědělství. Mladou generaci neseženeme v korporátních firmách. Lidé musejí mít motivaci dělat poměrně těžkou práci 365 dní v roce a mají velkou zodpovědnost. Tou je to, že vědí, že společnost je chce, respektuje je a nějakým způsobem na ně myslí. Proto se chceme bavit o legislativním ukotvení rodinných farem. To vidím jako náš dlouhodobý cíl. Chceme to představit jako koncept. Jde o jedno ze strukturálních řešení, které může doplnit současnou fungující strukturu zemědělství a vylepšit ji. Nechceme ji bourat, chceme ji vhodně doplnit tak, aby se využil potenciál rodinné farmy.

Již dříve jste se zmínil o tom, že změny v národním strategickém plánu jsou prvním krokem. V jakém směru by tato cesta měla pokračovat?

Zahrnuje to celou řadu dalších věcí, jako je snížení byrokracie, což se těžko daří, víceméně spíše nedaří. Vůbec si nedovedu představit, jak by to dopadlo, kdybychom neměli Antibyrokratickou komisi nebo další aktivity. Celkově se musí změnit systémový přístup, protože současná zemědělská politika tak, jak je dlouhodobě uplatňovaná, je nedostatečná. Nelze v ní vidět budoucnost, není udržitelná. Dalšími tématy jsou potraviny, ozeleňování, podpory jednotlivých sektorů a podobně. Vše obepíná to, že je potřeba začít od sedláka, od jeho motivace. Lidé si najdou svůj model, vědí, co je v jejich lokalitě dobré, čím vládnou a co umí. Jaké mají dispozice, co je zrovna baví a zajímá. Musí se ale začít od farmáře, musíme se vrátit zpátky k hospodaření. Je to přitom nejenom koloběh v přírodě, ale i v rodině. Jakmile se zaměříme pouze na jednu výseč, ukazatel, není to cesta pro všechny. Může být pro jednotlivce, ale ne pro sektor. Proto by Ministerstvo zemědělství mělo být pro všechny zemědělce a zaměřit se na to, aby jich bylo početně více.

Jak se vypořádávají vaši členové se zvyšováním cen vstupů? Daří se to řešit?

Samozřejmě je to složité. Víme, že některé farmy již začínají přemýšlet o tom, že některou věc budou muset přestat dělat, nebo ji budou muset dělat jinak. Přehodnocují také své původní investiční plány a omezují je. Ten, kdo už zainvestoval, může mít problém se splátkami. Na druhou stranu má ale zainvestováno. Cestou ze současné složité situace je podle našeho názoru přidaná hodnota. Zemědělec nemůže prodávat všechno jen v komoditě. Samozřejmě veškerá produkce nejde zpracovat, ale je třeba zpracovat alespoň její část a udělat si na tom farmářské jméno. To je ta nejlepší marketingová propagace. Pak ho společnost uznává a vnímá ho. Pro danou lokalitu je důležitý. Pokud svoji produkci zpracovává, nemá ani potřebu mít velké množství hektarů.

Mnoho sedláků prodává svoji produkci tzv. ze dvora. Pociťují snižování koupěschopnosti lidí?

Určitě to může být. V této oblasti je ale důležité, aby se nám podařilo odbourat byrokracii a dát lidem svobodu. Za těch 15 let, co fungují zjednodušené podmínky faremního zpracování, otrávil se někdo, byla nějaká kauza? Můžeme jít proto dál, ještě to zjednodušit. Pokud se totiž stane nějaký průšvih, odnáší to jméno konkrétního farmáře, ale nemůže za sektor jako celek, potravinářství a zemědělství. U těchto výrobků je vysoká záruka kvality. Cena výrobku ve finále nemusí být vyšší a může mít určitou stabilizační funkci.

Autor: Zuzana Fialová

Rozhovor vyšel dnes v týdeníku Zemědělec č. 39/2022

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info