Myslivecká demokracie

Opět a naštěstí stále hlasitěji se hovoří o potřebě úpravy myslivecké legislativy a korekcí výkonu práva myslivosti, tedy kdo a za jakých podmínek bude myslivost provádět. V diskusi pod článkem předsedy Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Janoty, který se stávajícího systému zastává, se objevil názor, že stávající způsob je demokratický. Dle tohoto výkladu honební společenstva jako sdružení vlastníků honebních pozemků rozhodují na demokratickém základu o tom, kdo a za jakých podmínek bude myslivost v dané honitbě provozovat. K těmto názorům podotýkám, že je to představa o demokracii, kterou musím nazvat Mysliveckou demokracií po vzoru dávné Lidové demokracie, o které pravil starý vtip: „Jaký je rozdíl mezi lidovou demokracií a Kunětickou horou? Žádný, Kunětická hora taky není žádná hora.“

Pro další doložení mého názoru několik vysvětlení pojmů k naší myslivosti. Jednak je to zajímavé pro vlastníky pozemků, které se rozhodnutím státní správy myslivosti stanou pozemky honebními. Pak to může být užitečné pro všechny, kteří se zajímají o to, co je to myslivost a jak to v ní chodí.

Myslivost je dle příslušného zákona „soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“. Bohužel při podrobnějším pročítání zákona o myslivosti zjistíme, že je celý o chovu a lovu zvěře. Zachování mysliveckých tradic aby špendlíčkem hledal a starost o ekosystém, jako soubor všeho živého a neživého a zejména vzájemných vztahů mezi nimi, se také v dalším textu neobjevuje. V praxi je péče o ekosystém a také o hospodaření na půdě prováděna především ve vlastnických honitbách, kde vlastník pozemků sám hospodaří a zároveň provozuje nebo zajišťuje provozování myslivosti. I národní kulturní dědictví se ve spolkové myslivosti datuje někdy od 19. století. Do nástupu komunistického režimu byl výkon práva myslivosti vždy spojen s vlastnictvím pozemků. Ostatně i ten chov zvěře se provádí především odstřelem nevhodných kusů, čili zjednodušeně řečeno, celý zákon o myslivosti je o lovu zvěře. (A teď může vypuknout bouře).

V mediálních vyjádřeních zastánců stávajícího systému se hovoří o tom, že vlastníkům pozemků, kteří především usilují o změnu jim nevyhovujícího a je poškozujícího systému, jde především o možnost lovu zvěře. Ale o to jde především celé českomoravské myslivosti, která se zaklíná přírodou a veřejným zájmem. Nikomu není bráněno, aby s dalekohledem či fotoaparátem brouzdal přírodou, v zimním období zvěř přikrmoval a po večerech se scházel v zelené kamizolce za zpěvu tradičních písní v různých klubovnách či spolkových místnostech. Klíč sporu je v tom, kdo bude lovit a za jakých podmínek.

Z různých výkřiků na obou stranách se vytratil základní zájem vlastníků pozemků, na nichž je provozována myslivost. A že bez těchto pozemků nelze myslivost provozovat. Vlastníci honebních pozemků chtějí, aby tyto nebyly zájmovou činností s významnými ekonomickými dopady poškozovány, a pochopitelně chtějí za jejich užívání pro tuto zájmovou činnost nějaké přiměřené plnění, tedy nájemné. Obě tyto podmínky nejsou obvykle v dostatečné míře plněny.

Před tím než se dostaneme k tomu, jak se stalo, že se naše pozemky octly někde, kde někdo střílí zvěř a my z toho nic nemáme (jen problémy), je třeba malý definiční úvod. Potřebné a často používané pojmy jsou podtržené.

Myslivost můžeme provozovat pouze v honitbě.

Honitba je soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků, o níž bylo jako o honitbě rozhodnuto státní správou myslivosti. Minimální výměra pro honitby ve volnosti je 500 ha, pro obory stačí 50 ha. Aby byla společenstevní honitba (honitba, kde honební pozemky má více vlastníků) uznána, musí být vytvořeno honební společenstvo jako sdružení těchto vlastníků. Vlastníci honebních pozemků v honitbě musí držet alespoň 90% její výměry, zbývající pozemky mohou být rozhodnutím státní správy přičleněny. Honební pozemky jsou v podstatě všechny pozemky mimo zastavěné území obcí kromě pozemků drah, dálnic, silnic, letišť, pohřebišť apod.

Honební společenstvo je sdružení vlastníků souvislých honebních pozemků, které žádá o uznání honitby a rozhoduje o tom, komu a za jakých podmínek bude honitba pronajata, nebo zda bude honební společenstvo hospodařit ve vlastní režii. Honební společenstvo se vytváří především z důvodů potřeby sdružení honebních pozemků, aby mohla vzniknout honitba požadované výměry a rozložení v krajině z pohledu přirozených hranic honitby a životních areálů převažujících druhů zvěře v honitbě. Jinak řečeno, vlastníci pozemků v honitbě buďto jsou, nebo mohou být členy honebního společenstva, aby mohli myslivost na svých pozemcích skutečně ovlivňovat. Na valné hromadě  honebního společenstva jako na jeho rozhodovacím orgánu se hlasuje dle klíče 1 hlas/1 ha honebních pozemků, a také 1 hlas za každý započatý hektar. Honební společenstva společenstevních honiteb jsou totiž častokrát personálně provázána s mysliveckým sdružením, které v honitbě myslivost provádí. Má to pak negativní důsledky na zájmy dalších, kteří také na půdě hospodaří.

Honební společenstvo je u společenstevních honiteb držitelem honitby - osobou, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána.

Uživatel honitby, většinou její nájemce, je ten, komu je honitba z rozhodnutí honebního společenstva pronajata, kdo ji myslivecky užívá. V případě honitby vlastnické rozhoduje vlastník/držitel honitby o tom, zda bude myslivecky hospodařit ve vlastní režii, nebo honitbu pronajme. Honební pozemky jsou zařazeny do honitby buďto na základě toho, že se jejich vlastník stane členem honebního společenstva, a to osobně nebo na základě plné moci, kterou disponuje některý ze zakladatelů honebního společenstva. Další možností je, že jsou tyto pozemky do honitby tzv. přičleněny. Přičlenění je možné provést dohodou mezi vlastníkem pozemků a navrhovatelem honitby anebo rozhodnutím státní správy myslivosti o přičlenění honebních pozemků k honitbě. Toto přičlenění nemá přesáhnout 10 % výměry pozemků navrhovatele honitby.

Pro základní orientaci a co nejsrozumitelněji - honitba je území, část krajiny, kde se provozuje myslivost, honební společenstvo je spolek vlastníků tohoto území, a uživatel honitby je ten, komu honební společenstvo honitbu pronajme. Častokrát je to místní myslivecký spolek, ale může to být i firma nebo fyzická osoba (shrnováno pod pojem „podnikatel“). Hlavně nezaměňovat honební společenstvo s uživatelem honitby! Výjimečně honební společenstvo vykonává myslivost samo (tedy reálně ti vlastníci pozemků, kteří jsou zároveň myslivci).

To byl výklad pojmů dle zákona o myslivosti. A teď jak je tomu ve skutečnosti. Když dnešní honitby vznikaly (2002 - 2003), bylo hlavním cílem státní správy myslivosti, aby celé území v jejich obvodu působnosti bylo pokryto honitbami, nikoli aby byla nějak uspokojena práva vlastníků. Natožpak aby byly vytvořeny honitby jako přirozený areál života zvěře. Vycházelo se z majetkových hranic pozemků těch, kteří byli uvedeni mezi členy honebního společenstva. Honební společenstva jsou dle zákona o myslivosti společenstva vlastníků honebních pozemků a nikoli jejich zástupců. Přesto státní správa myslivosti akceptovala a akceptuje, že vlastníci pozemků jsou zastupováni neověřenými plnými mocemi, jejichž platnost lze pak snadno zpochybnit. Navíc způsob hlasování, kdy každý vlastník má jeden hlas za 1 hektar, a to i za hektar započatý, znamená, že 10 vlastníků jednoho hektaru má 10 hlasů a 1 vlastník jednoho hektaru má hlas jeden. Jednání valné hromady honebního společenstva musí být oznámeno všem členům honebního společenstva.  Není neobvyklé, že informace o jejím konání je pouze zveřejněna na úřední desce obcí, v jejichž katastru se honitba nachází. Zřejmě všichni členové honebního společenstva jsou povinni mít počítač a připojení k internetu a lustrují si příslušné úřední desky… Nebo je každý týden musí fyzicky objíždět. Už v zákoně je řečeno, že hlasovat mohou pouze členové honebního společenstva. Nikoli jejich zástupci. Pouze členové. Dále je valná hromada schopná usnášet se, pokud jsou přítomni členové, kteří mají alespoň polovinu hlasů. Pokud nejsou, počká se hodinu a valná hromada se může usnášet za jakéhokoliv počtu hlasů přítomných členů. S přihlédnutím k množství různě věrohodných plných mocí a tomuto způsobu hlasování mají ti vlastníci, kteří se zajímají o své pozemky a účastní se jednání valné hromady, složitou až nulovou možnost na jednání cokoli ovlivnit. Pokud se k vám v těchto dnech dostanou různé návrhy vzorových nájemních smluv o pronájmu honitby, tak pokud zodpovědní vlastníci nezískají na valné hromadě pro podporu svých představ potřebnou většinu hlasů, jsou téměř vždy přehlasováni zástupci uživatele honitby – místního mysliveckého spolku. Ti většinou mají k dispozici dostatek hlasů na základě neověřených plných mocí k zastupování. Člen honebního společenstva, který má podezření, že usnesení valné hromady bylo přijato v rozporu se zákonem o myslivosti, má možnost podat žalobu. Ale musí tak učinit do tří měsíců od jejího konání, musí zaplatit příslušné správní poplatky, pravděpodobně se nechat se všemi finančními dopady zastupovat právníkem, a pak nejméně dva, spíše více let čekat na rozhodnutí soudu. Není divu, že se do toho nikomu nechce.

Tento způsob rozhodování o tom komu a za jakých podmínek bude honitba pronajata a dalších otázkách, opravdu nepokládám za demokratický. Představte si jednání valné hromady honebního společenstva. Hlasuje se na něm například o využití honitby, jejím pronájmu, výši nájemného a veškerém naplnění vlastnických práv. Zástupcům nepřítomných vlastníků ale stačí plná moc, podle zákona o myslivosti není třeba ověřovat jejich podpis. Což je pozoruhodné, protože to stát ukládá při kdejakém méně významném úkonu. Mnozí vlastníci ani nevědí, že jsou členy honebních společenstev, natož jaká jsou jejich práva (a povinnosti!) a jak je jejich jménem hlasováno. A vlastně nakonec hlasují jen ti, kteří se dostaví. Že by rozhodovala většina, většina představovaná výměrou honebních pozemků - nikoli hlasů, o tom nemůže být řeč. A státní správu myslivosti věrohodnost podpisů při zakládání honebních společenstev nikdy nezajímala. Takže vlastníci honebních pozemků dle tohoto rozhodování ani nemají jakoukoli přiměřenou náhradu za to, že někdo jejich pozemky užívá, sklízí a přivlastňuje si to, co na těchto pozemcích žije, co z těchto pozemků přijímá potravu a zde se i množí.

Pro hlubší orientaci v pojmech, které jsou důležité, doporučuji všem postiženým výkonem práva myslivosti na jejich pozemcích po dočtení těchto řádků si ještě pročíst zákon o myslivosti. Trochu se zorientovat v problematice. Protože leckdo a rád plácá lecjaké nesmysly, je dobré si přečíst, co je skutečně závazné a jak mají dle zákona různá jednání probíhat.

Nová právní úprava myslivosti by měla začít od postavení vlastníků honebních pozemků a subjektů, kteří na těchto pozemcích hospodaří.  Současný stav je ten, že ti, kteří hospodaří a platí pachtovné, nemají prakticky žádná práva k výkonu myslivosti. Navíc platí státu daně ze svého hospodaření na rozdíl od těch, kteří myslivost provozují. Další témata pro nový zákon o myslivosti jsou např.:

• Povinnost stávajících honebních společenstev se transformovat dle nové právní úpravy.
• Na jednání honebních společenstev mohou jednat a hlasovat jen vlastníci honebních pozemků. Jejich zastupování je možné jen na základě ověřené plné moci. Rozhodování umožnit jen většinou všech (nikoli pouze přítomných) členů – nebo většinou výměry vložených pozemků.
• Dále je třeba zákonem zajistit vlastníkům kromě spravedlivého podílu na rozhodování honebních společenstev (dle výměry honebních pozemků) i přiměřené nájemné. Nejlépe stanovením institutu minimálního nájemného a povinnosti výběrového řízení na pronájem honiteb.
• Hospodaření z pohledu ekonomiky provozu myslivosti zařadit do zákona o dani z příjmů. Je zde nerovnost mezi tzv. spolkovou myslivostí a subjekty, které mají myslivost jako jeden z předmětů podnikání.
• Řešení škod zvěří atd., atd…

Oblastí, které by měl nový zákon o myslivosti či jeho zásadní novela změnit, je celá řada. Zásadní je, abychom ve vztahu k myslivosti přestali idealizovat a používat nepravdivé údaje a představy. Je víc těch, kteří chtějí, aby si krajina zachovala svou plodivou schopnost a krásu než těch, kteří chtějí co nejvíce rozmnožit jednu její součást, a tu pak střílet.

Dušan Utinek (s podporou Asociace soukromého zemědělství ČR)

Dušan Utinek je odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, soudní znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů, dlouholetý odborný spolupracovník ASZ ČR